Každý zdravotní problém se projevuje určitými vnějšími čili klinickými příznaky. Zdůrazňuji, že jde jak o projevy fyzické, tak i psychické, zejména o sny, ale i o povahu, nálady a celkový pohled na svět – což souvisí s propojeností fyzického a psychického (a také duchovního) v nás. A každý zdravotní problém má svůj původ v toxické zátěži některého z hlavních orgánů pentagramu.
Vaše subjektivní příznaky proto zkušenému detoxikačnímu poradci hodně vypoví o charakteru a zdroji, a tím i příčině vašich zdravotních potíží. Možná se vám to nezdá věrohodné, ale je tomu opravdu tak. Klinické příznaky ukazují skutečně na zátěž určitého orgánu, ale přitom nemusí jít –
a vlastně téměř nikdy nejde – o výklad, jaký zná a podle kterého se řídí klasická medicína. Bolest hlavy totiž vůbec nemusí souviset s krční páteří, ale třeba se špatnou distribucí vápníku, která je způsobena toxickým zatížením příštítných tělísek produkujících hormon zvaný parathormon, který reguluje metabolismus vápníku v organismu.
Mohla bych pokračovat, nechci však, aby se vám z toho zamotala hlava. Proto si vyjmenujme všechny hlavní a podřízené orgány a nejčastější zdravotní problémy a projevy, které se vážou k jejich toxickému zatížení. Z tohoto přehledu vám bude zřejmější, že bolest či jiný příznak vztahující se podle anatomického umístění k určitému orgánu, jak to vnímá moderní medicína, s ním vůbec nemusí souviset.
Plíce aneb život začíná dechem
Dovolím si parafrázovat slova francouzského filozofa Descartese „Myslím, tedy jsem“ na „Dýchám, tedy jsem“, neboť bez kyslíku bychom nepřežili ani pár minut. Ostatně život začíná symbolicky nádechem. Dýchací ústrojí představuje jeden ze základních zdrojů energie. Energie ze vzduchu se v něm mísí s energií ze zažívacího ústrojí a je dále roznášena krví po celém těle. Plíce jsou rovněž zodpovědné za distribuci vody v organismu.
Do okruhu plic jako mateřského orgánu patří tlusté střevo, kůže, žíly, mezimozek, průdušky, patrové mandle, vedlejší čelistní dutina, nosní dutina, hltan, hrtan, nosohltan, poplicnice, bederní páteř, přechod mezi páteří krční a hrudní, nosní sliznice a otvory nosu, čelní mozkový lalok, potní žlázy a retikulární formace (systém buněčných formací od prodloužené míchy až po hypothalamus).
Srdce aneb král citů
Staří Číňané chápali srdce především jako sídlo citu, a tak všechny emoce měly dopad na kvalitu srdeční energie. A srdce se zase podílelo na mnoha emocionálních poruchách. Později bylo sice centrum ducha přeneseno do mozku, emocionální význam srdce však přetrval až do dnešních dnů. Svědčí o tom jak lidová rčení a pořekadla („Srdce mu puklo závistí“), tak i známá klišé a stereotypy promítající se do umění, hudebních textů a symboliky největšího lidského citu – lásky – v podobě srdce. Bohužel tento orgán patří v naší civilizaci kvůli nezdravé stravě a nedostatku pohybu k nejohroženějším.
Srdce tvoří srdeční výstelka (endokard), samotný srdeční sval (myokard) a srdeční obal (perikard). Obaleno je tzv. osrdečníkem neboli blánou, která ho chrání před negativními vlivy. Srdce působí nejen na tepny, ale i na tenké střevo, přesněji řečeno na jeho část zvanou dvanáctník. Důležitá jsou nervová centra a svazky v srdci, v nichž vznikají automatické vzruchy řídící stahy srdeční svaloviny rytmicky podle zátěže, kterou právě vykonáváte.
Dceřiným orgánem srdce je tenké střevo. V něm se vstřebává větší část vitaminů, zejména skupiny B, stopových prvků a minerálních látek. V dolní části tenkého střeva (v kyčelníku) se nacházejí ostrůvky střevní sliznice zvané Peyerské plaky, které jsou imunitním orgánem. Jejich zánět vede ke snížení imunity a k nemocnosti.
K orgánům tohoto okruhu patří kromě tenkého střeva a tepen střední ucho, osrdečník, jazyk a tváře.
Slezina aneb skrytá vládkyně
V tomto okruhu vládnou – na rozdíl od ostatních – tři orgány: slezina, žaludek a slinivka břišní. Současná medicína slezině nepřisuzuje nijak významnou úlohu, takže ji v případě nemoci nebo úrazu bez problémů odebírá. Řadí ji do imunitního systému
a za její hlavní funkci považuje likvidaci odumírajících krevních elementů. Slezina je však mocným orgánem, který společně s dvěma zmíněnými hraje významnou úlohu v metabolismu potravy. Například slinivka břišní je důležitá produkcí trávicích enzymů. Slezina zase ovládá dvanáctník jako důležitý trávicí orgán, v němž se mísí trávicí šťávy ze žlučových cest se šťávami ze slinivky břišní. Navíc do oblasti dvanáctníku starověké medicíny umisťovaly energetické centrum Hára sloužící jako generátor tělesné energie. Ta vzniká z potravy a nejde o kalorie, ale o čistou energii čchi, která se později v plicích mísí se čchi ze vzduchu.
Slezina ovládá lymfatický systém, který je společně s ledvinami základním odvodním systémem těla. Společně s imunitou je zároveň hlavním detoxikačním orgánem. Omývá každou buňku našeho těla.
Slezina řídí žlázy s vnitřním vylučováním – podvěsek mozkový (hypofýzu), hypothalamus a šišinku (glandula pienale), které náležejí k centrálnímu nervovému systému. Hypofýza produkuje hormony, jež stimulují syntézu a uvolňování hormonů štítné žlázy, růstový hormon, laktační hormon
a další. Hypothalamus řídí chuť na sex a pocity sytosti a hladu, regulaci tělesné teploty a mnohé další funkce. Šišinka řídí rytmy týkají se srdce a distribuci pigmentu v kůži.
K orgánům okruhu sleziny patří dvanáctník, bránice, brzlík, dásně, jazyk, jícen, koutky úst, rty, vegetativní nervový systém, vazy, svaly, řitní otvor, slinné žlázy, štítná žláza, podkoží, povázka, mízní cévy, ozubice, patro, hltanové mandle, meniskus, dno pánevní, kostní dřeň a dřeň nadledvinek.
V příštím čísle mateřské orgány pentagramu dokončím.
Dana Čermáková
Leave a reply
You must be logged in to post a comment.