Sedlecký pivovar oživí pivní dámy

6.1.2015 Publikováno v Z regionu

Kdo v sobotu 13. prosince zavítal do bývalého schwarzenbergského pivovaru na předměstí Kutné Hory v Sedlci, nelitoval. Prostory dřívější kotelny opět ožily – vlevo stánek s pivním gulášem, naproti Sedlecké pivo v lahvích, v koutě pod oknem krásný vánoční stromek, v druhé části vpravo pak stolečky se židličkami k příjemnému posezení. A co hlavně – první skutečné sedlecké pivo, které tady bylo uvařeno v „přenosném“ pivovárku 1. listopadu a nyní bylo křtěno. Chutnalo jako ten nejlepší speciál…

Zasloužily se o to dámy z výboru nově vzniklého 1. Dámského pivního spolku při sedleckém pivovaru, který tímto zahájil svou činnost. V plánu má spoustu zajímavých akcí, kterými sedlecký pivovar, patřící akademickému malíři a restaurátorovi Janu Chejnovi, chtějí tento rok oživit.
Je to radostné a smutné zároveň. Zatímco v těsném sousedství stojící schwarzenbergský zámek nejeví známky oživení, jeho šlechtičtí majitelé ho jen udržují v soudobém značně zchátralém stavu, pivovar se v posledních třech letech otevřel veřejnosti, i když jeho rekonstrukce zdaleka není u konce.
Jan Chejn ho na podzim roku 2010 koupil, aby si splnil svůj sen. Několik let pracoval jako restaurátor v chrámu Nanebevzetí Panny Marie a svatého Jana Křtitele v Sedlci, posléze ve středověkém kostelíku Na Kaňku. Téměř denně tak chodil kolem chátrajícího pivovaru.
„Zažil jsem, když se propadla střecha bývalé kotelny, pak byl stržen i štít. Vždy jsem měl sen opravit nějaký starý dům nebo památku. Začal jsem pátrat po majiteli, a když jsem zjistil, že pivovar patří knížeti Karlu Schwarzenbergovi, pustil jsem se do vyjednávání. Nejprve jsem psal dopisy, které jsem doplňoval o své záměry a plány. Teprve když se mi podařilo knížete přesvědčit, že by památná stavba byla v dobrých rukou, začal jsem jednat o podmínkách prodeje. Nakonec to vyšlo.“
Pro každou rekonstrukci historické památky je důležité, zda se zachovaly nějaké stavební plány či alespoň historické podklady. Jan Chejn měl v tomto směru štěstí. Největší množství dat objevil v Třeboni v ústředí schwarzenbergského archivu. A žasl, kolik podrobných informací o pivovaru v Sedlci existuje. Podařilo se mu dohledat řadu plánů, které se týkají jak původní výstavby, tak dílčích úprav i samotných staveb, a také korespondenci s velkostatkem a dodavateli. Jsou to pro něj neocenitelné pomůcky, které mu umožňují vrátit se při rekonstrukci do období vzniku pivovaru, tedy do poloviny 19. století.

V jaké fázi se nyní nachází rekonstrukce sedleckého pivovaru? Co už máte za sebou?
„V první řadě sanaci krovů a s tím spojené další práce. I přesto, že bylo na počátku jasné, že jsou budovy ve velmi špatném stavu a jejich oprava bude běh na dlouhou trať, je opakovaně překvapivé, jak jsou některé konstrukce dožilé nebo spíše za hranicí své životnosti.“

Vaším hlavním záměrem je obnovit vaření piva, byť v měřítku minipivovaru. Hovořil jste o horizontu pěti let. Platí to?
„Ano, několikrát jsem uváděl horizont pěti let. A doufám, že to nebylo poprvé v roce 2010, to by totiž znamenalo – pokud dobře počítám, že se v letošním roce začne kouřit z komína. Čímž zároveň takovou variantu nevylučuji.“

Při stavebně-historickém průzkumu, provedeném v roce 2012, byly nalezeny hodnotné detaily, například zbytek klenebních žeber křížové klenby nebo raně gotického střílnového okénka. Nalezl jste při pokračující rekonstrukci nějaké další cenné pozůstatky z gotického či jiného slohového období?
„To nejcennější na výsledcích SHP a s ním spojenými nálezy je skutečnost, že je v tuto chvíli víc než jisté, že stavba, která stála v nejzazším, jihovýchodním koutě cisterciáckého hospodářského dvora, byla významná reprezentativní gotická budova, tedy nikoli sýpka, jak se původně uvádělo. Tento význam jí byl dán až následně stavebními opravami po její devastaci během husitských válek. Torzo, které zbylo po takřka kompletní demolici stavby koncem 80. let, nese řadu hodnotných detailů, a je smutné, že likvidací stavby při výstavbě silnice přišel Sedlec i Kutná Hora o další vysoce cennou architektonickou památku, která by dnes byla nepochybně v hledáčku turistů a návštěvníků, kteří sem jezdí z celého světa. Holt, co ani husiti zcela nezničili, to dokonaly bagry pětiletky.“

Myslíte si, že ještě nějaké vzácné historické artefakty objevíte?
„To nevím.“
Nalezl jste nějaké pozůstatky vybavení z doby schwarzenbergského pivovaru?
„Ne, a to především z důvodu poválečné ‚konverze‘, resp. likvidace pivovaru, během které bylo veškeré zařízení a vybavení zničeno natolik důkladně, že pokud se ještě přidá 40 let socialistického hospodaření, je nevyhnutelné, že původně významný pivovar, slohově pozoruhodná novogotická stavba, vypadá, jak vypadá. Na druhou stranu je potřeba říci, že i druhotné využití objektu s průběžnou údržbou je lepší než jeho vybydlení, které předznamenává následnou zkázu.“

Co vlhkost v přízemí a ve sklepích, už jste si s ní poradili?
„Vlhkost v suterénu je přirozená a v minulosti byla dokonce žádoucí. Vedle ní však dochází k nepravidelnému zaplavování z důvodu nepropustnosti podloží pod nově zbudovanou silnicí I. třídy podél pivovarského areálu. Dříve měla podzemní voda možnost přirozeně odtékat do Vrchlice, dnes jí v tom brání již zmíněná silnice Vítězná, a tak ji mám čas od času ve sklepech.“

Letos jste v pivovaru pořádal již 2. ročník festivalu experimentálního umění Kůra. Také zájemce zvete na Dny otevřených dveří…
„Kromě loňského Dne otevřených dveří 1. listopadu se hned vzápětí, 7. listopadu, konal krásný podzimní koncert tří kapel (Kalle, Post-Hudba a Killiekrankie – pozn. aut.), na který přišlo okolo padesáti převážně mladých lidí, a celé to mělo úžasnou podzimní atmosféru.
Jinak Dny otevřených dveří se konají pravidelně dvakrát do roka vždy na jaře a na podzim.“

Na obnovu pivovaru vám dosud přispívalo město, hovořil jste o snaze získat evropské dotace. Jak jste v tomto směru daleko?
„Dotace jsou významnou pomocí při zvládání tohoto nelehkého úkolu a zásadně celou věc posouvají. Momentálně je, pokud jde o evropské dotace, mezidobí, kdy jedna etapa skončila a pomalu začíná nová.
Tak můžeme jen doufat, že už jsou všechna golfová hřiště, aquaparky, wellness, rozhledny a jiné „nezbytnosti“ postaveny, a napříště se dostane třeba na historické minipivovary.“
K tématu obnovy pivovaru v Sedlci se vrátíme v některém z příštích čísel.

Pivovar Sedlec

Pivo si cisterciáci začali ve svém klášteře v Sedlci vařit v 16. století. Císař Josef II. klášter zrušil v roce 1783. Zrušené církevní panství koupil v roce 1820 kníže Bedřich Karel ze Schwarzenberga a bývalé hospodářské budovy přestavěl v letech 1861 – 1864 na pivovar. Bylo to gigantické zařízení, které patřilo na počátku 20. století k nejmodernějším v zemi. Kolem roku 1905 se tu ročně vystavělo neuvěřitelných 30 000 hektolitrů piva, běžně kolem 9 000 hektolitrů, což bylo více než v pivovaru v Lorci.
Pivo se tu přestalo vařit v roce 1943. Za socialismu v pivovaru sídlily opravny Státního statku Čáslav. Začátkem 80. let byly kvůli výstavbě silnice do Kutné Hory strženy některé budovy pivovarského i zámeckého areálu, například čtvercová budova ležáckých a kvasných sklepů, z níž se dochovala sklepní část.
Po sametové revoluci se sedlecký zámek i pivovar vrátily v restitucích knížeti Karlu Schwarzenbergovi. Ten pivovar v roce 2010 prodal restaurátorovi Janu Chejnovi.
Nový majitel budovu pivovaru a její jednotlivé části – kotelnu, varnu, chladírnu, letní spilku a lednici – postupně uvádí do původního stavu, tedy do podoby anglické novogotiky, jakou měly všechny schwarzenbergské stavby v 19. století. Jeho cílem je vytvořit z něj minipivovar s ubytováním, restaurací a prostory pro pořádání nejrůznějších kulturních a společenských akcí. Hodlá rovněž postavit komín, který býval nedílnou součástí pivovarů. Ten sedlecký měřil 20 metrů.
Vaří své Sedlecké pivo, ovšem ve spřáteleném pivovaru v Příbrami. K dostání v Zámecké ulici u Kostnice jsou lahvová dvanáctka, šestnáctka speciál a černé pivo.

Dana Čermáková
Fotografie autorka a Jan Chejn