Finanční gramotnost Čechů

9.10.2015 Publikováno v Finance

Velmi často se z médií dozvídám, že Češi financím nerozumí a že se jich bojí. Ano, s tím se dá souhlasit.
Ve své praxi se často setkávám s tím, že se se mnou někteří lidé nechtějí setkat. Pokud se mi je podaří přesvědčit a setkáme se, shodneme se většinou, že mou pomoc potřebují. Takoví klienti mívají špatnou zkušenost z minulosti a bojí se dalšího zklamání. Mívají nadbytek zbytečných produktů a stydí se, že v tom mají nepořádek.

Takoví klienti se stydí za to, že financím nerozumí a že se před časem nechali napálit. Vědí, že nemají dobrý finanční plán a vědí, že platí více, než by měli. Jenže už to prostě nechtějí řešit. Zakopou ten problém hluboko do země a dělají, že neexistuje. Přemýšlel jsem o tom, proč tomu tak je, a myslím, že to není žádná záhada. Lidé mají obecně snahu vážné věci neřešit a zametat je pod koberec. Je jim totiž nepříjemné to řešit
a proto to neřeší. Ve škole nás o financích nic nenaučili. Já jsem ročník 1971. V té době bylo v plánu, že všechno bude všech a všichni si budou rovni. Výuka
o financích v té době samozřejmě neexistovala, a přesto mám dojem, že se lidé chovali rozumněji. Na druhou stranu vše bylo mnohem jednodušší. Všichni měli Sporožiro, vkladní knížku, doma obálky s penězi, odloženými na nájem, na jídlo a na pivo, a to stačilo. Dnes je finančních produktů mnoho
a ze všech stran na nás útočí nabídky na nejvýhodnější úvěr, nejlevnější hypotéku a nejúžasnější investici. Záplava finančních produktů se na nás valí už 25 let a teprve nyní se ve školách začíná objevovat výuka finanční gramotnosti. Že je tato výuka potřebná, si naši úředníci všimli někdy po roce 2000. V roce 2005 se vláda usnesla, že je třeba zlepšit finanční gramotnost občanů ČR. V roce 2007 byl proveden průzkum úrovně finanční gramotnosti. V roce 2008 vydal Národní ústav odborného vzdělávání ve spolupráci s Výzkumným ústavem pedagogickým příručku pro učitele
a v roce 2012 pak tuto příručku aktualizoval. Tak jako vždy se u nás o problému ví, problém se řeší a jen to trošku déle trvá. Žádné překvapení. Možná bychom měli začít výzkumem gramotnosti vlády a poslanců. Mezitím ovšem dospěla generace, narozená v první polovině devadesátých let. Tato generace je oproti mé generaci mnohem odvážnější a do ničeho si nenechá mluvit. Reklama, která je láká na rádoby výhodné produkty, je dokonalá, a tak si mladí půjčují a půjčují a půjčují. Následují první záznamy v registrech dlužníků, první zesplatněné úvěry a první exekuce. Přiznávám, že mi při psaní tohoto článku pěkně klesla nálada. Běžní lidé
u nás financím málo rozumí, stát s tím nic moc nenadělá, úvěrové a různé finanční společnosti budou vždy o krok vpředu a finanční poradci to taky moc nezachraňují. Navíc se banky často uchylují k různým lstem. Běžná reklama na půjčku již dnes nezní :“Máme nejlevnější úvěr“, ale „Za řádné splácení vám vrátíme dvě splátky“. Obchodní podmínky finančních ústavů jsou tak nesrozumitelné, že jim snad nemůže rozumět ani ten, kdo je psal. Já z toho všeho mám dojem, že se všichni snaží, aby finančnictví nikdo z normálních lidí nerozuměl a aby se z finančnictví stala věda pro několik málo zasvěcených. Oni pak budou skákat šipky do zlaťáků a my to budeme platit. To se mi nelíbí,
a proto to zkusím zjednodušit:
•Nepoužívejte účty a platební karty, které vás pustí do mínusu.
•Nepůjčujte si.
•Pokud si půjčíte, tak jen na bydlení nebo na auto, kterým jezdíte do práce.
•Pokud si půjčujete, tak sledujte RPSN.
•Odkládejte si peníze na rezervy.
•Výplatu si hned na začátku rozdělte na nájem, jídlo, rezervu.
•Dělejte si čtvrtletní analýzu příjmů
a výdajů.
•Nebojte se zavolat finančnímu poradci a zkuste jich klidně několik.
•Každý rok si zkontrolujte, jestli platíte jen za to, co je důležité.
•Plánujte.
•Spořte si na důchod.
•Nespoléhejte na stát.
•Bydlete ve vlastním.
•Čtěte články například na finance.idnes.cz/, mesec.cz, penize.cz, financnigramotnostdoskol.cz…
•Učte své děti, jak zacházet s penězi.
Dalimil Peša
poctivý finanční poradce
Tel: 608 261 040
Mail: dalimil@dalimilpesa.cz