„Historie je brána do budoucnosti. Měli bychom se vyvarovat chyb, kterých se dopustili naši předkové, ale historie se bohužel stále opakuje.“
Dokážete si představit, že byste tahali kamion, vážící sedm a půl tuny, drželi po určitou dobu dva osobní automobily na plošině, aby nesjely dolů, přenášeli kříž o váze 150 kg na vzdálenost 20 metrů na čas nebo přehazovali 135 kg těžké koule přes příčku v limitě jedné minuty na vítězný počet opakování? Většina z nás určitě ne, protože málokdo se může pochlubit takovou silou, jakou disponuje Jiří Žaloudek z Čáslavi, nejstarší a nejdéle působící závodník v silovém sportu, zvaném strongman. Už sedmnáctým rokem organizuje v Čáslavi mezinárodní soutěž Čáslavský strongman, která se těší velkému zájmu veřejnosti. V České knize rekordů se jeho jméno v kategorii silových disciplín objevuje jedenáctkrát. Tahal nejen kamion, ale i loď, vagon, cisternu a traktor.
Na „zářezu“ mu chybí jen letadlo, ale když chtěl tahat gripena, vedení čáslavského letiště to zamítlo. Náhradní nabídku na tahání vrtulníku z jiného vojenského útvaru odmítl.
Jiří Žaloudek však není jen strongman. Pracuje
v čáslavském muzeu jako kurátor sbírek, na ulicích je ho vidět jako městského strážníka, ve školách přednáší z historie. Hrál v Kájínkovi, Expozituře, Pekle s princeznou nebo v Masarykovi s Karlem Rodenem. Působil jako osobní ochranka Karla Gotta při jeho poslední koncertní šňůře. Jako nezávislý kandidát je městským zastupitelem…
Jak všechny své činnosti stíháte?
Já vím, je jich hodně, z každého soudku něco. Ale už jsem dospěl do stadia, kdy jsem si ujasnil priority – město, sport a kultura.
Jak jste se dostal ke strongmanovi? Pro něco tak specifického musíte mít určitě vrozené dispozice…
Budete se divit, ale začínal jsem
u paní Jarmily Kratochvílové v její atletické skupině někdy v roce 1989, stovku jsem uběhl za 11 vteřin. Bylo mi čtrnáct a Jarmila se mi líbila ve svém přístupu k nám, na tréninky jsem jezdil rád a dobrovolně, její tréninková skupina byla pro mě prima kamarádským kolektivem. Už v té době jsem inklinoval k posilovacím fázím tréninku, líbilo se mi to, byl jsem silnější než vrstevníci. Na atletiku musíte mít geny. Běhal jsem do devatenácti. Zkusil jsem kulturistiku, ta mi však připadala statická, a tak jsem se přihlásil do Klubu silového trojboje, který v Čáslavi založili kamarádi někdy v letech 1993 – 1994. Za rok práce jsem se vypracoval tak, že jsem se v kategorii juniorů (do 23 let) zúčastnil MS juniorů v maďarském Györu, kde jsem skončil na 8. místě.
Proč jste v tom nepokračoval?
Tehdy přijeli do Čáslavi na soustředění bobisté z Jablonce, aby si
i v létě trénovali souhru startu a naskakování. Měli čtyřbob na kolečkách.
Zatoužil jsem si to zkusit, a vida, měl jsem dobrý start, takže mě pozvali na jejich tréninky, a netrvalo dlouho a ocitl jsem se na evropských
závodech.
Stal se z vás bobista? Tento zimní sport je širší veřejnosti známý hlavně díky americkému filmu Kokosy na sněhu (1993)…
Ano, jezdil jsem Světový pohár a ME a MS juniorů s Jakubem Chabadou a potom čtyři roky Světový pohár
s Ivo Danilevičem, což byl tehdy pojem v branži bobistů. Fugoval jsem jako brzdař nebo jsem byl na křídle. Za Českou republiku jsem závodil do roku 2001. Mým snem byla olympiáda. V roce 2005 mě oslovil špičkový slovenský reprezentant na bobech Milan Dagněšák, zda bych nechtěl jet na zimní olympiádu v Turíně (2006) za slovenský tým. Zvažoval jsem to, pak jsem souhlasil, ale nakonec jsem tam nejel kvůli zranění.
To je škoda. Kdy jste začal se strongmanem?
Cestu tohoto specifického sportu
k nám do Česka otevřel doktor Georg Patenidis někdy v letech 1998-1999, tehdy se odehrály první závody. Četl jsem časopis Muscle&Fitness, kde
o tom byly reportáže, já byl natěšený, říkal jsem si, že bych mohl uvedené váhy zvednout. Hledal jsem správnou tréninkovou cestu. V době, kdy jsem začínal se strongmanem, jsem dělal dva sporty – boby a strongmana. Nešlo to moc dohromady – kvůli pravidlům bobistů se musela hlídat váha, protože se na závodech počítá váha bobu plus posádky dohromady a nesmí se překročit stanovené maximum. Na zimní sezonu jsem tedy musel hubnout a na letní zase přibrat, což znamenalo jít ze 120 kilo na 110 a pak zase zpátky.
Bavíme se zhruba měsíc před
17. ročníkem Čáslavského strongmana (21. května od 10.00 hod.). Kolik teď vážíte?
Při svých 188 cm výšky 140 kilogramů.
Jak se připravujete?
Celoročně. Trénuji v našem tréninkovém centru v Čáslavi čtyřikrát do týdne. Mám určitou výhodu, že mohu počítat se svými základy z atletiky, takže jsem úspěšnější v tzv. „běhavých“ disciplínách. Nikdy jsem nebyl „tlakový“ člověk. Začínám objemovým tréninkem – nejdřív lehčí váhy s více opakováními, pak těžší váhy s méně opakováními.
Používáte nějakou speciální výživu podobně jako kulturisté?
Ano, normální strava nestačí, takže užívám doplňkové suplementy (proteinové drinky).
V čáslavském muzeu pracujete jako kurátor sbírek. Jak jste se k tomu dostal? Co vaše práce obnáší?
Vždycky mě přitahovala historie, líbily se mi hrady a zámky, rád jsem je navštěvoval. Do první a druhé třídy jsem chodil do žehušického zámku, kde základní škola tehdy sídlila. Tam se mi strašně líbilo. Mohli jsme běhat po zámeckém parku, kde rostly ořešáky černé, dovezené k nám
z Ameriky. V sezoně jsme ochutnávali malá okrasná jablíčka i plody tohoto ořešáku, který roste i v Čáslavi na valech, ale nikdo jeho plody nesbírá, protože je lidé neznají. Přitom ořešák černý má oříšky velice chutné…
Na střední průmyslovou školu
v Kutné Hoře nevzpomínám rád. Při zaměstnání jsem začal studovat
v Hradci Králové filozofickou fakultu, obor archivář, a pak jsem si vzdělání doplnil ještě magisterským studiem historie. V muzeu spravuji podsbírku numismatiky, zbraní
a nábytku, jejíž fond čítá desetitisíce předmětů. Znamená to sbírky udržovat, starat se o ně. V současnosti probíhá katalogizace sbírek II. stupně, což znamená, že tzv. přírůstková čísla, tedy nové předměty od dárců apod., dostávají inventární čísla. Připravuji také výstavy, například k výročí 1. a 2. světové války. Letos jsme s kolegy po dvou letech dotáhli do konce revitalizaci archeolokality Na Hrádku, kde vznikla naučná stezka.
Já vím, v březnu jste ji slavnostně otevírali slunovratem. Proč děláte už 19 let městského strážníka?
Vždycky mě to lákalo. Měl jsem
k tomu fyzické dispozice. V muzeu pracuji na poloviční úvazek, takže se profesi strážníka mohu věnovat, protože tam je to na směny.
Historii uplatňujete i ve svém soukromém životě – restaurujete statek z 18. století.
To je pravda, já si vždycky chtěl koupit neudržovaný zámek, abych ho mohl zrekonstruovat. To se mi nepovedlo, a tak jsem po tátovi dokoupil část zbytkového statku po rodu Auerspergů, pánů na žlebském panství, v obci Horky u Kutné Hory. V jeho objektu se nachází špýchar z poloviny 18. století. Už jsem opravil střechu a teď pracuji na fasádě.
Jste rovněž autorem čáslavské Neckyády, která se letos bude konat již po čtvrté. Proč právě tahle aktivita?
Víte, v 16. století se města i šlechta snažila o výdělek v jakémkoliv oboru, a tak se věnovali i rybníkářství. Díky tomu vznikla v Čáslavi rozsáhlá rybniční soustava. Chtěl jsem na to navázat, takže první Neckyáda se nesla v duchu dobývání městských hradeb, loni jsme zorganizovali bitvu na jezeře. Je to všechno recese… A zábava.
Dana Čermáková
Fotografie autorka
Strongman
O dění v kategorii Strongman se v České republice stará Česká národní federace strongman (ČNFS), exekutiva společnosti Face Czech, s.r.o. Je tvořena týmem organizátorů a sportovních manažerů, kteří budují image Strongmana v České republice. Zajišťují systém soutěží
a usilují o rozvoj tohoto sportu
u nás. Strongman Liga, Strongman Profi Liga a další soutěže mezinárodního i domácího významu jsou výsledkem práce aktivistů, nadšenců a koordinační práce ČNFS.
Čáslavského Strongmana pořádá již 17. rokem Česká asociace silných mužů.
Pokud bychom pátrali po tom, kde začal vznikat tento sport a odkud čerpali inspiraci zakladatelé jeho moderní verze ve druhé polovině 20. století, vrátili bychom se o více než 150 let nazpět. V 19. století byla velmi populární cirkusová a jarmareční představení, při kterých siláci zvedali různé druhy zátěží, ohýbali podkovy a železné pruty, trhali řetězy a jinými způsoby demonstrovali svoji fyzickou sílu. Někdy se jednalo o pouhé triky (koneckonců, cílem bylo především pobavit publikum a obvykle nešlo o vzájemné měření sil mezi siláky samotnými), ale často byly k vidění skutečně mimořádné výkony, které na desítkách nebo dokonce stovkách exhibičních vystoupení siláci předváděli s vybavením, které bylo oficiálně zváženo. Jedním z nejznámějších siláků konce
19. století byl kanadský obr Louis Cyr, který zvedal čistým tlakem nad hlavu jednou rukou činky o váze více než 100 kg, na rameno přemisťoval balvany o váze 200 kg a zády nadzvedl více než dvě tuny (jedná se o disciplínu „back lift“, která je podobná čtvrtdřepu s dopomocí paží opřených o stehna).
Některé z disciplín byly zpočátku poměrně kuriózní. V prvních ročnících Worlds Strongest Man nechybělo například ohýbání železných prutů, hod kládou do dálky nebo závažím do výšky (klasické disciplíny skotských her), ale došlo i na přímé měření sil v přetahování lanem nebo v klasickém zápase, kdy se soupeři snaží navzájem vytlačit
z kruhu. Mnohé z těchto disciplín už dnes na naprosté většině soutěží neuvidíte, některé jsou součástí měření sil strongmanů v pozměněné podobě dodnes, jiné přetrvaly a nezměnily se prakticky vůbec,
a objevily se i nové, které narušily zaběhnutý stereotyp. Právě množství různých disciplín dělá soutěže strongmanů atraktivní. Jen stěží uvidíte dvě zcela stejné soutěže
a každý si přijde na to své. Některé disciplíny jsou nenáročné na vybavení a uvidíte je častěji (převracení obří pneumatiky nebo třeba tahání kamiónu), jiné jsou méně rozšířené (zvedání závaží do schodů nebo převracení velkých železných sloupů).
Leave a reply
You must be logged in to post a comment.