Jak se žije v obci…Chotusice

29.8.2014 Publikováno v Seriál

Chotusice nedaleko Čáslavi jsou jednou z mnoha menších obcí v regionu Srdce Čech, které se na první pohled nijak nevymykají z průměru. Na žádných jiných oficiálních webových stránkách české obce ale nenajdete rubriku „Letecká základna oznamuje“. Chotusice totiž přímo sousedí
s 21. základnou taktického letectva Čáslav, odkud vzlétají na své cvičné lety špičkové nadzvukové stroje JAS-39 Gripen.

„Je to naše siamské dvojče – jedna vrostlá do druhé,“ žertuje starostka Chotusic Bc. Ludmila Lehetová, která v křesle starostky řeší problémy své obce už druhé volební období.

Znamená to, že se vám s armádními letci dobře spolupracuje?
„Ano, samozřejmě v rámci možností. Když jsme potřebovali pomoci s těžkou technikou nebo při povodních v roce 2010, vždycky vyhověli. Podílejí se také na organizaci našeho Dětského dne, letos se uskutečnil 24. května, každý rok ale musím žádat ministra obrany o povolení.“

Co jste při svém nástupu do funkce před osmi lety musela řešit jako první úkol?
„Převzala jsem zajištění dotace na rekonstrukci barokní sochy sv. Floriána, patrona hasičů, která pochází z konce 18. století a je dílem lidového sochaře. Rekonstrukce proběhla v roce 2007 a stála 58 tisíc korun, z nichž 35 tisíc pokryla dotace z ministerstva kultury.“

Vaše obec měla vodovod, kanalizaci, čističku odpadních vod, plyn, elektřinu… Jaké další úkoly k jejímu zvelebení a tím pádem lepšímu životu jejích obyvatel vás čekaly?
„Rekonstrukce mateřské školy, což znamenalo nejdříve rekonstrukci interiéru a posléze i zateplení vnějšího pláště, stropu budovy a výměnu oken. To celé proběhlo v letech 2009 – 2011. Rekonstrukce základní školy se odehrála dříve, mezi lety 2007 – 2008. Nezbytná byla oprava veřejného osvětlení v polovině obce, dokončení výbavy knihovny výpočetní technikou a nábytkem, rekonstrukce sochy sv. Donáta a konečně rekonstrukce čistírny odpadních vod, což byla největší investiční akce za dobu mého působení v křesle starosty. Stála celkem 22 milionů korun. Podařilo se nám dostat na ni dotaci z ministerstva zemědělství ve výši 9 450 000 korun, kraj nám přispěl dvěma miliony sto tisíci korunami, zbytek jsme financovali sami s tím, že jsme dostali zvýhodněný úvěr od ministerstva zemědělství, který budeme splácet ještě osm let.“

Většina obcí v Česku se potýká s odlivem obyvatel do větších měst. Určitým řešením jsou dobré místní podmínky pro život, kam patří jako první možnost postavit si svůj vlastní dům na vlastním pozemku. Nabízíte ji?
„V tomto směru máme omezené možnosti. Deset let tu platila stavební uzávěra. Ale i bez toho jsme limitováni naším bezprostředním okolím. Na jedné straně teče místní říčka Brslenka, která vzhledem k povodňovému ohrožení spadá do protipovodňového pásma, ve kterém se nesmí stavět. Na druhé straně stojí letiště a letecká základna včetně muničního skladu. Stavět se dá pouze v intravilánu obce, kde je celkem málo pozemků pro novou výstavbu. Ale i přesto se nám podařilo vymezit dvě lokality, v jedné je deset parcel, v druhé osm. Ke všem jsme vybudovali přívod vody, elektřiny, plynu, kanalizace, osvětlení, dešťovou kanalizaci a novou příjezdovou komunikaci. Pozemky tedy už mají své majitele, několik domů na nich je rozestavěných, čtyři jsou již postavené a lidé v nich bydlí.“

Obyvatelé nové zástavby jsou místní, nebo přišli odjinud?
„Někteří jsou zdejší – předtím bydleli třeba u rodičů nebo v obecních bytech, a teď si pořídili vlastní bydlení. Čtyři rodiny se přistěhovaly z okolních větších měst – Čáslavi, Kutné Hory a Kolína.“

Zvedli noví obyvatelé demografickou křivku vaší obce?
„Když jsem se ujala funkce starostky, bylo tu o něco méně obyvatel než nyní.“

Pro dobré žití je kromě dobrého bydlení důležitá i občanská vybavenost – jak je to s ní u vás?
„Máme základní školu i mateřskou školu. Základní je jednotřídka, tedy do páté třídy, má kapacitu 40 dětí, v letošním školním roce do ní chodí 28 dětí. Mateřinka má kapacitu 45 dětí a je plná. Má velice dobrou pověst, své děti k nám vozí i zaměstnanci letecké základny. Pro příští školní rok jsme ani neuspokojili poptávku. Máme 13 prvňáčků, z nichž sedm půjde po prázdninách do naší základní školy a šest jinam.
V obci máme tři restaurace, dva obchody, poštu, knihovnu, kadeřnictví, masáže a ordinace praktického a dětského lékaře. Ti k nám dojíždějí, praktický lékař třikrát týdně a dětský jednou. V knihovně, která je otevřena jednou týdně, jsme měli už dvakrát autorské čtení, a nabízíme v ní internet zdarma, který je využíván hlavně o prázdninách.
Již dlouhá léta se u nás třídí odpad, včetně bioodpadu od roku 2007, lidé se třídit už naučili.“

Které akce probíhají a které chcete v nejbližší době dokončit?
„Začátkem letošního roku jsme zrekonstruovali jeden z našich obecních bytů, který jsme následně pronajmuli novým nájemníkům. Prvního června jsme zahájili odvodnění hasičské nádrže a další etapu výstavby dešťové kanalizace v délce asi jednoho kilometru. Čeká nás rekonstrukce spojovacího krčku a zateplení technické budovy mateřské školy včetně výměny oken. Na pořadu dne je i rekonstrukce budovy obecního úřadu včetně půdních prostor a oprava snad naší nejhorší ulice, které se říká ‚k zahradnictví‘.“

Hybatelem společenského a kulturního dění v obcích bývají v převážné většině různé spolky a zájmová sdružení. Je tomu tak i u vás?
„Určitě. Máme tu Sbor dobrovolných hasičů, Český svaz žen, Myslivecké sdružení a TJ Sokol Chotusice. Všichni jsou aktivní a podílejí se na pořádání akcí. Chtěla bych jim všem touto cestou za jejich spolupráci poděkovat. Už jsem mluvila o Dětském dnu, samozřejmě tradiční pálení čarodějnic, dále to jsou Vítání občánků, Posvícení spojené s taneční zábavou, Čertovská párty pro děti na Mikuláše, Rozsvěcení vánočního stromku o prvním adventu, Vánoční koncert v kostele sv. Václava a Tříkrálová sbírka. Výtěžek posledních čtyř sbírek jsme použili na vybudování venkovního osvětlení kostela – nejprve vstupního portálu a posléze i věže s hodinami. Organizujeme si ji sami, protože chceme, aby naši občané viděli, že vybrané peníze jdou zpátky do obce.
Již druhým rokem jsme při příležitosti Rozsvěcení vánočního stromku uspořádali malý vánoční trh, kde své výrobky prodávaly děti z mateřské i základní školy. Ženy z ČSŽ uvařily svařák, hasiči opékali klobásy, rozdávala se vánočka…“

Jste malá obec, máte přes 700 obyvatel. Potýkáte se s místní kriminalitou či vandalstvím?
„Bohužel ano, a smutné na tom je to, že to je převážně zdejší mládež. Nejvíce je jejich nesmyslnými a hloupými zásahy postižen náš sportovní areál, kde jsme zrekonstruovali a zastřešili pódium, dále jsme jej vybavili lavičkami, dětskými hracími prvky, sítěmi za fotbalovými brankami… V současné době je vše posprejované, sítě pořezané, střídačky a lavičky zdemolované, všude spousta nepořádku a odpadků… Jiní „dobrodruzi“ zase v zimě v autobusové zastávce večer grilovali.“

To je smutné, zvláště v takové pěkné obci, jakou Chotusice jsou. Tak vám přejeme, ať se vám podaří podobné nepravosti vymýtit.

CHOTUSICE

První písemná zmínka o Chotusicích pochází z roku 1142, kdy patřily k sedleckému klášteru cisterciáků, který zde založil proboštství a farní kostel. Vznikla ves, která se stále rozrůstala a označovala se jako Chotušice, později také Chotussice.
Od nepaměti bylo pro obec charakteristické „sedláctví“. Za husitských válek, v roce 1421, byly Chotusice zpustošeny Janem Želivským. Teprve po patnácti letech, v roce 1436, byla ves obnovena císařem Zikmundem Lucemburským a zapsána Janu Chotuňovi Žehušickému z Nestajova a stala se součástí žehušického panství. Do tohoto roku měly Chotusice vrchnost farskou, po roce 1436 světskou. Žehušickým však za účast na odboji bylo panství v roce 1547 zkonfiskováno a o dva roky později připsáno Karlu ze Žerotína, který ho spojil s kolínským panstvím. Tak se Chotusice staly nakrátko částí rozlehlého panství, v němž byla většina vesnic současného Žehušicka a Novodvorska.
Roku 1558 Žerotínové Chotusice s celým žehušickým panstvím prodali Adamu staršímu z Valdštýna. Součástí tohoto panství zůstaly až do roku 1848, kdy zaniklo. Zdejší dvůr však i nadále tvořil součást Thun-hohensteinského žehušického velkostatku, který pak majitelé prodali Václavu Stomeovi. Ten koncem 19. století velkostatek propachtoval významné cukrovarnické firmě Schoeller.
V první zemědělské reformě byl chotusický hospodářský dvůr jako jeden z mála zcela rozparcelován. Bezzemci dostali kousek pole a drobní rolníci mohli svoje pozemky zvětšit. Chotusice byly se svými 1500 obyvateli koncem 60. let 19. století vůbec největší obcí Žehušicka a Novodvorska. Ani jim se však od 80. let nevyhnulo postupné vylidňování. Z městečka hrdého na svůj erb a výsady se tak postupně stala běžná vesnice.
Do krajiny a vzhledu obce se promítly i politické události. Nejvýznamnější změnou byla první světová válka a vznik nového státu. V obci se vysázely nové stromy svobody a pomníky padlým vojákům. Rozvinula se zemědělská výroba a zemědělci produkovali hospodářské plodiny především pro své potřeby a na trh dodávali malá množství. Druhá světová válka postihla zdejší krajinu minimálně. Hned po válce byly německé nápisy odstraněny a byl vybudován pomník obětem druhé světové války. Výrazná změna však přišla po roce 1948, kdy na půdě velkostatků byly zřízeny státní statky, a zdejší dvůr byl rozparcelován. V Chotusicích bylo s řadou potíží založeno JZD až v roce 1957. O tři roky později bylo začleněno do JZD Žehušice.