JE UČITELOVÁNÍ PRÁCE A NEBO POSLÁNÍ?
Deset měsíců nás provázel Jan Ámos Komenský naším soudobým životním stylem. Jeho desatero nás zavedlo do doby, kdy neexistovaly vymoženosti 21.století. Myšlenky, které nám zde tento Učitel národů zanechal jsou nadčasové a platily za jeho života. Platí dnes a budou platit stále. Tak jak se bude měnit život lidstva na naší planetě, tak bude jen potřeba trochu jiných slov k tomu, aby je lidé mohli pochopit. Ale podstata výchovy člověka zůstane stejná. Ať jí budeme vykládat prostými slovy a nebo jí dáme filozofickou podobu, která je pro většinu lidí těžko pochopitelná. Já se vám snažila toto desatero vysvětlit na vašem životě, který žijete v této malé zemičce. Vložila jsem do něj i krátké pohádkové příběhy, srozumitelné pro každého z vás, kdo chtěl rozumět. Dnes bych se s vámi chtěla zamyslet nad slovem „učitel“. Kdo je učitel a kdo si jen říká učitel. Je „učitel“ řemeslo, které se dá naučit a nebo je to poslání, ke kterému člověk potřebuje vrozené nadání?
Malé děti si zcela přirozeně hrají na vše, co prožívají ve svém vlastním životě. Hrají si na školu tak jak jim to svým příkladem ukazují jejich učitelé. Tyto hry začínají už v mateřských školkách. Tam děti vstupují jako „nepopsané listy“. První čárku na tento list udělá paní učitelka tím, že je do jejich školičky přivítá. Bujná dětská fantazie si vytváří obrazy toho, jak to bude ve školce vypadat, jaká bude paní učitelka, jaké budou děti. Jaké to bude až maminka odejde a já (malé dítě) zůstanu samo v úplně cizím prostředí. Dobrá učitelka si je tohoto všeho vědomá a snaží se dítěti vstup do neznámého prostředí ulehčit vším, co dovede. Průměrná učitelka odvede práci, kterou se naučila ve škole, kde získávala své učitelské vzdělání. Špatná učitelka se chová jako velitel, co jen dítě směřuje kam má jít, co smí dělat a co ne. Všechny tyto učitelky berou stejný plat. Za stejnou sumu peněz jedna učitelka malému človíčku otevře svět vzdělávání, který ho bude zajímat, do kterého se bude těšit a nebude se bát odejít na pár hodin od maminky. Jiná ho uvede do světa vzdělávání tak, že se ho nebude bát, ale taky ho ten svět nebude zajímat.
A jiná mu tento svět zprotiví dřív než se v něm trochu rozhlédne. A tak to je i ve škole. Pokud učitel bere svou práci jako poslání, tak se stane pro dítě nenahraditelným průvodcem na cestě základního i vyššího vzdělání. Pokud učitel bere svou práci jako řemeslo, které je mizerně placené, tak dříve, či později z učitelování odejde. Zanechá za sebou žáky, kterým svým přístupem nedokázal rozumět, ani je dost naučit. Pokud se učitel chová jako velitel vojenské posádky, tak asi ve škole vydrží. Otázka zní – „ kolik žáků vydrží jeho způsob vyučování a kolik se toho skutečně tito žáci naučí?“
Skutečně dobrý učitel ví, jak málo lze žáky ve škole naučit. Nauka se rozšiřuje stále víc a víc. Hodin na učení ubývá, protože přibývají jiné školní obory a činnosti. Většina tříd má více žáků než bývalo dřív. Jediná možnost jak žáky učit je vtáhnout je do učení nějakou hrou. Něčím, co je blízké jejich současnému myšlení. A tak učiteli nezbývá nic jiného než neustále přemýšlet o myšlení i mentalitě svých svěřenců. Opravy úkolů, písemek, příprava na další den – to je řemeslo, za které je placený. Vymýšlení zajímavého učení, řešení problémů jednotlivců i celých tříd – to už je nadstandard, který dává učitel vašim dětem zadarmo na úkor svého času, své rodiny i svých zájmů.
Výchova dítěte je práce rodičů, rodiny kde dítě vyrůstá. Není to práce učitelů. Nevychované, zlobivé dítě nejde do školy proto, aby je učitel naučil poslouchat, nebýt drzé a zlé. Jde do školy aby se naučilo číst,psát a počítat. A toto mnozí rodiče odmítají pochopit. Žádají po učitelích nemožné – aby sloužili rozmarům jejich potomkům. Pokud to neudělají, tak si na učitele stěžují. Pomlouvají ho nehezkými slovy před dětmi. Když to nestačí, tak si na učitele „došlápnou“ jinými nevybíravými způsoby. Místo, aby se zamysleli sami nad svou neschopností své dítě slušně vychovat, tak útočí na člověka, který se snaží i to nevychované dítě něco naučit. Tak to bylo kdysi – tak to je i dnes.
Jenže drzost dětí se neustále zvyšuje. Současná technika jim dává nepředstavitelné možnosti jak učitelům znepříjemnit práci ve škole, jak jim narušovat soukromí. Děti ve většině případů neumí domyslet následky svých naschválů, pomst za pětky a nebo jen žertíků pro pobavení spolužáků. Bez pomoci a spolupráce s rodiči se učitel velmi snadno stane jen obětí nedospělých, nevychovaných jedinců.
Zkusme se my všichni nad prací učitelů zamyslet. Nikdy nebyla lehká, nikdy nebyla skvěle placená. Ale taky nikdy nebyl svět takový jaký je dnes. Svět internetu, mobilů… Obrovské možnosti jak kohokoli znemožnit pomoci sociálních sítí dřív, než je možné čemukoli zabránit.
Važme si dobrých učitelů a chraňme je před našimi zdivočelými,pubertálními potomky. Dobrého učitele nenahradí žádný stroj vymyšlený k jakémukoli učení. Dobrý učitel je stejně vzácný jako dobrý lékař, vědec, umělec….Vždyť je to právě učitel, který do vašeho potomka vkládá učení potřebné k celému jeho životu. Je to učitel, kdo vám může říct k čemu má vaše dítě skutečné nadání a kam jeho životní cestu směřovat. Úloha učitele v životě člověka je větší, než si myslíme. Každý z nás máme v sobě vzpomínky na školu. Na dobré i zlé učitele. Každý ten učitel nás svým přístupem k nám někam směřoval. A mnozí z nás říkají: “Nebýt pana (paní) učitele XY, tak ze mě dneska nebylo to, co jsem (lékař, učitel, kadeřnice,dobrá máma…)“.
Jan Ámos Komenský se stal symbolem slova učitel. V jeho stopách kráčelo, kráčí a bude kráčet tisíce učitelů a učitelek jejichž jména zmizí s jejich životy. Vždy se zde rodili, rodí a budou rodit lidé s nadáním pro učení jiných – učitelé. Tito lidé jsou jako vzácný živočišný druh. Rodí se jich málo. Ke svému životu potřebují klid a zázemí. Ne každý narozený „učitel“ se učitelem stane. Někoho odradí rodiče, někoho peníze. Někoho zničí lidské zlo co na něj bude odevšad útočit. Ale ti co zůstanou, ti učí – budou učit vaše děti až do smrti. Jejich učitelování je pro ně posláním i celoživotní náplní jejich životů. Buďme k těmto lidem uctiví a učme té úctě i naše děti.
Dagmara
Leave a reply
You must be logged in to post a comment.