Hrabě František Antonín Špork, žijící v době „Krále slunce“ Ludvíka XIV., musel být nepřehlédnutelná osobnost barokních Čech. Vzdělaný a inteligentní bouřlivák, ostrý kritik společenských poměrů, v Koniášově době odvážný zastánce náboženské tolerance, mecenáš umění, který podporoval například věhlasného sochaře Matyáše Bernarda Brauna, zakladatel české hudební školy na lesní roh a loveckého řádu sv. Huberta… Stavěl zámky, paláce, kláštery, kostely, knihovny, obrazárny.
Svoji stopu otiskl také na nejvyšším vrchu Polabské roviny Vysoká nad Kutnou Horou (500 m. n. m.), zvaném tehdy Belveder, kde nechal za 1400 zlatých, které vyhrál v Karlových Varech v kartách na saském kurfiřtovi Friedrichovi Augustovi Silném, postavit podle plánů významného italského architekta Giovanny Battisty Alliprandiho pozoruhodnou stavbu – malý klášter s kaplí sv. Jana Křtitele, kombinovaný s poustevnou a loveckým zámečkem.
Podle dochovaných nákresů k němu vedla alej a nazvali ho Belveder. Stavěl se v letech 1695 – 1697. Slavnostního otevření a vysvěcení kaple se v roce 1697 zúčastnilo více než 20 000 poutníků. Hrabě nechal rozdávat „pamětní peníz“, který dal u příležitosti slavnosti razit. Z kašny místo vody proudilo víno, upečeni byli dva jeleni, vůl nadívaný kachnami, husami a koroptvemi, k tomu se upeklo 5 000 pecnů chleba a vypilo 60 sudů piva. V baroku si bohatí uměli užívat života…
Když o dva roky později hrabě Špork pořádal na Belvederu druhou velkou slavnost na oslavu narození dlouho očekávaného prvorozeného syna Jana Františka Josefa Adama Šporka, nemohl tušit, že si pýchu na krásnou stavbu, která byla na odlesněném vrchu vidět ze všech stran, dlouho neužije. Syn ve dvou měsících zemřel… V dubnu roku 1699 hrabě Špork celé své malešovské panství včetně Belvederu prodal. Mohla za ztrátu jeho zájmu o skvostné architektonické dílo smrt jeho dítěte? Nejspíš ano. Bohužel to byl počátek jeho konce. Mniši tu sice přebývali až do roku 1796, ale na opravy už nedošlo.
Zkázu dokonal blesk, který 30. dubna 1834 stavbu zapálil. Lidé v okolí se domnívali, že jde o pálení čarodějnic, což se tu dělo i dříve, a tak nezasáhli.
Dnes z krásné a výjimečné barokní stavby zbyly pouze obvodové zdi. Na rozdíl od gotických kamenných hradů, jejichž zříceniny zůstávají stejné i po 500 letech, je postavena nejen z kamene, ale i z cihel a vápna. Vlhkost, déšť a sníh cihly i omítku máčejí, takže se postupně rozpadávají a opadávají. Za své vzalo několik kleneb, z velké části omítka, ze zdí vypadaly některé kameny… Bylo nebezpečné do objektu vůbec vstoupit.
Žalostný stav kulturní památky nebyl lhostejný několika občanům, kteří proto v roce 2010 založili spolek Belveder s cílem ji zachránit. Rekonstrukci letohrádku si vzal za své zejména Petr Portl, který se na Vysokou přistěhoval před několika lety. K Belvederu kdysi chodil i na rande… Ale i ostatní členové spolku, kterých je dnes šest, se v rámci svých možností a volného času snaží přispět k jeho záchraně.
„Zpočátku mě nejvíc udivovaly reakce některých lidí z obce i okolí, kteří se ptali, proč takovou zříceninu chceme opravovat,“ řekl nám Petr Portl. „To jsem skutečně nechápal, vždyť to děláme ve svém volném čase a nikoho to nic nestojí.“
Nejprve zažádali v roce 2011 o grant TPCA, díky kterému získali 250 tisíc korun, a o grant z havarijního fondu ministerstva kultury. Použili je na opravu části vnitřních zdí a na vypracování první části projektu konzervace, jehož autorem je projektant Udatný. Ten stanovil postupy prací a vytvořil i nejpravděpodobnější vizualizaci stavby, jak vypadala v době svého vzniku. Základním cílem spolku Belveder je záchrana letohrádku v podobě sanace a zakonzervování současného stavu, tedy aby dál nechátral, aby byla zachována jeho nynější podoba. Znamená to opravy stěn, koruny, kleneb a výklenků s okny. Stavebních prací se ujala firma pana Procházky z Kolína, která na letohrádku pracuje již tři roky.
„V posledních letech pravidelně žádáme o granty havarijní fond ministerstva kultury na zachování památek. Podařilo se nám tak získat celkem 490 000 korun, za které se opravily zbývající vnitřní zdi a také vnější východní dvě sekce stavby. Jen pro vaši představu, klenby mají přes tři metry rozteč, a některé držely pohromadě třeba jen dvě cihly.“
Na opravy přispívají i obce Suchdol a Miskovice.
Podmínkou stavebních prací je použití starých cihel, pokud možno 150 až 200 let starých, a tak je všichni v rámci svých možnost shánějí, kde se dá. Jde o pálené cihly, zvané zvonivky, které jsou podobné svojí strukturou a barevností těm, které byly při stavbě kdysi v baroku použity. Nyní čeká spolek Belveder ještě oprava dvou sekcí v západní části stavby. Potřebují na ni zhruba 500 000 korun.
„Chtěli bychom ji zrealizovat během následujících tří let. Pak budeme spokojeni, protože tím bude stabilizace letohrádku zajištěna na dalších 50 let.“
Původní rozpočet na celé zakonzervování unikátní stavby činil 5 milionů korun.
„My jsme schopni ji zajistit za částku něco kolem jednoho milionu, a na to jsme hrdi,“ říká Petr Portl.
Podobně jako spolek Nebovidská tvrz, o kterém jsme psala v minulém čísle, i spolek Belveder se snaží do letohrádku přilákat lidi na nejrůznější akce, aby upozornil na smysluplnost svého snažení o jeho záchranu. Už od roku 2011 pořádají každým rokem v červnu Svatojánskou noc a na podzim Šporkovské slavnosti.
„Jde o akce, určené hlavně dětem. Nakoupíme buřty, chleba a zorganizujeme různé hry. Na Svatojánskou noc děti hledají poklad, v rámci Šporkovských slavností se zase všichni návštěvníci mohou zúčastnit Běhu na rozhlednu. Měli jsme tu třeba skákací hrad, trampolínu, malování na obličej, střílelo se ze vzduchovky.“
V rámci aktivit, které mají upozornit na existenci památky a snahy o její záchranu, uspořádal spolek Belveder také aukci výtvarných děl v GASKu (2012) a v kutnohorském Sankturinovském domě (2013), do které věnovali umělci své práce zdarma.
Lidé o Belvederu vědí, chodí sem na romantické procházky, přispívají finančně v rámci svých možností. A někteří se tu nechávají i oddat. Není divu, magické místo má svůj genius loci…
„Velkým povzbuzením pro nás bylo, když loni žáci ZŠ Suchdol navrhli, aby výnos ze sběru papíru, který ve škole sbírají, byl použit na záchranu Belvederu. Překvapilo nás, že děti školou povinné jsou tak uvědomělé. Myslím si, že tento počin svědčí o tom, že generaci současných mladých lidí není lhostejný osud místních památek a že naše činnost bude tak mít možná své následovníky.“
Zakonzervování letohrádku hraběte Šporka na Vysoké je těžký úkol, který si spolek Belveder na sebe dobrovolně vzal. Zatím se mu daří plnit své plány, které by měly být završeny do tří let. Co potom? Mají členové spolku nějakou představu o dalším možném využití?
„Tak samozřejmě, nápadů máme spoustu. Vše záleží na chuti něco dělat a také samozřejmě na financích. Nechtěl bych se dožít situace, kdy by se podařilo stavbu zrekonstruovat do původního stavu z fondů EU a pak by pro ni nebylo nalezeno odpovídající využití. Ale to je otázka většího zapojení jak obce Suchdol, která ji vlastní, tak i spoluúčasti kraje, ne-li státu.“
Petr Portl je svým způsobem vizionář…
„Dnes je v oblasti památkové péče, jmenovitě rekonstrukce zchátralých objektů, trendem používat k dostavbám či rekonstrukcím moderní prvky jako ocel nebo sklo. Například v Orlických horách instalovali na rozbombardovaný kostel skleněnou střechu, což vypadá úžasně. V Teplicích zase hradní zříceninu obesklili a vytvořili z ní místní knihovnu, vidíte zvenku regály s knihami…“
Belveder má smůlu v tom, že v jeho těsné blízkosti se nachází Kutná Hora se spoustou památek, proto je trochu opomíjený. A také rozhledna na Kaňku, ačkoliv z ní není tak pěkný pohled na celé okolí, jaký by byl z případné rozhledny na Belvederu, další případné využití letohrádku omezuje. Ale nevěšme hlavu. Zatím přejme nadšencům ze spolku i nám všem, kdo si vážíme odkazu předků, aby se podařilo záchranu letohrádku hraběte Šporka dotáhnout do konce. Na plány jeho dalšího využití je ještě čas…
Před uzávěrkou jsme se dozvěděli o získání dotace i pro letošní rok, takže se zdá, že snaha spolku Belveder o zachování mimořádné památky se nemíjí účinkem… Držíme palce!
Dana Čermáková
Fotografie archiv spolku Belveder
BELVEDER
Kaple sv. Jana Křtitele na Vysoké je pozoruhodnou barokní stavbou se zdánlivě protichůdnými funkcemi. Byla kaplí, poustevnou, letohrádkem a místem konání honosných slavností. Její zasvěcení bylo zdůrazněno kašnou, která stála ve středu stavby a na níž stála socha tohoto světce. Kaple stojí na kopci, který je dominantou okolí, a dokud nebyl zalesněn, byla dominantou okolí i sama kaple. Zakladatelem stavby, která byla postavena v letech 1695-97, byl hrabě Antonín Špork. Autorem byl zřejmě Giovanni Battista Alliprandi. Finance na stavbu získal hrabě výhrou v kartách ve výši 1400 dukátů nad saským kurfiřtem Friedrichem Augustem. Finančně nákladnější byly ale samotné slavnosti vysvěcení kaple.
Původním určením byla eremitáž (napodobenina poustevnické chýše v baroku) pro tři poustevníky. K udržování stavby byla zřízena nadace. Dva roky po vysvěcení kaple hrabě Špork prodal panství Malešov a s tím i tuto kapli. I když byla ve smlouvě ustanovena jako věcné břemeno, její význam upadá. Poslední pouť se zde konala v roce 1700 a následně poté se stala opuštěnou stavbou. I když v roce 1710 získává panství svobodný pán z Osteinu, situace se nijak nezměnila. Hrabě Špork se snažil osud kaple nějak zlepšit, ale trvalo dlouho, než v roce 1732 uvádí na Vysokou bosé augustiniány z Lysé nad Labem. To už byl Malešov v rukou hraběte Bredy. I přesto má komunita kaple ztížený život, neúspěšné jsou i pokusy o konání bohuslužeb každou neděli. Dokonce je jim v roce 1759 odepřeno kapli používat. Přesto zde mniši pobývali až do roku 1796. V tomto roce odprodali panství vše, co jim v kapli ještě patřilo, a odešli.
Historii kaple uzavřel blesk, který 30. dubna 1834 udeřil do vežičky na špici střechy. Zpočátku se o požár nikdo nezajímal, protože se lidé v okolí domnívali, že jde o pálení čarodějnic. Shořela celá střecha a propadly se klenby. Zkázu dovršilo rozebrání materiálu na stavby v okolí.
Centrální dvoupodlažní kaple byla postavena na půdorysu čtverce s okosenými rohy. Ústředním prostorem byl pravidelný oktogon v jejím středu. Ten byl patrně zaklenut osmibokou klenbou, zdobenou štukaturami a mozaikou. Uprostřed stála fontána z červeného mramoru se sochou sv. Jana. Podle písemných pramenů bylo na klenbě ještě nejjemnějším zlatem vyzlacené slunce, z jehož četných paprsků i ze všech osmi rohů, kde byly ukryty trubky, stříkala do středu fontány voda. A to tak dobře, že nepostříkala ani sochu, ani okolo stojící diváky. Umístění celého vodního systému je zajímavé vzhledem k tomu, že kaple je postavena na kopci a v jejím okolí není žádný větší zdroj vody. Zřejmě ve vysoké střeše kaple byla umístěna nádrž, která byla před příjezdem vrchnosti ručně naplněna.
Stěny oktogonu byly prolomeny střídavě nikami a dveřmi do čtyř valeně klenutých chodbiček. Východní byla ukončena oltářem a měla po každé straně jednu niku. Ostatní chodbičky byly průchozí, některé upravené jako krápníkové grotty. V jižní jsou doposud patrny zbytky maleb. V rozích zmíněného okoseného čtverce jsou místnosti přístupné z chodbiček, v jihozápadním koutě je schodiště do patra. Zde byla dispozice stejná. Střecha kaple byla zakončena lucernou s křížem.
Architektonické členění fasády kaple bylo jednoduché. Vertikálně byly stěny členěny vysokým pilastrovým řádem s toskánskými hlavicemi a kladím. Horizontálně fasádu obepínaly ploché pásky v úrovni říms a parapetů oken.
Skvělý článek. Děkují. Přejí krásně svátky a nadále hodně elánu.