Byly jednou dvě děti, sourozenci. Dívka se jmenovala Libuška a hoch František. Neměli ve škole žádné kamarády, protože na ně jen žalovali: Paní učitelko, Pepík mi bere gumu! Paní učitelko, Petr na mě vyplazuje jazyk! A tak pořád dokola. Nejčastěji opakovali: Já to na tebe řeknu! Žalovali i doma jeden na druhého. Neustále se hádali, křičeli a žalovali. Jednoho dne došla mamince trpělivost. Zavolala paní Láryfáry a poprosila ji, aby si obě děti pořádně prohlédla a poradila jí. Paní Láryfáry mamince poradila: Ať vám za každé žalování děti odevzdají jednu svou hračku, uvidíte, že to pomůže. Maminka udělala vše, co jí paní poradila. Děti za chvíli v pokoji neměly žádné hračky. Začaly být smutný. Mamince slíbili, že už nikdy žalovat nebudou. Maminka jim vrátila jejich hračky a od té doby je nemoc žalobajda už nikdy nenavštívila.
Ondra Klér, 4. A,
ZŠ Jana Palacha, Kutná Hora
0
Leave a reply
You must be logged in to post a comment.