Díl 5. O jistotách, knihách a tak…
Události posledních dní, vlastně události, které se staly během svátečního volna spojeného s rodinným pobytem na horách, nám naskytly mnoho příležitostí k rozhovorům
s přáteli a známými, k četbě a výběru knih a k rozjímání o věcech tolik potřebných pro smysluplné naplnění času, stráveného zde na planetě Zemi. Ještě ani dnes nejsem dobře schopen vše vstřebat a utvořit si ucelený názor, ale i tento proces je třeba brát jako proces postupný s ohledem na to, že není snad jediné věci zde na Zemi, která by dokázala trvat či setrvávat s konečnou platností. Vše kolem nás je neustále v pohybu. Vždyťi my jsme vznikli z velkého třesku jako celý vesmír, který se skládá z rotujících a pohyblivých částic,a i ten se stále rozpíná dál a dál. Vše se mění a obrozuje, a já jsem toho názoru, že pohyb, ať fyzický či duchovní, je jedna z podstat našeho bytí. V kontextu tohoto se zdá skoro zbytečné vyhledávat „trvalé“ jistoty ve smyslu například uložených peněz u seriozní banky, nebo z principu trvat na neměnnosti osobních názorů bez ohledu na posun a získávání nových zkušeností. My lidé jsme ve vyhledávání konstantních hodnot odborníky. Chceme garanci jistot na celý život. Chceme partnera, do kterého budeme zamilovaní až do smrti, a on do nás. Chceme vztahy, které se nemění, chceme práci, bydlení, obchod, zdraví, peníze. Chceme všechno, jen ne nejistotu. Jsme ochotni pro trvání iluze našich jistot (sedíc večer na pohovce před televizí) obětovat vývoj vztahů, přehlížet pravdu o nás samých i pravdu o dopadu našeho životního standartu na ostatní skupiny lidí a jedince, kterým jejich nejistotu ze zítřka nevymlátila média z hlavy. O zítřku nikdo nic neví. Zítřek může přinést cokoli. Co dnes voní po vanilce, může zítra smrdět stokou.
Informací létá vzduchem nespočet. Malý příklad. Tají ledovce, hladina oceánů se do konce století zvedne cca o sedm metrů. Jde o přirozený koloběh planety mezi dobami ledovými. Mnoho měst na pobřeží se navždy ztratí. Lidé se budou muset přizpůsobit novým nejistotám stejně jako už mnohokrát v minulosti. Nastane migrace lidí do středozemí. Lze si jen ztěží představit při současné duchovní úrovni a ozbrojenosti států, že nedojde na radikální redukci stavu populace. V jednom zajímavém dokumentu zazněla myšlenka, která mi mluvila ze srdce: Rozlije-li se voda z moří po pevninách, ztratí se hranice měst, států a světadílů. Lidé se konečně budou muset naučit spolupracovat na celosvětové úrovni, neboť zmizí-li hranice, zmizí vlády a politika na základě současné představy, zmizí i lidské rozmary. Zdá se, že bez štiplavé rákosky to naše lidské pokolení poslouchat nezačne. Proč ale? Možná, že právě díky jistotám, nebo spíše díky iluzím o nich. Díky iluzím o něčem, co nemá šanci a snad ani právo na trvání a existenci. Kdo z nás má opravdu strach, že dopad tání ledovců pocítíme na osobní úrovni? I já, který to teď tady píšu, slyším někde vzadu v hlavě slabý chraplavý hlásek: “ Však oni něco vymyslí.“ Kdo jsou oni? Kdo jsou ti schopní, kteří nám vždy naše jistoty zachrání? Jsou vůbec? A kde se vzali? Jestli jsou, jsou to lidé ochotní něco dělat. Lidé, jejichž jedinou jistotou je připravenost na cokoli, tedy na nejistotu, a jejichž schopnosti přímo souvisí s duchovním pohybem a otevřeností informacím.
Milí přátelé, čas na změnu nastává každou vteřinou. Nikdy není pozdě odložit zhoubné iluze a rozbít hranice, které nás svazují. Život se dá přečkat v nevědomosti a iluzích, nebo se dá prožít smysluplně. Všichni vlastně víme, co ve skutečnosti chceme, a máme dostatečnou výbavu k tomu, abychom to naplnili. Je třeba poslouchat a dívat se kolem sebe. Aktivně se zajímat, formovat se. Anebo číst. Mimochodem, všimli jste si, že tu správnou knihu si nevybíráme my, ale je to přesně naopak? Já jsem nečetl přes půl roku. Z okolností, za kterých mi má kniha před pár týdny vstoupila do života, mi vyplývá jediné. Stále to ještě funguje, to je jistota.
Hezké časy přeje
vaše Divadélko Kůzle
Leave a reply
You must be logged in to post a comment.