Pokrok a evoluci nelze zastavit. Natož v Evropské unii. Oslavy Vánoc
a vánoční zvyky se během doby také vyvíjejí a procházejí (r)evolučními změnami. No a právě přichází trochu hektičtější doba, která vývoj a vůbec celé prožívání vánočních svátků opět trochu zmodernizuje, přizpůsobí aktuálním požadavkům a potřebám současné doby. Pojďme si to v duchu představit. Přenesme se v čase do takového roku 2022 a podívejme se, jak Štědrý den prožívá běžná česká rodinka.
Táta s mámou vstávají již v šest hodin ráno, aby zvládli připravit pohodový den pro své dvě malé děti, které ještě v klidu spí. Sednou si v kuchyni, táta vytáhne blok a tužku. Máma mu diktuje složení pokrmů, které budou na Štědrý den konzumovat. Táta si pečlivě zapisuje jednotlivé suroviny. Poté začne máma připravovat jídla, humánně usmrtí kapra, ozdobí stromeček atd. Táta sedne k počítači
a začne stahovat seznamy alergenů
k jednotlivým položkám vánoční stravy. Mezitím se vzbudí jejich dvě malé děti, které se usadí u televize.
V televizi běží již od rána jejich oblíbený komiks: Příběhy bruselského superhrdiny kapitána Eura. Ve školce je sledují každé dopoledne a na Štědrý den běží nejoblíbenější díly, prokládané multikulturními pohádkami. Kupodivu děti nemají ani hlad. Rodiče jsou rádi, protože nemusí děti balamutit s výmyslem, že když vydrží celý den o hladu, tak uvidí večer zlatou ovci. V duchu se ještě nesžili
s rozhodnutím Evropské komise, která doporučila v rámci multikulturního a pokojného evropského soužití nahradit zlaté prasátko právě zlatou ovcí. Stalo se tak po aféře prasečích procházek před mešitami, které kdysi dávno inicioval jakýsi, dnes již naštěstí zapomenutý Okamura, což tehdy způsobilo značnou nevoli a hromadné demonstrace na různých místech Evropy.
Nastává první komplikace: Táta chce vytisknout finální dvacetistránkový seznam alergenů a zjistí, že mu v tiskárně došel toner. Zoufale obvolává různé prodejce a zároveň poslouchá protivné komentáře od mámy… Konečně! V Tescu zarezervují poslední zbývající toner. Sedne do auta a jede do 25 km vzdáleného Tesca pro naději, že bude vše v pořádku. Mezitím máma s dětmi strojí vánoční stromeček. Je to vcelku rychle hotovo. Nakonec připevní na samotný vršek stromku modrý kruh se žlutými hvězdičkami. Vánoční hvězdy už se na doporučení EU nepoužívají, neboť to může připomínat náboženský symbol, který by mohl urážet jiné kultury. Táta se mezi tím vrátil s tonerem a úspěšně vytiskl výsledný seznam alergenů. Tento seznam oba rodiče podepíšou s prohlášením, že všichni přítomní
a eventuelní hosté štědrovečerní večeře byli s tímto seznamem obeznámeni. Tato stránka je obzvláště důležitá. Táta ji ofotí chytrým telefonem a spolu s elektronickou podobou seznamu odešle mailem do datové schránky místního obecního úřadu. Při té příležitosti odešle mailem rovněž fotokopie všech stvrzenek z nákupů dárků
a jídel pro vánoční svátky. Posílá je mailem do Bruselu, kde budou provádět vánoční slosování účtenkové loterie. V sázce jsou desetitisíce hodnotných cen: Oděvy s logem EU, sada vlajek EU různých velikostí pro sváteční příležitosti, oblíbená encyklopedie pro děti – Zelená energie Evropy, ale i knihy pro dospělé, jako například: Dějiny, vývoj a boj s globálním oteplením. Dále jsou zde různé tituly opravených a přepracovaných pohádek a hlavně DVD s novými premiérovými díly kapitána Eura, ve kterých statečný kapitán Euro se svým týmem spolupracovníků zkrotí a zaženou do úzkých zlého diktátora Putina z Ruska. Však také obě děti, majíce tuto informaci z televizních reklam, běžících od rána v televizi, tátovi půl dne připomínaly, aby nezapomněl účtenky do velkého bruselského slosování odeslat…
Oba rodiče konečně připravují večeři. Táta pokukuje po láhvi fernetu, má chuť dát si konečně panáka. „Radši nepokoušej osud. Víš, jak to dopadlo vloni!“, říká mu máma. Tátovi proběhne hlavou, jak ho před rokem soused vezl do vedlejší vesnice ke kovářovi
s kostí v krku, protože nechtěl riskovat s alkoholem v krvi řidičák cestou na pohotovost do krajského města. Ještě, že cech kovářů na vesnicích obnovil své staré zvyky. Kost byla za chvíli venku. A ten, co byl před ním
s tím bolavým zubem, si také nestěžoval. Pravda, vypil před tím půl láhve slivovice. „A dej si nabít mobil. Nezapomeň, že musíš natočit to video“, připomíná máma. K večeři si táta dá zodpovědně nealko pivo.
Po večeři se rodina přesune k vánočnímu stromku. Z tabletu si přes reproduktory pustí nejdříve euro-hymnu, poté zapějí tradiční koledy a na závěr, tak jak doporučila komise EU, zapějí arabskou koledu pro tureckého Ježíška. Během poslední písně se táta v duchu pomodlí, aby nové doporučení eurokomise pro příští Vánoce neprošlo europarlamentem. Pokud by vedle kapra mělo být na stole i halal kuře, tak bude muset s tím seznamem alergenů začít už o den dříve… Písně dozněly a děti se s vřískotem vrhají na dárky pod stromečkem, které jim již několik let nosí děda Euro. Děda Euro totiž roznáší dárky všem dětem v celé Evropské unii, a je jedno, jakého jsou vyznání, žádné dítě a žádní rodiče nejsou pobouřeni. Tak se to již od mala děti učí ve školce. Táta občas nenápadně kontroluje svůj chytrý telefon, kterým natáčí vánoční scénku pod stromečkem. Děti se s dárky a mámou přesunou k televizi, kde sledují celovečerní pohádku o dědovi Eurovi. Táta stáhne video z telefonu, pečlivě zkontroluje, zda je tam pasáž s arabskou koledou, a pověsí ho na všechny své profily na sociálních sítích. Je si dobře vědom, že jeho šéf, sídlící sice až v Nizozemí, z nadnárodní korporace, kde pracuje, si bude namátkově profily svých podřízených kontrolovat. A nakonec, kdyby chtěl v budoucnu jít pracovat jinam, tak velmi dobře ví, že personalisté v každé trochu větší a dobře platící firmě či korporaci začínají síto prvního kola výběru právě sledováním a vyhodnocením osobních profilů na sítích… „Nojo, Hujeráčková. Ta tam bude mít zase video i od rodičů ze zítřka“, povzdychne si táta v duchu, když si vzpomene na závistivou a jemu nepřející arogantní kolegyni, jejímž největším pracovním úspěchem je rek**lní alpinismus a donášení na své kolegy. „Svýho tátu, starýho euroskeptika, si natočit nemůžu, jak mě prudí, že jsme blbci a učíme ve školce naše děti pí****ny. A co teprve až vypijeme kalvádos. A bude zase na dvorku vyřvávat: Eurohujeři všech zemí, polibte mi p***l!, projde s úsměvem na tváři tátovi hlavou. „No, u tchána to taky nezachráním,“ povzdychne si nahlas. Přitom si vybaví, jak mu vždy nadává, že dělá manažera ve zk****ný eurobolševický korporaci, která dává odběratelům splatnost faktur deset dnů a dodavatelům devadesát. S tím nic nenadělám, řekne si
a jde mámě pomoci uložit děti, které
v televizi shlédli premiéru dlouho očekávaného filmu o tom, jak děda Euro přesvědčil utopistického Ježíška, aby se stal jeho marketingovým specialistou spolu s ostatními kulturními postavičkami Vánoc. A jako jeden šťastný, neúnavný a věčně optimisticky naladěný tým takto uspokojují svými dárky všechny šťastné děti
v celé Evropě. A pomstychtivého dědu Mráze s jeho nekalými pikly zahnali za bratrské pomoci Santa Clause, který jim nezištně pomáhal a radil.
Děti sladce usnuly. Táta s mámou vypnuli všechny wifiny, tablety, notebook, náplastí přelepili web kameru na chytré televizi v obýváku, pro jistotu i webkamery na mikrovlnce a pračce. Nakonec vyndali baterie z chytrých telefonů. Usadili se v křeslech a táta otevřel sedm let starou láhev portského, na které chyběl soupis alergenů, se slovy: „Zaplať pánbůh, Vánoce jsou za námi. Už z nich začínám mít alergii.“ Oba rodiče si při pití vína zavzpomínali na svá dětská léta a staré vánoční rodinné historky. Lehce ovíněni se uložili do rozloženého gauče, přitulili se k sobě a okamžitě je po celodenním vyčerpání přemohl spánek. Do jejich snové mysli si podvědomí vyprojektovalo vánoční vzpomínky z dětství,
o kterých si ještě před chvílí spolu povídali. A tak oba tiše spali a snili o starých vánočních časech, aniž by tušili, že ti, kteří pracují na lepších zítřkách v naší milé EU, nikdy nespí. Neúnavní vědci v laboratořích Cernu právě oslavovali úspěšný test prototypu přístroje, který bude v dohledné době obíhat v družici na oběžné dráze okolo Země a snímat energetická pole, vyzařovaná emocionální a snovou myslí lidí, kteří v naději na lepší zítřejší den tiše spí.
P. S.: Jestli budu za sedm let živ a zdráv a někde tuhle povídku ještě najdu, tak si ji rád přečtu. Satiru, kterou jsem napsal jedné noci, kdy jsem za úplňku nemohl spát. Jsem zvědav, jestli se zasměju nebo…
Karel Jíra
Leave a reply
You must be logged in to post a comment.