Depeše z veteše

12.5.2015 Publikováno v Zamyšlení

Díl 8.
Zrát jako sýr

Fascinováni výrobou domácích zrajících sýrů usedáme k aktuální „Depeši z veteše“ s cílem nemalým. Nebojte se, nepůjde tu o psaný rychlokurz technologie výroby. Koneckonců, každý z vás se na kurz zpracování mléka může přihlásit na stránkách „Dobrého koloniálu“. Není to až tak drahé a pro člověka, kterého to baví, to stojí za to. Navíc, chce-li sýry prodávat a má-li splněny hygienické podmínky, měl by vědět, co přesně dělá. Na kurzu se dozvíte vše podstatné za jeden víkend, všem to vřele doporučujeme. Dnes tu ale půjde o něco jiného. O „filosofii“ či chcete-li filozofii v uvozovkách (neboť je potřeba brát tento článek trochu s rezervou) se sýrem nepřímo spjatou a o příklad, který nám i obyčejný sýr může dát.
Něco málo ke složení mléka. Mléko obsahuje 88% vody a 12% sušiny. Sušina se dělí na bílkoviny, laktózu, mléčný tuk, popeloviny, minerální látky, vitamíny. Dále mléko obsahuje enzymy, ochranné látky a někdy znečisťující látky. Výtěžnost se pohybuje podle druhu sýra v rozmezí 8% až 20%. Zde skončeme s teorií a zkusme přistoupit k filozofii v uvozovkách.
Proč nás lidi sýr tak fascinuje? Kvalitní zrající sýr z dobré suroviny, udělaný s péčí a láskou, vnímáme jako jednu z nejušlechtilejších forem uložení živočišné a lidské energie dohromady. Je to velmi podobné jako u kvalitních vín. Sýraři a vinaři se při výrobě a konzumaci svých výrobků dostávají od přijímání potravy k poznání čehosi, co je nejen převyšuje, ale nutí je přemýšlet o smyslu bytí a nebytí. Alespoň v tom smyslu, že kdybych nebyl, neochutnal bych něco tak skvělého.
A to by byla škoda! Před prvním ochutnáním vzniká mezi vámi a sýrem pevný blízký vztah. Než sýr dozraje, věnujete mu tolik času, slov, pochval, dotyků a lásky, že je jeho cena ve výsledku naprosto nevyčíslitelná. To znamená, že když jste v tom všem naplno, stanete se chamtivcem a sýr nedáte z ruky. Na prodávání můžete předem zapomenout. Všechno sníte sami. Ten nádherný žlutý voňavý kotouč s na dotyk příjemnou hrubou kůrkou je zkráta a dobře jen váš. A vy jeho. Čím je starší, tím je lepší. Je to naprosto fascinující. Jeho vlastnosti se s přibývajícím časem (chodíte-li k němu a dáváte-li mu potřebnou péči) stále zlepšují. Chuť se stává širší a hlubší. Jste na pokraji chuťového šílenství, a když se po něm zapráší, s beznadějným pláčem na něj vzpomínáte.
Ale teď trochu zvážníme. No řekněte. Nebylo by krásné přiblížit se jeho vlastnostem? Dokázat u nás samotných odplavit veškerý nadbytečný obsah? Kolik je to vlastně procent?
U nás, u vás? Jaká je z člověka asi efektivní výtěžnost? To by asi bylo vidět odtékat z nás třeba přetvářku či lež, surovost, zbabělost, nenávist, touhu po manipulaci, sobeckost, lhostejnost. To by bylo se vyformovat, aby nám to taky trochu slušelo,vyprofilovat se a zrát a zrát a zrát v názorech a postojích. Bez téhle lidské syrovátky byl by svět určitě jiný. Zřejmě mnohem lepší, i když je to relativní pojem. Ale on svět takový asi býval, takový voňavější a takový… takový lepší. Bez všech těch aut a mrakodrapů, bez tanků a raket. Bez nečistot, které jsou obsaženy v člověku vedle ostatních „látek“. Máme jeden takový obrázek, který někdo před léty vymaloval. Je na něm zobrazený statek, na kterém žijeme. Dýchá to něčím, po čem se člověku úplně zasteskne. Dýchá to lidmi, kteří byli usedlí, sedláci. Patřili do téhle krajiny. Dnes je to už všechno nějak jinak. Elektřina, internet, stíhačky z Čáslavi. Stali jsme se takovými, jací asi chceme být. Vlastním přičiněním. Tak snadno, jako skočí plíseň ze sýra na sýr, učili jsme se během let sami od sebe. Dnes se rodíme do světa, který jsme si stvořili sami. Do světa , který by se mohl od dobrého sýra učit. Například, jak nechat slzu po slze odkapat všechen člověčí nešvar.

Hezké časy přeje vaše Divadélko Kůzle.