Depeše z veteše

31.8.2014 Publikováno v Děti

Díl 1. – Úvod a důvod

V současné době, kdy v naší společnosti vznikají nepěkné nálady týkající se starých lidí, v době, ve které často slýcháme o důchodcích, na které musíme pracovat, abychom vydělali na jejich důchody, také v časech nekalých obchodních praktik, kdy oběťmi podvodníků bývají právě staří lidé, jsme u nás na farmě jakoby mávnutím kouzelného proutku počali objevovat kouzlo starých časů, moudrost a pevnou zkušenost naší dvaadevadesátileté prababičky Marušky. Přivezli jsme si ji na prázdninovou návštěvu, aby nám povídala o tom, jak se žilo dříve, a také zda by si nevzpomněla, jak se peklo v kachlových kamnech v troubě. Máme totiž přesně takový kachlový sporák s troubou postavený v našem domě, dokonce i barva je prý podobná. Tato návštěva nás přiměla k tomu, že bychom vám, čtenářům „Dobrýho infa“, mohli poodhalit něco z té krásné moudrosti pamětníků, čistoty myšlení a hodnot, o kterých se nám dnes už ani nezdá.
Jak už stálo v úvodním odstavci tohoto článku, doba není starým lidem moc nakloněna. Společnost je nastavena na lidi s předponou „teen“, tedy dospívající a nezletilí. Pro potřeby výdělku vlivných se reklamou a masovými médii udržuje v tomto umělém adolescentním stavu i populace mnohem starší a ta kupodivu dobrovolně přistupuje na lacinou
a pozlátkem ozdobenou hru velkých firem. Takto zmasírovaná společnost si bezmyšlenkovitě kupuje předměty denní potřeby bez ohledu na kvalitu, upotřebitelnost a kolikrát i trapnost ve vztahu k věku. Samotní „staří“ lidé cítí stud za svůj věk. Maskují se sluchátky v uších zapíchnutých do alespoň MP8 přehrávačů, cyklistickými dresíčky jakoby celými potisknutými reklamou a sytými křiklavými barvami moderních účesů na jejich zmatených a nešťastných hlavách. Nesmíme se na ně za to zlobit. Je pro ně velice obtížné obstát ve skupině „úspěšných“ a „silných“. Škoda jen, že tito „úspěšní“ a „silní“ (tedy my v produktivním věku) nechtějí znát celou pravdu o opravdovém úspěchu a síle člověka. Potom by se totiž museli ptát těch starších a ti starší by museli chtít povídat o tom, co cítí, že je v životě opravdu důležité.
Máme tedy možnost povídat s prababičkou Maruškou. Jak už to bývá, když si v sobě začnete nosit velkou otázku, začnou se vám kolem nabízet odpovědi. To znamená, že těch starých a moudrých lidí začnete potkávat více a častěji.
Celý následující školní rok se budeme snažit ptát a posléze psát cyklus, který naváže na „Karma jménem farma“. Ten cyklus se bude jmenovat trochu provokativně, a to „Depeše z veteše“. Snahou toho počinu bude jistě trochu očistit slovo „veteš“ od prachu
a zatuchliny, kterou mu naše společnost s laskavostí zapůjčila, a také od samozřejmé lacinosti, kterou až automaticky cítíme při jeho vyslovení. Zda se nám to podaří, jakou formou přeneseme myšlenky a pocity pamětníků, to v tuto chvíli ještě není jasné ani nám. Možná nám v tom pomůžete vy – čtenáři. Jak? Pouze a jen laskavostí a snahou o pochopení toho, že cesta, kterou nám diktuje náš zvenčí ovládaný „vnitřní“ hlas, nemusí být ta jediná správná. Takže se na vás těšíme, těšíme se na otupování hran našich ostrých vizí a na oživování myšlenek, které dávno považujeme za mrtvé a ztracené.
Hezké časy přeje
vaše Divadélko Kůzle.