Že kavárna je místem k posezení u šálku dobré kávy v mnoha podobách i chuťových variacích, je samozřejmé. Že však může nabídnout i další zážitky, a to jak kulinářské, tak i kulturní, už tak samozřejmé není. Ale že je to možné, jsme se přesvědčili při návštěvě kutnohorské kavárny Blues Café. Bylo teprve dopoledne a majitel této proslulé kavárny Roman Segiň měl chvilku času před přípravou na večerní program.
Už sám název vaší kavárny vyvolává asociaci propojení hudby a kávy. Je to tak?
Určitě. Má to ale jeden háček: zatímco na kávu k nám můžete přijít kdykoliv, na večerní hudební programy si ve většině případů musíte místo u stolu zajistit dopředu. Pro mne je to samozřejmě potěšující fakt a doufám, že naši věrní návštěvníci se s touto skutečností již smířili.
Dobrá, k tomu se ještě dostaneme. Teď se alespoň stručně vraťme k vašim začátkům kutnohorského podnikání.
Já jsem do Kutné Hory přišel v roce 2000, kdy jsem dělal šéfa jedné pražské restaurace. Byla to sice velká restaurace, ale ukázala se jako značně problematická. A tak jsem si tady
v Kutné Hoře otevřel obchod s hudebními nosiči, a sice v domě naproti Kamenné kašně. Zhruba po třech letech jsem obchod přemístil na Komenského náměstí a krátce nato do Kollárovy ulice. Potom se ale objevila možnost pronajmout si prostory tady, v Jakubské ulici.
Tady ovšem již kavárna byla, ne?
Jistě. Ale ta, jak se říká – zkrachovala. A tak jsem se domluvil s majitelem domu, a to nejen o pronájmu uvolněného kavárenského prostoru, ale vlastně celého domu.
Tady jste ale svoji podnikatelskou činnost poněkud rozšířil.
To bylo nutné. Vedly mne k tomu ekonomické otázky, jak uhradit provoz nejen kavárny, ale vlastně celého domu, který obývám. A tak prodej hudebních nosičů byl rozšířen
o provoz kavárny, ale hlavně – o živou hudbu. Tedy koncerty zajímavých muzikantů z celého světa.
To zní velmi pozoruhodně. Jak vybíráte své muzikantské hosty?
Jednak podle svého uvážení, ale ve velké míře se muzikanti ozývají sami. Jsou to kontakty prostřednictvím
e-mailů a někdy ani nevím, jak mne vůbec objevili. Například koncem minulého roku to byla nabídka dvou černošských muzikantů z USA, ale jak moji kavárnu objevili, mi v tom okamžiku vůbec nebylo jasné. Možná přes světoznámého muzikanta Laca Décziho, který u mne vystoupil již dvakrát a jednou jsem jeho koncert zajišťoval v kutnohorském GASKu. Ty kapely se ozvou většinou samy, v řadě případů jsou to naše osobní kontakty z období, kdy jsem jezdil po celé republice na muzikantské festivaly, měl jsem obchod s hudebními nosiči a podobně. Zájemci o účinkování v naší kavárně v převážné většině znají naše prostorové podmínky i to, kolik jim můžu zaplatit. Tyhle koncerty probíhají většinou ve večerních hodinách všedních dnů, protože to jsou jejich finanční požadavky skromnější a já si můžu dovolit je zaplatit.
Připomeňte našim čtenářům některá zajímavá jména.
V uplynulém roce u nás vedle již zmíněného Laca Décziho vystoupil například kytarista Gwyn Ashton z Austrálie, písničkářka Leah Abramson z Kanady, Jan Řepka, Zdeněk Vřešťál z Neřež se svým hostem Lukášem Kratochvílem z New Dwork City, světoznámý kytarista Tony Ackerman a řada dalších.
Myslím, že k těm osobnostem, které jste jmenoval, můžeme zařadit také legendu české hudební scény, publicistu Jiřího Černého.
To byla zajímavá epizoda. S Jiřím Černým se znám už řadu let. Když jsem ho poprvé zval ke mně do Kutné Hory, moc nadšení nejevil. Teprve po druhém telefonátu „povolil“ – a už sem jezdí tři roky se svým pořadem. A vždycky má vyprodáno. A tady musím dodat, že jeho publikum je nejen z Kutné Hory, ale jezdí za ním jeho příznivci prakticky z celé republiky. Je to skvělý!
Nepochybuji. Ale teď mi dovolte tak trochu zprofanovanou otázku: jak se žije v Kutné Hoře podnikatelům ve vaší branži?
Budu mluvit jen za sebe: přiměřeně, i když by to mohlo být lepší. Ale nestěžuju si. Od vedení města potřebuju jen jediné: souhlas s umístěním tří kavárenských stolků před vchod do kavárny. Není s tím problém. Trochu jiné je to s návštěvností z řad kutnohorských spoluobčanů. Nevím proč, ale při koncertech i těch největších muzikantských guru tvoří většinu posluchačů návštěvníci, kteří sem přijedou leckdy i z velké dálky. Už několikrát jsem dostal nabídku přemístit svůj podnik do Prahy, Brna a já nevím kam ještě s ujištěním, že tam bude barák praskat ve švech. Ale mně se do toho nechce. Zatím se nám náš záměr daří udržet bez jakékoliv vnější finanční podpory grantového systému, který je – mimochodem
– v Kutné Hoře téměř neprůhledný. Ale jinak, na určitou morální vstřícnost ze strany vedení města si nemůžu stěžovat. To by nebylo fér.
Zmínil jste se o nižším zájmu kutnohorské veřejnosti. Dala by se definovat jeho příčina? Tedy, pokud vyjmeme z toho určitou skupinu „místních věrných“?
Těžko. Kutná Hora je svá, má zase své jiné priority. A abych byl upřímný – mně se tady líbí, hlady neumíráme, a kdo chce, tak si k nám cestu najde.
A návštěvníky vašich pořadů tvoří jaká skupina? Náctiletí, tedy ti mladší? Z hlediska dramaturgie bych to předpokládal.
Tak to jste vedle. Kdybych to zobecnil, tak studenti tvoří minimum našich návštěvníků. A zase nevím, proč tomu tak je, když třeba jiné kavárny našeho typu ve větších městech jsou právě touto kategorií populace denně zaplňovány.
Nesouvisí to všechno třeba s malou kapacitou vaší kavárny? Nebo i s určitou „konkurencí“ hudební dramaturgie v klubu Česká 1, ale i například s výší vstupného na světové muzikantské osobnosti?
To je trochu jinak. Podívejte se, k nám se vejde nějakých 35 návštěvníků a maximálně pět živých muzikantů. Jsme v Kutné Hoře, takže cena vstupného nemůže být přehnaně vysoká. Tady mám výhodu – případný finanční schodek se dá nahradit kavárenským provozem jak u baru, tak při podávání specifických jídel.
A klub Česká 1? Já to necítím jako konkurenci. Tam jde dramaturgie trochu jinou cestou.
Odskočme si na chvilku od muziky k vaší zmínce o specifickém jídelníčku vaší kavárny.
To je takový doplněk naší nabídky: polévky bez jakýchkoliv chemických přísad, bagety, které si sami plníme, štrúdly, které si sami pečeme, boršč, grilovaná zelenina, speciální čaje… Ale to je náplň odpoledního provozu. Večer k nám hosté přicházejí hlavně za dobrou muzikou, nebo i za zajímavými osobnostmi.
Anebo také za přitažlivou prodejní nabídkou leckdy unikátních vinylových gramodesek a CD?
To také. Vinylové desky se vrací do sféry zájmu hudebních fajnšmekrů. Můžeme jim nabídnout hudebně i historicky zajímavé unikáty, při tom si mohou dát něco z nabídky našich nápojů a jídel, zarezervovat vstupenky na některý z našich pořadů, takže rozhodně se nudit nebudou.
Skvělé pozvání. Takže jaký bude únor v kutnohorské kavárně Blues Café?
Já věřím, že zajímavý. Například 5. února u nás vystoupí skupina BRAN, jejíž hudba vychází ze starých bretaňských lidových motivů, tance a zpěvu moře. Rozhodně to bude zážitek. Další program najdou zájemci na našich internetových stránkách www.blues-cafe.cz.
Tak tedy děkuji za pozvání, za dobrou kávu i za příjemné povídání.
A vás, naše čtenáře, zveme do kutnohorského Blues Café nejen na obligátní kávu, ale i na ojedinělé hudební večery.
Miroslav Štrobl
Fotografie Dana Čermáková
a Antonín Vodička
Leave a reply
You must be logged in to post a comment.