Jaká je Kuba očima běžného Evropana? Co o ní vědí lidé, kteří ji nikdy nenavštívili, znají ji jen z knih, médií, filmových dokumentů? Pravděpodobně by se většinou shodli v několika základních charakteristikách, které utvářejí obrázek Kuby navenek.
Ostrovní země ve Střední Americe se socialistickým totalitním zřízením a vládou jedné strany, v jejímž čele stál pět desítek let jediný kontroverzní muž Fidel Castro. Země, kde jsou porušována lidská práva. Země revoluce a Ernesta Che Guevary. Země vyhlášená pěstováním tabáku a výrobou jedinečných doutníků. Země cukru a cukrové třtiny. Země starých amerických bouráků. Země famózních muzikantů a ojedinělé latinsko-americké kultury. Země nekonečných tropických pláží. Ostrov Svobody. Perla Karibiku.
Pokračovat bychom mohli dále, ale o Kubě lze více než o kterékoliv jiné zemi říci, že kdo ji neviděl, nezažil, nenavštívil, ten nepochopí a neuvěří.
Každá z charakteristik tolik typických pro tuto zemi by vyšla na knihu. Kubu lze v mnoha ohledech vnímat jako konzervu ojedinělých chutí a vůní, které snad nikde jinde na světě v tolik typické podobě nenajdete, což je dáno mnohými specifiky, ať už historickými, politickými či geo-grafickými. A tato stavějí zemi a její obyvatele také před mnohé těžkosti, které musejí překonávat, ve kterých musejí žít. Odkrývat a jít do podstaty všech není možné, navíc sami Kubánci řadu z nich jako problém nevnímají a jsou spokojeni se svým životem, jsou skromně vděční za určité jistoty a vymoženosti, které jim jejich země poskytuje, navíc převážná většina z nich nemá srovnání s jinými zeměmi. Jejich svět je Kuba.
Pokusme se na tuto zemi podívat z několika úhlů pohledu, které jsou pro Kubu typické, ale současně určitým střetem kontrastů, které jsou pro zemi příznačné.
Kontrast historický: Od Indiánů po Španěly a africké otroky
Ostrov při své druhé plavbě v roce 1492 objevil Kryštof Kolumbus. Ten nastartoval španělskou kolonizaci, která postupně vedla k vyvraždění většiny původních obyvatel – uvádí se, že po objevení ostrova zde žilo přes 100 tisíc kubánských Indiánů, na konci 16. století v těžkých podmínkách již jen 5 tisíc, a i ti byli postupně také vyvražděni. V 19. století byli na Kubu masově přemístěni afričtí černoši jako otroci pro práci na plantážích (odhadem přes půl milionu osob), což nastiňuje vývoj současné skladby obyvatelstva – v převážné většině se jedná o potomky španělských kolonizátorů (dle dostupných zdrojů tvoří 70 % obyvatelstva), dále černochy (12 %) a mulaty (17 %).
Kontrast politický: Od amerického kapitalismu po sovětský socialismus
Obyvatelé Kuby se řadu desetiletí pokoušeli o vydobytí nezávislosti na Španělsku, které bylo spojeno s řadou bojů, revolucí a povstání.
V první polovině 20. století měly na rozvoj Kuby významný vliv USA, a v té době docházelo k největšímu rozvoji ostrova – stavěly se hotely, budovala infrastruktura, dovážela se auta a stroje atd. Plná samostatnost Kuby je datována až od roku 1959, kdy proběhla tzv. Kubánská revoluce. Ve zmíněném roce se Kuba vymaňuje z vlivu USA a navazuje v roce 1960 intenzivní spolupráci se Sovětským svazem, což předurčuje její další politickou orientaci – Kuba se stává zemí se socialistickým totalitním zřízením a vládou jedné strany, kterou je Komunistická strana Kuby s Fidelem Castrem včele. Za dobu jeho vlády byla Kuba řazena mezi země, kde jsou porušována lidská práva, za což byla mezinárodně velmi kritizována.
Kontrast hospodářský: Od hospodářské prosperity přes centrální ekonomiku a zpět
Spojené státy významně podpořily rozvoj této latinsko-americké země v první polovině minulého století, absolutním kontrastem ale byl ze dne na den přechod k socialismu a orientaci na Sovětský svaz. Z ekonomického a hospodářského hlediska je tedy pro Kubu s ohledem na socialistické zřízení země typická centrálně řízená a plánovaná ekonomika, tzn., že vše od průmyslu přes zemědělství až po služby koordinuje stát. Teprve s odchodem Fidela Castra z vedení státu se částečně uvolnily podmínky pro drobné podnikání, do té doby byly všechny pokusy obohatit se na úkor státu přísně trestány. Kuba je známá především svým zemědělstvím, a to pěstováním tabáku pro výrobu vyhlášených kubánských doutníků, dále cukrové třtiny a rybolovem. Významnou devizou pro tamní ekonomiku je díky geografickým a klimatickým podmínkám cestovní ruch.
Kontrast kulturní: Od indiánské po světově ojedinělou kulturu kubánskou
Co je příznačné pro kubánskou kulturu? Vzhledem k tomu, že byli Indiáni španělskými kolonizátory vyvražděni, nedochovalo se mnoho projevů z původní indiánské kultury. Došlo však k promísení španělské kultury s africkou, díky kterému se na ostrově dochovaly zcela ojedinělé kulturní prvky, a to jak v hudbě, tak tanci (např. kubánské salse). Obdivuhodní muzikanti, hrající na ulicích nebo v pubech, jsou jedním z největších turistických lákadel. Ke koloritu země neodmyslitelně patří také staré americké bouráky, které jsou dodnes pozůstatkem vlivu USA na Kubě do konce 50. let minulého století.
Kontrast vzdělanostní: Od analfabetismu po nejvyšší vzdělanost v Latinské Americe
Ať byla vláda Fidela Castra jakkoliv kritizována, z hlediska úrovně vzdělanosti a dostupnosti vzdělání všem vrstvám obyvatel má dnes Kuba v Latinské Americe přední postavení. Před revolucí v 50. letech bylo evidováno na 37 % negramotného obyvatelstva, ve školách chy-bělo 12 tisíc učitelů. Jen za první dva roky po revoluci vzniklo na Kubě na 10 tisíc nových škol (mnohé přestavbou bývalých vojenských zařízení), během dvou let takřka vymizela v zemi základní negramotnost. Na konci roku 1961 se stala Kuba první latinsko-ame-rickou zemí bez negramotných; tento rok byl mj. vyhlášen Rokem alfabetizace. Diskutabilní by ale byla míra pro posouzení gramotnosti, lze předpokládat, že údaje byly kubánskou vládou zidealizovány. Něk-teré prameny totiž hovoří o 4 % negramotných obyvatel i v současnosti, což je ale ve srovnání s dalšími latinsko-americkými zeměmi stále nízké číslo.
Kontrast pracovní: Málokdo pracuje, ale každý má práci
Možná si to mnozí pamatujeme –
v socialismu neexistuje nezaměstnanost. Podobně tomu je i na Kubě – stát je schopen se postarat o všechny a vytváří se nová pracovní místa, aby měli všichni práci. Sice se prakticky zlikvidovala nezaměstnanost, ale při návštěvě Kuby jsou některé uměle vytvořené pracovní pozice až úsměvné, postavené na primitivní běžné činnosti – např. okrajovač pomerančů, plnič plynu do zapalovačů aj.; v hotelové restauraci vás jeden člověk uvede, další si poznamená číslo vašeho pokoje, jiný vydává vajíčka, čtvrtý nalévá džus, pátý průběžně utírá stoly atd.,
a na to všechno ještě dva lidé dohlížejí.
Kontrast volnočasový: Hrají si děti i dospělí
Procházíte-li se uličkami kubánských měst, mnohdy si připadáte, jako byste se vrátili o několik desetiletí zpět
u nás. Kubánské děti nesedí u počítačů, které jsou stejně jako televizory spíše vzácností, proto většinu svého času tráví venku. Tam je oblíbenou hrou káča, u dívek skákání gumy; na ulicích registrujete rodící se hvězdy baseballu, který lze považovat za národní sport. Nevidíte však jen hrající si děti, ale také dospělé – buď si pro radost na ulici jen tak muzicírují, nebo hrají domino, a to třeba celé hodiny po skončení práce.
Kontrast turistický: Od přímořských letovisek po opravdovou Kubu
Cestovat na Kubu na dovolenou je velmi lákavé – koupání v Karibském moři a týdenní válení na slunci turistům však nikdy neodhalí skutečnou krásu ostrova. Ta se skrývá zpravidla daleko od známých letovisek jako například Varadero. Čím více na východ, nejlépe až do Baracoa, tím víc máte šanci poznat Kubu, jaká opravdu je – reálný život jejích obyvatel, sepjetí s přírodou, kulturní život. A když si uděláte celkový obrázek, jsem si jist, že vás chytí za srdce stejně jako mě a budete se tam chtít vrátit. Tak šťastnou cestu!
Tomáš Čech, fotografie autor
Leave a reply
You must be logged in to post a comment.