Odpusťte mi, prosím, poněkud archaicky znějící titulek následujících řádků. Pokusím se vás jimi vrátit do pravidel společenského života, jak je předepisovala knížka Dr. Jiřího Gutha-Jarkovského Breviář společenského chování, sepsaná na počátku 20. let minulého století ceremoniářem prvního prezidenta Československé republiky T. G. Masaryka.
Prostřednictvím instrukcí autora této knížky se vrátíme do značně složitých pravidel společenského chování z období první republiky, prezentovaného v tak oblíbených filmech pro pamětníky a tak těžko udržitelných v současné společenské atmosféře. Můžeme se nad tím pousmát, ale v koutku duše můžeme tak trochu i závidět. Byla to doba, kdy slovo „gentleman“ mělo svůj zcela jasný podtext a slovo „dáma“ mělo ve společenském kontaktu naprosto čitelný charakter dotyčné osoby, aniž by to jakkoli souviselo s výší osobního konta toho dotyčného či s tělesnými mírami té dotyčné. Následující výňatky z uvedené knížky tedy čtěte s nadhledem účastníka společenského života 21. století. Poznámky v závěru textu jsou určeny těm nejmladším. Hezky se bavte.
„Vstupují-li dámy do plesové síně, garde-dáma(1) se svojí chráněnkou/2), sluší se, aby některý, případně někteří z přítomných členů plesového výboru,(3) dámy uvedli. Jeden z nich podá pravou paži nejdříve a hlavně gardedámě, poté druhý slečně, nebo druzí slečnám. Nesluší se, aby v případě, že je pohotově jen jediný z pánů výborů, podal rámě slečně a gardedámu nechal bez povšimnutí. Nevadí, když slečna jde vedle své gardedámy, uváděné pánem bez průvodu. Jelikož gardedámám vůbec sluší více ohledů a zřetelů, než jim mladí pánové věnují. Nechať nezapomínají, že jsou to jejich příští tchyně, o jejichž přízeň dlužno přece jen se ucházeti.
Představí-li se pán, žádaje o tanec, sám (ač vždy lépe učiní, dá-li se představiti), sluší, aby také dívka řekla svoje jméno, leč by hned z představení nevysvítalo, že pán ví, s kým má tu čest. Loučíce se pak s pánem po tanci, nemá dáma povinnosti sundávati rukavičku.
Je-li snoubenec na plese se svojí snoubenkou, nemá práva snoubence bránit tančiti s kterýmkoli z přítomných pánů, leč by měl k tomu zvláštní soukromé důvody. Případného přítele snoubenčiny přítelkyně již tento poměr opravňuje, aby se o tanec ucházel. Snoubencovo veto(4) není pak dvojnásob na místě. Zasnoubená dvojice přišla na ples dojista jen proto, aby tancovala ona s jinými a on také s jinými, pospolu arci také trochu. Neslušelo by se, aby tančili toliko pospolu. Jestliže však týž přítel, svrchu vzpomenutý, ucházel se o tanec, jsa důkladně podroušený, pak snoubenec má plné právo se proti takovému tanečníkovi své snoubenky postaviti.
Hájíme vezdy stanovisko, že mladá, svobodná dívka nemá choditi sama do tanečních zábav, nýbrž vždy pod ochranou druhé, starší osoby, obyčejně dámy již provdané. Lze však připustiti, že několik dívek osiřelých a samostatných může se sdružiti a společně jíti na zábavu, na kterou byly pozvány. Pak totiž žádná z nich nejde sama a jsou si gardedámami navzájem, možná, že ostražitějšími, než by byla nějaká jejich stará teta nebo babička. Jinak věru by se chudáčkové, nemající nikoho, kdo by se jich ujal, k tanci ani nedostaly. V každém pádě však jest předpokládati, že se budou chovati slušně a svoboda jejich že nepřekročí mezí. Kdyby se pak jejich tanečník ptal po jejich dueni, mohou bez rozpaků poukázati na svoji společnost. Arciže jak v té společnosti přišly, s touž společností také odejdou.
Jdete-li do společnosti vybrané, zachovávající přesně pravidla bontonu, obléknete do jejího plesu frak(5), bílou vestu a bílou kravatu. Avšak ne každá společnost jest při plesu tak přísná a namnoze zamhouří oko i nad smokingem(6). K tomu však sluší vesta i kravata černá, ovšem že také kalhoty černé – nikdy ne proužkované. Budiž zde pouze připomenuto, že smoking nehodí se k pohřebním obřadům. Jest to kabát toliko salonní a ani na procházky se v něm nechodí. Kde však na členech společnosti nelze žádati jakýkoliv výběr v toaletě, zvláště za časů nynější drahoty, a kde neběží o plesy elitní, tam zamhuřují se oči obě a můžete obléci s pánem bohem i kalhoty proužkované, pověst elegána tím arci utrpí. Co se týká kravaty, na ples sluší, jak svrchu zmíněno, kravata bílá, řečená motýl. Nikoliv dlouhá, ať bílá, či barevná.“
Vyvětlivky:
(1) Žena, doprovázející svobodnou dívku do společenské zábavy. Obvykle to bývala její matka.
(2) Dívka, kterou gardedáma doprovázela.
(3) Pořadatelé společenské zábavy
(4) Nesouhlas partnera s požadavkem o tanec s jeho partnerkou cizím mužem.
(5) Vrcholný pánský večerní společenský oblek.
(6) Oproti fraku se mohl nosit i na odpolední společenské události. V tom případě měl však bílou barvu.
Miroslav Štrobl
Ilustrace archiv autora
Leave a reply
You must be logged in to post a comment.