Povídání o Novém Zélandu si zajisté zaslouží víc, než je tato dvojstrana. To pro tu dechberoucí přírodu, kterou zkrátka nemůžete přirovnat k žádnému jinému místu na světě, to pro otevřenou povahu místních a pro několik úsměvných maličkostí, které vám neustále připomínají, že i když jste v evropsky vzhlížející společnosti, jste od té pravé Evropy na 19 tisíc kilometrů daleko.
Nechci psát o tom, jaké vzdálenosti jsem překonala, jaká místa navštívila. Skutečný cestopis má, myslím, plnit trochu jinou roli: ukázat – alespoň
v malé literární zkratce –, jak lidé
v dané části světa žijí. Cestopis je vlastně takový ostrůvek emocionality a expresivity v moři zeměpisných a historických faktů dané země.
Tentokrát vám chci tedy přiblížit kulturu novozélandského světa i se všemi zvláštnostmi, které jejich svět překlápí vzhůru nohama. Vítejte u protinožců!
Mně tam bylo doslova pohádkově…
O kiwi – ptáku, který nelétá
Pták kiwi (ale vlastně i kiwi jako ovoce) je bezpochyby pravým symbolem Nového Zélandu. Po tomto nočním tvorovi, který nebyl obdařen velkou chytrostí, zato vypadá roztomile, jsou pojmenovány různé instituce, jako např. banky, dráhy, doručovací služby apod. (Posuďte sami, zda byste si své úspory vložili do Kiwi banky.) Velmi běžné je, když vám známý z Nového Zélandu napíše zprávu, že se mu právě narodilo další kiwi, čímž myslí syna nebo dceru. Kiwi je zkrátka všechno. Věci, jevy, lidé.
Pro slova obdivu daleko nechoď
Jestli se vyznáte v anglických výrazech nadšení či souhlasu, jakými jsou např. „ok, great, awesome“ apod., pak neuděláte chybu, když jeden z nich použijete i na Novém Zélandu. Chcete-li však být jedním z kiwiů, použijte zvláštní spojení dvou slov sweet as, která by se doslovně přeložila „sladký jako“. Tyhle ostrovy v Pacifiku jsou částí anglického světa, která svou otevřeností a jistou mírou teatrálnosti předčí i Ameriku, to mi věřte.
O novozélandském šroubovacím pivu a jiných vymoženostech
Takřka všechna novozélandská piva se otevírají točivým pohybem nebo prudkým zatáhnutím za očko zátky. Výborný mechanismus, pokud u sebe nemáte otvírák. I když je Novozélanďané nepotřebují, vyrábí jich na tisíce, to aby si turisti z jejich země odvezli památku (na piva, která se dají otevřít ručně). Jaký jiný tvar by mohly mít, než obrys ptáka kiwi?
Jak Maor na Nový Zéland přišel
Když se řekne Maor, každý si musí představit hrůzu nahánějícího domorodce (to pro ta tetování a grimasy v obličeji), dnes žijícího převážně na Novém Zélandu, přesto je jeho původ polynéský. Maoři byli udatní bojovníci, navenek i mezi sebou. Staré křivdy se oplácely, jakmile se zacelily rány poraženého kmene. Pro nedostatek potravy se na chvíli některé kmeny stávaly i lidojedy! Ale přišel čas, kdy se tito lidé semkli a bojovali proti bílým osadníkům z Evropy. Názory na současné soužití dvou kultur se liší, spíše se však jedná o problém ze strany Maorů, kteří se právem cítí být prvními obyvateli Nového Zélandu. Novozélanďané jsou však pro svou geografickou izolaci otevření příchodu a soužití s kýmkoliv, kdo přichází v dobré vůli. Současné používání angličtiny i maorštiny tedy naznačuje, že se tyto kultury dnes již vzájemně tolerují.
Vánoce na kiwi způsob
Asi to zní úžasně: slavit Vánoce na pláži, pojídat zmrzlinu a čekat na Ježíška (vlastně Santu Clause) s přáteli, kteří ke svátečnímu obědu grilují maso pod širým nebem, protože na jižní polokouli se slaví Vánoce na začátku léta… I já si kdysi myslela, že mě takové Vánoce budou naplňovat víc než ty české, každý rok stejné. Opak byl pravdou – kouzlo Vánoc je v teple tak nějak prchavé a bez tradičního cukroví, vánočních zvyků a sněhu to vážně není ono. Ale aspoň už vím, čeho si doma vážit.
O jízdě vlevo
Zařadit se na kruhovém objezdu vlevo umí pouze Angličané a obyvatelé jejich původních kolonií. Rychle si zvyknete, že musíte jezdit po straně, která vám není vlastní, protože to tak zkrátka chodí všude – i na turistických stezkách kráčíte vlevo a vyhýbáte se kolemjdoucím v opačném směru ještě více doleva. Politický systém na Novém Zélandu však tíhne spíše doprava. V tomto případě se úskoky vlevo nedělají.
Sandfly a jiný hmyz
Typický, krev sající hmyz, na který je většina repelentů krátká, to je sandly, který bychom mohli přirovnat k naší muchničce, hmyz žijící převážně v písečných oblastech Nového Zélandu. Věřte mi, jednou poznáte tuto dotěrnou mušku a z komára je vmžiku váš dobrý přítel.
O tom, jak lidé zdraví řidiče při výstupu z autobusu
Lidé na Novém Zélandu jsou přátelští, komunikativní a netrpí předsudky. Poradí, pomohou, zajímají se, odkud člověk přišel a co si o jejich zemi myslí, a berou i kritiku, není třeba se bát, že by člověk někoho urazil. Moderním jazykem by se mohl přístup Novozélanďanů popsat jako „free“. Dobrat se tedy nějakého solidního výsledku v jakékoliv problematice bývá na Novém Zélandu leckdy složité – všechno je zkrátka „ok“. Nezapomínají však na úctu
v jednání. To, že si lidé váží jeden druhého po stránce původu či vykonávané profese, poznáte z jejich reakcí. Už jste někdy poděkovali řidiči autobusu za to, že vás dovezl (bezpečně, avšak ne zcela načas) na požadovanou zastávku? Na Zélandu je to zcela běžné!
Těch zážitků a postřehů, které by stály za zmínku, je nespočet. Mohla bych se s vámi podělit o popis majestátních ledovců i bouřících vodopádů, písečných pláží a na nich se povalujících lachtanů, ale nejspíš by to byl jen zabarvený popis, kterému by pro nedokonalost slov chyběly ty správné emoce. Ono se přece říká, že velké zážitky jsou nepřenosné. Co vám ale slíbit mohu? Že se do téhle úžasné země ještě jednou vrátím. Povím vám totiž, že všechna ta krása za víc než dvoudenní cestu letadlem přes tři kontinenty opravdu stojí.
Bára Bártová
Fotografie Tomáš Čech
Leave a reply
You must be logged in to post a comment.