Depeše z veteše

16.3.2015 Publikováno v Seriál

Díl 6. – Kyjev, Montessori, Ekofilm

Kyjev
V Kyjevě, v centru ukrajinské metropole, otevřeli výstavu válečných trofejí. Jedná se o zbraně, které ukrajinská armáda zabavila ukrajinským separatistům během válečných bojů. Zbraně separatisté obdrželi prokazatelně z Ruska. Prezident ruské velmoci Putin stále hraje mrtvého brouka, neboť asi ví, že na tak veliké sousto, jako je země, které vládne, si jen tak někdo pro nic za nic netroufne. Všem je přeci úplně jasné, že pokud by na to došlo, znamenalo by to světovou válku. Ještě před rokem by si nikdo nemyslel, že bychom mohli celosvětové katastrofě stát tak blízko. Škoda jen, že se už ale v médiích nemluví o podobné paralele, kterou lidstvo prožilo těsně před druhou světovou válkou. Karty byly rozdány trochu jinak, avšak jednalo se o podobné věci a „šmak“. Vytvoření nárazníkového pásma, tedy dělicí čáry, mimo jiné také znamená rozdělení území na dvě části, a tím postoupení jedné z částí separatistům. Tedy v případě, že válčí sami za sebe bez podpory Ruska. To ale není, jak se zdá, pravda, neboť důkazy o účasti velkého bratra na konfliktu leží na zmíněné výstavě. Je asi jasné, že stejné myšlenky běží hlavami politiků různých zemí, které od konfliktu na Ukrajině dávají ruce pryč, a i přesto s jejich (naším) tichým souhlasem společně obětují Rusku území dobyté (a také dobité) násilím. Stejně jako se Hitlerovi nechaly Sudety, nechává se Putinovi část Ukrajiny. I tenkrát si všichni naivně mysleli, že mu to bude stačit. Ale co když ne? Snad se nedočkáme dalšího stavění nedobytných betonových bunkrů, tentokrát na východě. Rusové by je totiž mohli použít proti nám, až jim je postoupíme.

Montessori
Současná krize rodičovství, jak nazývají stav a schopnosti mladých párů vychovávat své děti psychologové, cloumá naší zemí sem a tam. Děti potřebují dospělého s jeho autoritou a příkladem, který potomkovi dává každý den na základě postojů a hodnot, jež během svého života nabyl. Často si tento výchovný akt mladí lidé zaměňují s kamarádstvím na stejné úrovni s dítětem. Velikým trendem současnosti je Montessori systém vyvinutý Marií Montessori už před cca sto lety. Tento systém je sice starý, ale je považován za nadčasový. Pokud je praktikován správně. A to je základní kámen úrazu u nás. Setkali jsme se s několika Montessori zařízeními během naší praxe, a už na první dojem jsem si vzpomněl na svá rebelantská a punková léta. Hlavním heslem by asi mělo být něco ve smyslu: „Pomož mi (dospěláku), abych si na to přišel sám.“ Skutečnost se ale spíše řídí heslem: „ Dělej si, co chceš, mě (dospělákovi) nevadí, že jsi zase hodil televizi do krbu.“ Přemýšlím
o tom, že kdybych nechal své děti žít na farmě, kde jsou zvířata, stroje a studna, tímto způsobem, jejich odůmrť by nastala do jednoho týdne. Myslím, že velmi podobný problém máme i s vnímáním jógy. Zkrátka nelze si vzít jen to, co se nám hodí, když už si s tím někdo dal tolik práce a ani půlka nestačí k pochopení celku.

Ekofilm
Měli jsme tu čest býti u zahájení festivalu“ Ozvěny Ekofilmu“ v Kutné Hoře a zahrát tam pár písní. Festival byl zahájen výstavou, týkající se témat novodobého zotročování lidí
v zaměstnání, drancování přírody pro astronomické zisky velkých firem a také faktu, že mnoho výrobků, které doma běžně používáme, bylo vyrobeno dětmi za naprosto nelidských podmínek. Na prezentaci těchto myšlenek a faktů je velice sympatické, že se autoři nebojí na tyto hrůzy doby poukazovat jmenovitě. Jména firem, kterých se to týká, jsou transparentně odkryty, a lidé tak mají reálnou možnost alespoň udělat to, že výrobky zmíněných subjektů odmítnou koupit. To přeci není málo. Celý festival má snahu poukázat na problém ničení Země, po které všichni chodíme,
a kácí iluzi o tom, že jsme na vrcholu evoluce jako prioritně inteligentní, citlivé a empatické bytosti. Pokud se totiž smíříme s tím, že jsme takoví, jací jsme, dostáváme tím možnost věci měnit.

Hezké časy přeje vaše
Divadélko Kůzle.