Na dno středně velkého batohu položte tištěného průvodce, přidejte pláštěnku a nepromokavé boty. Dále doplňujte přísadami podle své chuti a za občasné kontroly, jestli vám nic nechybí, zalijte alespoň 0,4 cl whiskey, zkapalněnou chutí zeleného ostrova. Těm méně zkušeným vžene růžovou do bledých tváří a vyžene strach z letu. Výsledný recept chutná všem, nejlépe však za slunečna.
Přesně takhle jsem zahájila svůj pobyt v Irsku já. Na osm dní to byl nespočet najetých kilometrů, bečících ovcí, pihatých tváří, korbelů černého piva a dalších nezapomenutelných zážitků. Takové jsou mé vzpomínky na jednu z nejkrásnějších zemí, kterou jsem kdy měla možnost navštívit. Co navštívit – tady by se dalo žít! Vždyť tráva za irským plotem už ani nemůže být zelenější…
Irsko stokrát jinak…
Tak především je vlněné, někdy také plstnaté, to záleží hlavně na změnách počasí. K irskému hospodářství neodmyslitelně patří ovce, vždyť jich je dokonce o 100 tisíc víc než lidí. Pro turistu jsou tato zvířata i zdrojem pobavení – zamýšleli jste se někdy nad tím, jak od sebe pasoucí se ovce odlišit? Farmáři si je značkují barevnými skvrnami na zadní části hřbetu, takže při pohledu do dálky hledíte na nejčastěji červené, žluté a modré tečky, které se spokojeně pasou. A pak je tu samozřejmě pastevecký pes, který dobře zná všechny své ovečky a na jediné písknutí svého pána je dokáže přivést na správné místo. Všechny a hned.
Irsko panoramatické
Silnice podél mořského pobřeží jsou ideální cestou a cílem zároveň. Spojují totiž všechna turisticky vyhledávaná místa a už za jízdy dovolují výhled do přenádherné přírody, která – a to vám garantuji – bere dech. Průzračný oceán, strmé útesy, zelené pláně a staré keltské památky. Kochat se může každý, ovšem kromě řidiče! Cesty jsou totiž opravdu velmi úzké a často situované vysoko nad srázem a… jezdí se vlevo! Navíc, semafory tu hovoří svým vlastním jazykem: červená – žlutá – modrá. Zelená by asi splývala s okolím…
Irsko hravé, skočné, zpěvné
Místní „pub kultura“ je vyhledávána pro svou atmosféru, zejména v podvečerních hodinách. Žádný tabákový kouř či nadmíra alkoholu. Pouze kvalitní lihoviny a pivo a jen do takové míry, aby se popadly housle, tahací harmoniky, příčné flétny, tamburíny a začal tanec. Obecenstvo, které se nevejde dovnitř, se přesouvá ven a zakládá malý „street festival, doprovázený klasickým irským tancem – stepem. Každý tu umí něčím přispět, a i ti méně zdatní brzy ztratí stud a nechají se strhnout okolní vřavou. Takové hospodské zážitky jsou často tématem nabídky cestovních kanceláří. Do Irska na víkend, a z pátku se stane neděle, ani nebudete vědět jak.
Irsko opředené pověstmi
Nejznámější je ta o Sv. Patrikovi, patronovi Irska od dob, co přivedl místní lid na křesťanskou víru. To, že v Irsku nežijí hadi, je prý také jeho zásluha. Světec kdysi bouchl holí o zem, syčící symbol keltské magie byl zničen a do Irska se už nikdy nevrátil. Jeho svátek se slaví 17. března a je spojen s bujarými oslavami. Stejně intenzivně jako doma se slaví všude, kde žijí Irové, tedy po celém světě. Pokud chcete zažít jejich zpěv a pospolitou zábavu, stačí zajít do irské restaurace v kterémkoli větším českém městě. Celý den se vám kolem hlavy budou točit zelené trojlístky, nikoli jako symbol štěstí, ale víry. Pomocí této rostliny svatý Patrik vysvětloval lidu trojjedinost boží – Otce, Syna a Ducha svatého. Irové jsou silně věřícími katolíky.
Irsko gastronomické a alkoholické…
V Irsku se velmi dobře najíte. Na jídelních lístcích převládá domácí skopové stejně jako recepty z brambor, ty jsou už po staletí jejich každodenním jídlem. Do země byly přivezeny na konci 16. století a pro místní obyvatele se staly levnou a pro pěstování nenáročnou plodinou, kterou se živili všichni – lidé i zvířata. Jen pro zajímavost, velký hladomor v letech 1845-49 byl zapříčiněn právě neúrodou brambor, protože se tehdy přemnožily různé plísně. Brambory se tak staly historickým mezníkem v dějinách země, protože způsobily milionovou migraci Irů do USA, Kanady a Velké Británie.
Komu skopové příliš nevoní, možná dá přednost pokladu z oceánu. Irové považují svého lososa za nejlepšího na světě. Tato vzácná a vysoce kvalitní lahůdka je opravdovým zážitkem. Žádný tuk navíc či chemie v podobě přidaných růžových barviv, ale opravdový divoký losos. Nepředstavitelně bohatý je také výběr dalších rybích a mořských specialit, a pozor – ovčí sýry jsou tu pochoutky pro opravdové gurmány. Seznam by nebyl kompletní, kdybychom to celé nezapili slavným irským tmavým pivem, stoutem, popřípadě méně těžkými světlými pivy s příchutí jablka, tzv. cidery.
Co by to však bylo za pobyt, neokusit klasickou irskou whiskey? Nabídnou vám tu desítky značek a stovky variant podle délky zrání v dřevěných sudech. Ať už zvolíte jakoukoli, nespletete se. A pozor, na lahvích není gramatická chyba – Irové a Američané dělají „whiskey“, kdežto Skotové a Kanaďané „whisky“. Chuť té irské je prý jemnější, v palírnách vám pak vysvětlí, že je třikrát destilovaná, a proto mnohým chutná víc než ta skotská, „uzená“. A když vám takovou whiskey naleje pihatý a zrzavý číšník, máte jistotu, že už jste z Irska zažili opravdu všechno.
Z Irska se vám zkrátka nebude chtít domů, tak jako mně. Tak si alespoň kupte něco hezkého na památku. Jen málokdo odolá hřejivému aranskému svetru z ovčí vlny, nebo vysoce uměleckým suvenýrům z křišťálu, mramoru či krajky. Nejdůležitější jsou však fotografie a zápisky v deníku, které jsou na takových cestách velmi užitečné. Navždy vám budou připomínat krásný čas, který jste v této zemi zažili. Tady totiž beze zbytku platí, že člověk nemá domov tam, kde žije, ale kde mu lidé rozumějí. A Irsko tuto fascinující schopnost porozumět skutečně má.
Text Bára Bártová
Fotografie Tomáš Čech
Leave a reply
You must be logged in to post a comment.