Pod tímto poněkud bombastickým titulkem se na stránkách měsíčníku Pražský ilustrovaný zpravodaj č. 433 z dubna 1929 objevila krátká textová zpráva, doprovázená několika málo snímky. Připomínala událost z 21. února toho roku, kdy v tehdejší kutnohorské nemocnici došlo k pokusu o vraždu dvou lékařů. Podezření padlo na nemocniční personál, ale skutečný pachatel či pachatelé dodnes nebyli vypátráni.
O co vlastně šlo?
Historie této „záhadné vraždy kutnohorské“ není bez zajímavosti a chtě nechtě vyvolává určitou paralelu mezi obdobnými případy ze současnosti, byť se značnou dávkou nadsázky. Pojďme se tedy vrátit do atmosféry 30. let minulého století v souvislosti s uvedeným případem. A začněme, jak se říká, „od píky“.
Skončila I. světová válka a z Ruska se po Sibiřské magistrále vrací do nové Československé republiky batalión českých legionářů. Jeden z vagonů, označený červeným křížem, převáží do nové vlasti raněné a nemocné vojáky – legionáře. Lékařský doprovod se na jedné zastávce vlakové soupravy radí v nevlídné železniční čekárně, jak dál zabezpečit nezbytnou lékařskou pomoc. Jejich úvahám naslouchá drobný muž s cvikrem na nose. Po dobu války sloužil v hodnosti majora carské armády jako vojenský lékař. Po chvíli přistoupí k rokujícím lékařům a představí se: „Jsem doktor Konstantin Cymbalov a dovoluji si vám nabídnout své služby“. Strohá nabídka je přítomnými lékaři přijata a Dr. Cymbalov si svými lékařskými úspěchy záhy získává plnou důvěru zdravotnického personálu, doprovázejícího nemocniční vagón. Jeho následující léčebné úspěchy jsou nepopiratelné. Zároveň však vyvolávají určitou profesní řevnivost z řad levicově smýšlejících politických příznivců Leninova principu tzv. světové proletářské revoluce. Byl to snad jeden ze zdrojů pozdější životní tragédie humánního doktora Cymbalova? Vzpomeňme si na jeho působení v carské armádě! Možná je to poněkud absurdní úvaha. Její základ však vyloučit nelze. Pojďme však sledovat další osudy nevysvětlitelně zavražděného Dr. Cymbalova.
V dubnu 1929 se s ním setkáváme na pozici sekundárního lékaře v tehdejší Všeobecné veřejné nemocnici v Kutné Hoře na Pirknerově náměstí. Světová hospodářská krize se projevila svým způsobem i v tomto zdravotnickém zařízení. Pro špatné platové podmínky, provozní i finanční problémy, ale i poněkud podivné personální i mezilidské vztahy odchází z nemocnice několik lékařů. Dochází také k výměně profesionálních zdravotních sester, které jsou nahrazeny platově nenáročnými řeholnicemi Řádu sv. Karla Boromejského. Tehdejší primář a ředitel nemocnice MUDr. Karel Voženílek je v nastalé situaci nucen vyhlásit konkurs na sekundárního lékaře. A jedním z nemnoha, kdo na nabídku reflektuje, je právě MUDr. Konstantin Cymbalov. Již od začátku se projevuje jako lidumil a jeho jemná povaha s citem pro utrpení nemocných mu přináší přízeň většiny pacientů.
Vzápětí přichází do kutnohorské Všeobecné nemocnice další sekundář, MUDr. Jan Král, a krátce na to získává tehdejší kutnohorská nemocnice zásluhou obou zmíněných lékařů skvělý kredit právě pro svoji vysokou úroveň lékařské péče i citlivou sociální atmosféru, v níž nebylo rozdílu mezi pacientem movitým či majetkově nezajištěným. MUDr. Cymbalov i MUDr. Král se stávají vyhledávanými lékaři napříč všemi sociálními skupinami tehdejších pacientů kutnohorské nemocnice a sklízejí zasloužené úspěchy.
A právě to vyvolává určitou nevraživost ze strany služebně starších kolegů a v neposlední řadě i samotného tehdejšího primáře MUDr. Karla Voženílka, jehož společensky kontroverzní osobní vztah k jedné ze sloužících řádových sester byl jakýmsi veřejným tajemstvím. Nicméně, jak Dr. Cymbalov, tak Dr. Král byli naprosto mimo tuto atmosféru privátních vztahů. Nelze sice vyloučit, že o doutnajícím společenském skandálu věděli, ale oproti některým svým profesním kolegům, kteří tuto situaci považovali v tehdejší mladé demokracii za určitý trumf do pozvolna houstnoucí atmosféry volebních bojů politických stran, to nebrali příliš vážně. Mělo se jim to stát osudným,
i když se k celé situaci chovali s profesní korektností? Nelze pominout fakt, že Dr. Cymbalov měl ke sloužícím řádovým sestrám poněkud komplikovaný vztah pro své oprávněné nároky na vysoce profesionální přístup k pacientům. Stejné požadavky zněly i ze stran kolegy Dr. Krále.
Zdánlivě banální personální problémy dostaly 21. února 1929 dramatickou tvář. Ve večerních hodinách 23. února totiž náhle umírá Dr. Cymbalov a v ohrožení života se ocitá i Dr. Král. Prvotní verdikt – otrava arzénem – je záhy vyvrácena soudní pitvou zesnulého Dr. Cymbalova. Pitevní protokol konstatuje nález sedmi gramů skelného prášku ve vnitřních orgánech Dr. Cymbalova. Stejný nález je záhy konstatován u Dr. Krále, ten však těžké zdravotní potíže přežil a po složitém léčení odchází z kutnohorské nemocnice do pražské Nemocnice Na Františku.
Soudní znalci konstatují, že skelná drť se do útrob obou lékařů musela dostat při podávání jídla. Protože oba lékaři se stravovali výhradně v nemocniční kuchyni, kterou vedly řádové sestry, dostává celá situace vedle kriminálního také do jisté míry politický podtext. Případ pochopitelně přebírá kutnohorská četnická pátrací stanice. Při podrobné prohlídce všech podezřelých byla skelná drť nalezena v kapsách pracovních plášťů dvou nemocničních zřízenců Františka Šuplíře a Josefa Sýkory. Oba zaměstnanci byli ihned zatčeni. Okruh podezřelých se však rozšířil na základě vědeckého posudku přivolaného prof. Švagery a jeho asistentky paní Konské. Ti totiž zajistili skelnou drť i na svrchních oděvech tří řádových sester, které byly okamžitě policejně zajištěny a ještě téhož dne večer převezeny do soudní budovy v Kutné Hoře.
V průběhu policejního vyšetřování vyjde najevo, že se vedle hodinek Dr. Cymbalova ztratil i jeho rusky psaný zápisník s různými záznamy o chodu nemocnice, údajně prý mnohé byly kompromitující. Obecně bylo známo, že Dr. Cymbalov pracoval na výzkumu aplikace injekce pro snížení bolesti v pooperačním stavu. Po několika letech stejnou injekci úspěšně aplikoval primář Voženílek. Byl ale skutečným autorem této medikace? Do okruhu podezřelých se také dostává mladá instrumentářka Egidie, která byla několikrát viděna plačící na primářově rameni. Podezřelých je mnoho, skutečný viník však zatím není označen.
Do probíhajícího vyšetřování náhle zasáhla návštěva dvou poslanců tehdejší Katolické strany lidové, a sice generálního tajemníka strany Staška a poslance Myslivce. Bez jakéhokoliv zákonného pověření navštívili zajištěné řádové sestry ve vazbě a okamžitě intervenovali u vyšetřujícího soudce o jejich propuštění. Kriminální čin, zatím bez vyřčeného viníka, tak dostává již výrazný politický podtext, a to právě v období blížících se parlamentních voleb. V téže době přijíždí „náhodou“ do Kutné Hory také manželka tehdejšího ministra spravedlnosti, údajně pouze za účelem návštěvy místních památek. Vedle prohlídky místních pamětihodností však také navštívila předsedu krajského soudu.
O obsahu této návštěvy nebyl veden žádný protokol. Tato „náhodná návštěva“ vyvolala značné reakce v tisku a tehdejší list Deutsche Presse dokonce zveřejňuje úvahu o spojitosti návštěvy této dámy s případnou politickou intervencí v probíhajícím šetření celého případu. A na završení mimořádné atmosféry případu přijíždějí do Kutné Hory také členky světového ústředí Řádu sv. Karla Boromejského. Navštěvují zajištěné řádové sestry v kutnohorské věznici i Všeobecnou veřejnou nemocnici v Kutné Hoře. Krátce po jejich odjezdu jsou z vazby propuštěny zajištěné řádové sestry a také nemocniční zřízenci Špulíř a Sýkora. V tom okamžiku je celý případ již natolik zpolitizován, že se dokonce dostává až na půdu Senátu Národního shromáždění Československé republiky. Dne 24. dubna 1929 na půdě Senátu interpeluje ministra spravedlnosti 12 tehdejších poslanců za účelem důkladného a nestranného vyšetření kutnohorského případu, který podle interpelujících poslanců je výrazně zpolitizován, a v interpelaci se také konstatuje, že osoba vyšetřujícího soudce, takto exponovaného příslušníka katolické strany, zpochybňuje seriózní průběh vyšetřování
Jejich interpelace se však nedočká konkrétního závěru. Rozpracovaný průkazný materiál je odložen „ad acta“ a soudní verdikt nebyl nikdy vysloven. Případ zůstal natolik zpolitizován a zamlžen, že z vraždy kutnohorského lékaře Dr. Cymbalova nebyl nikdy nikdo obviněn. Potencionální vrah či vrazi se zřejmě v klidu dožili pokojného stáří.
Dovolme si jakousi nadčasovou paralelu: nepřipomíná vám popisovaný případ některý z těch současných, které ještě před kratším či delším časem zaplňovaly stránky novin, časopisů i dalších médií, aby v tichosti posléze vyšuměly do ztracena? Odpověď na tuto, více méně řečnickou, otázku ponechám na vás.
Miroslav Štrobl
Poznámka: Za poskytnutí některých faktů k uvedenému textu děkuji panu Jiřímu Davidovi z Kutné Hory.
Prameny: Soukromý archiv p. Jiřího Davida
Pražský ilustrovaný zpravodaj, j. č. 433, str. 11
Archiv Senátu Národního shromáždění ČR, r. 1929, tisk 887,
Naléhavá interpelace
Soukromý archiv autora textu
Leave a reply
You must be logged in to post a comment.