Ještě do nedávné doby platilo, že symfonické a komorní orchestry byly doménou mužů, ženy hrály maximálně tak na harfu. A dirigentky? To nepřicházelo v úvahu. Svět se však změnil, a tak se i do této ryze mužské profese prosadil ženský element. Světovou proslulost si vydobyly Maria Alsop, jediná studentka-žena Leonarda Bernsteina, nebo Gisele Ben-Dor, americko-izraelská dirigentka uruguayského původu, která dirigovala například newyorské a losangeleské filharmoniky nebo London Symphonic Orchestra.
U nás je nejznámější dirigentkou Miriam Němcová (*1961), která diriguje profesionální symfonické orchestry. Mladou generaci zastupuje Marie Erlebachová, od sezony 2015 / 2016 dirigentka Kolínské filharmonie. Ve svých osmadvaceti letech stanula v čele jednoho z nejvýznamnějších neprofesionálních symfonických těles u nás, které loni oslavilo 110 let od svého založení.
Po kom jste zdědila lásku k notám?
Narodila jsem se v malém městečku v Krkonoších za dob minulých, kdy možnosti dobrého hudebního vzdělání byly ještě velmi omezené. Pocházím z rodiny, která ač amatérsky, tak žila hudbou. Moje maminka s babičkou stály u zrodu dnes známých Paseckých hudebních slavností, na kterých jsem trávila každé léto a kam přijížděli pravidelně známí umělci i z ČF, třeba Václav Neumann, ale i jiné osobnosti kulturního života. Hudební kořeny by se daly najít i z druhé strany. Tatínkův děda se snažil udržovat hudební tradici v Krkonoších – byl to varhaník, který zároveň skládal. Takže hudební vlohy jsem měla po kom podědit. Zároveň nás maminka od malička
k hudbě vedla – zpívala s námi, trpělivě cvičila na klavír a snažila se, abychom se po všech směrech rozvíjeli.
Někdo se o svém budoucím povolání těžko rozhoduje, protože má mnoho zájmů, a tak volí všeobecné vzdělání, aby si čas na konečný verdikt prodloužil. Co vy?
Myslím, že už jsem od dětství měla jasno v tom, že bych chtěla dělat muziku. Když mi byly čtyři roky, starší sestra začala docházet na hodiny klavíru
v doprovodu maminky. Braly mne
s sebou. Prý jsem tehdy vehementně chtěla chodit taky, na to si ale už teď nějak nevzpomínám… Později jsem tedy začala brát hodiny klavíru. Jednou jsem byla nemocná a paní učitelka mi poslala noty po sestře domů, jenže se spletla a poslala mi ty, které byly určeny pro třináctiletou spolužačku. Já se je přesto naučila, a od té doby už bylo vše jasné. Přišly první soutěže, úspěchy…
a tak se to se mnou táhlo celou základní školu.
Volba střední školy byla jasná – konzervatoř v Pardubicích, po níž jsem pokračovala na Hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze. Tam jsem začala korepetovat v operním studiu, kde začaly moje první úvahy
o „dirigování“. Klavírista totiž, když pracuje v operním studiu, spoustu zkoušek tráví se zpěváky sám, a občas je nutné jim ukázat nějaký nástup apod. Zašla jsem za panem profesorem Chválou, protože jsem v té době již pracovala v Kühnově dětském sboru, aby mi ukázal nějaké základy. Vyzkoušel si mě a rovnou mě poslal za panem profesorem Farkačem. Tak začalo moje studium dirigování. Vystudovala jsem tento obor na Konzervatoři Jaroslava Ježka a teď ho studuji na HAMU.
„Dokonalost po všech stránkách je dnes samozřejmost
a úspěch nezávisí už jen na tom, kdo co umí,
ale jaké má další předpoklady a schopnosti.“
Jak jste se dostala k dirigování Kolínské filharmonie?
Jako klavíristka mám bohaté zkušenosti s klavírní spoluprací, kdy jsem byla v neustálém kontaktu s dirigenty ať už v operních studiích na konzervatoři a na HAMU, nebo v různých pěveckých sborech, hlavně v Kühnově dětském sboru. Se studiem dirigování přišly i nabídky od dirigentů na zástupy v různých orchestrech a sborech
a mezi nimi také od Kolínské filharmonie. Nakonec mi odcházející dirigent Robert Kružík nabídl, zda bych se vedení orchestru nechtěla ujmout.
Co pro vás hudba znamená?
Jsem šťastná a vděčná, že patřím mezi tu skupinu lidí, pro které je práce zároveň největším koníčkem.
Které autory a období v klasické hudbě máte ráda?
Pro mě je nejkrásnější ta skladba, kterou právě provádím! Ale pravdou je, že mi je asi nejbližší období romantismu, protože se zde přísně klasické formy začínají uvolňovat, a obecně je to jedno s nejemočnějších a nejvypjatějších období po všech stránkách – formální, obsahové, instrumentační…
A autoři? Mám jich spoustu oblíbených, například Antonína Dvořáka. Jeho hudba mě nikdy nepřestane fascinovat, přijde mi velmi blízká, srozumitelná a přirozená, ale zároveň, když se člověk podívá do partitury, tak zjistí, jak je to dokonale zpracované, kolik imitací v kolika nástrojích za jeden krátký úsek stihne vystřídat!
Které jiné hudební žánry máte
v oblibě?
Mám ráda ty žánry, ve kterých se objevují akustické nástroje, přijde mi to mnohem živější.
Sama ještě studujete a přitom učíte. Proč?
Vedu přípravné oddělení v Kühnově dětském sboru a pracuji i v pardubickém dětském pěveckém sboru. Práce s dětmi mě moc baví a nabíjí energií!
Jaký máte vztah ke Kolínu? Co se vám na něm líbí?
Je to úžasně kulturní město, kolik jen má hudebních těles! To je v dnešní době ojedinělé! Obecně má Kolín svoji unikátní atmosféru s krásným městským centrem.
Máte kromě hudby ještě další koníčky?
Když mám čas, což je poslední dobou čím dál tím méně, moc ráda vyjedu někam do přírody nebo si jdu zaplavat a mám čím dál tím větší seznam knížek, které bych si chtěla, až budu mít čas, přečíst. Ale zatím se seznam moc netenčí.
„Nejbližší je mi období romantismu, protože se v něm přísné klasické formy začínají uvolňovat, a obecně je to jedno
z nejemočnějších a nejvypjatějších stylových období
po všech stránkách – formální, obsahové, instrumentační…“
Jak relaxujete? Tedy pokud na odpočinek najdete volnou chvilku…
Úklidem, sekáním trávníku, vařením, pečením… Jakoukoliv činností, u které nemusím moc přemýšlet nebo přemýšlet „jinak“! 🙂
Co si myslíte o profesionální úrovni našich současných klasických hudebníků?
Samozřejmě se snažím sledovat, co se v našem hudebním světě děje.
Domnívám se, že úroveň našich hudebníků je velmi vysoká. Dokonalost po všech stránkách je dnes samozřejmostí a úspěch nezávisí už jen na tom, kdo co umí, ale jaké má další předpoklady a schopnosti. Myslím, že je důležité mít taky trochu štěstí na to, jaké potkáte lidi.
Sledujete populární hudbu? Máte své oblíbence?
Přiznám se, že populární hudbu
v poslední době už vůbec nestíhám. Ale dřív jsem docela poslouchala kanadského zpěváka Michaela Bublého, který zpíval písničky Franka Sinatry a dalších. Líbil se mi hlavně proto, že zpíval s orchestrem, a „řemeslně“ to bylo vždycky velmi dobře provedené, navíc mu to moc slušelo…
Dana Čermáková
Fotografie archiv Marie Erlebachové
Leave a reply
You must be logged in to post a comment.