Komenského desatero

10.2.2015 Publikováno v Zamyšlení

PRAVDA A LEŽ – BÍLÁ
A ČERNÁ – DOBRO A ZLO – KRÁSA A OŠKLIVOST – ZDRAVÍ A NEMOCE – TO VŠE NÁS PROVÁZÍ SMÍCHÁNO V RŮZNÝCH ODSTÍNECH OD NAROZENÍ AŽ DO SMRTI. DOKÁŽEME ROZEZNAT KDY SAMI SOBĚ ŘÍKÁME PRAVDU O SOBĚ A KDY SI O SOBĚ LŽEM?

BUĎ PRAVDOMLUVNÝ

10.NAUKA JANA ÁMOSE KOMENSKÉHO

MLUV VŽDY PRAVDU, NECHTĚJ LHÁTI
Pravdomluvnost je vlastnost, kterou vtloukáme do dětí slovy, ale ne příkladem. A to nemluvím jen o rodičích, kteří jsou s dítětem v každodenním kontaktu. Mluvím o všem, co může dítě pozorovat očima, slyšet ušima….mluvím o společnosti, která maže lidem kolem pusy med
o tom jak je třeba žít, aby bylo dobře všem bez rozdílu pohlaví, víry či příslušnosti k jakémukoli národu.
Co člověk to jeho osobní pravda
o čemkoli. Tak jak potom rozeznat, co je pravda a co je lež?
Říkat pravdu o čemkoli, komkoli – to chce velkou odvahu, protože pravda je většinou to, co lidé slyšet nechtějí. Je to něco, co se jim nelíbí a proto je lepší dělat, že to není. Je lehčí žít ve vymezených kolejích než z nich vystoupit a říct :“ Ten vlak už tudy nejezdí, tak proč tu stojíte? Proč nejdete dál jinudy?“ Vystoupit z řady a jít jinudy znamená postavit se předsudkům, zvykům a dogmatům. Něčemu, co kdysi byla pravda, ale dnes už je to lež, co nechává lidi stát na slepé koleji. Dnes vědci pracují s poznatky, které lidé před staletími zaplatili životy. Tehdy tito jedinci vystoupili z řady těch, co na vše kývali a řekli :„ Toto je lež. Pravda je to, co hlásám já.“ A víte proč tito osvícenci zaplatili svými životy to, co dnes učíme děti ve škole jako danou věc, jako pravdu? Protože bylo lehčí umlčet jedince, než přestavět cokoli na základě jeho nových poznatků.
A tak je to i dnes. Děti učíme to, co už je dávno přežité jen abychom nemuseli připustit, že jsme se my
a nebo naši předci mýlili. Svět kolem nás se neustále vyvíjí a díky technice se vývoj jakékoli oblasti života mění stále rychleji. Jsou „koleje“ po nichž se řítí vývoj lidstva obrovskou rychlostí. A jsou „koleje“ kde se vývoj zastavil a nebo se plazí tempem hlemýždím.
Pravda, která v jedné oblasti života léčí a pomáhá může v jiné oblasti způsobit války a nemoci. Pravda, která je vyslovena neomaleně může i zabít toho, kdo žil v nějaké iluzi
a není na holou pravdu připraven. Pravda je lék i jed. A všichni se s ní musíme učit zacházet už od dětství. Vysvětlit malému dítěti, které se učí poznávat svět proč neříkáme pravdu, když po něm chceme aby pravdu mluvilo – je opravdu těžká diplomacie.
Z tohoto krátkého úvodu vidíte, že zde svět ještě není připravený žít
v čisté pravdě tak jak by to mělo být
a nejen podle Jana Ámose Komenského. Dokud budeme netolerantní k těm, kteří jsou jiní než jsme my, tak těm jiným nezbývá než se skrývat do milosrdných lží. Dokud nejsme smíření se smrtí jako součástí vlastního života, tak nejsme schopni přijmout pravdu o tom, že jsme nevyléčitelně nemocní. Nejsem zastánce těch, kteří cíleně lžou jen aby nám ubližovali jakýmkoli způsobem. Jen říkám, že tak jako není jen čistá bílá a čistá černá, tak není jen pravda a lež. Je tisíce odstínů šedé a je tisíce pravd, do kterých je nutné přimíchat trochu lži, aby pravda nebyla tak zlá pro toho, kdo se s ní musí seznámit. Jsou situace, kde je nutné oddělit pravdu od lži. A jsou situace, kde přimíchání milosrdné lži do čisté ale kruté pravdy zachrání i životy.
Žít v pravdě je mnohem lehčí než vytvářet kolem sebe lži. Je mnoho těch, co chtějí slyšet pravdu o sobě. A když jí uslyší,tak se za ní mstí člověku, co tu pravdu vyslovil. Parodie – že? Lidé nejsou připraveni na to jací skutečně jsou – na pravdu o sobě. Zkuste říct, podrazákovi, že je závistivý a zlý. Zkuste říct hlupákovi, že je hloupý i když má před jménem tituly vysokých škol. Zkuste říct šéfovi, že se na své místo nehodí, protože neumí ani polovinu toho, co umí každý učedník. Zkusit to můžete. Ale stojí vám za to říkat pravdu někomu kdo se vám za ni bude bezdůvodně mstít?
Jsou pravdy, za které má smyls bojovat s něčí hloupostí. Jsou pravdy, které je lepší spolkout a jít dál. Jsou pravdy, na které ještě nedozrál čas.
A jsou pravdy, které zanikají s novými vědními poznatky. Je statisíce pravd o životě kolem nás. Jinou pravdu o světě vyprávíme malému dítěti. Jinou dospělému inteligentnímu člověku. Jinou těm, co zůstanou dětmi do smrti.
Existuje jeden člověk, kterému můžete pravdu o něm říct. Ten člověk jste vy. Podívat se sám na sebe a přiznat si jaký doopravdy jsem, to chce opravdu velkou odvahu. Najít v sobě sám sebe pod vším, co ze mě udělali jiní – to je těžké. Podívat se zblízka na všechny své dobré i špatné vlastnosti, přiznat si, že se chovám tak jak jsem se nikdy chovat nechtěl(a)…….poznat a pochopit člověka, kterým doopravdy jsem je první krok k nápravě vlastních chyb. Vaše chyby za vás nemůže nikdo napravit. Jen vy ze sebe můžete udělat člověka, kterým jste chtěli být, když jste byli dítětem a četli jste si báje a pohádky. Pohádky a báje nás učí nenásilně poznávat svět, rozeznávat pravdu od lží. Tak si pojďme povědět jednu malou báj:
„Žila jednou jedna stará žena. Lidé jí vyhnali z vesnice, protože uměla vyléčit mnoho nemocí. Nepoužívala byliny, nezaříkala duchy, nevařila lektvary. Jen se na lidi dívala svýma černýma očima a mlčela. Komu bylo zle, ten jí vyhledal. Mlčky mu vzala ruce do svých dlaní. Chvíli je držela a člověk cítil jak se vznáší do oblak.Seděl v chýši stařeny na zemi a přitom byl na jiné planetě. Tam dostal lék na svou nemoc a vrátil se zpět do těla, které neopustilo chýš a nepustilo se rukou, co ho držely. Dříve, či později nemoc z těla člověka odešla a on se uzdravil. Nejdřív stařeně děkoval. Ale pak někdo ve vesnici řekl, že je ta žena čarodějnice a je potřeba jí vyhnat z vesnice dřív, než jim všem uškodí. Jedna jediná lež vypuštěná z úst závistivého člověka zasela do srdce lidí strach z neznáma. Z hodné uctívané ženy se během pár dní stala zlá stará čarodějnice. Strach lidem zatemnil soudné myšlení a oni poslechli člověka, co neměl starou ženu rád. Věděl, že mu vidí do srdce. Věděl, že jen ona ví, že není žádný hrdina, ale že je to podvodník a zbabělec. Nikdy to nikomu neřekla, protože věděla, že by se jí za její pravdu o něm mstil. Nikdy mu ničím neublížila. Přesto jí ten člověk nenáviděl a říkal o ní samé lži. Když přišel náčelník a řekl jí ať odejde a nebo že jí upálí, tak mlčky zvedla dlaň ke slunci. Chvíli tak postála a pak odešla do staré jeskyně, kde prý kdysi žily jen čarodějnice. Se starou ženou z vesnice odešla radost. Děti stonaly, ženy měly zlé sny. Muži padali únavou i když neměli proč. V celé vesnici nebyl nikdo kdo by léčil nemoci. Všichni chtěli starou ženu odprosit a vzít jí zpět do vesnice. Jen jeden člověk řval:“Opovažte se. Copak to nevidíte. Je to čarodějnice. Všechny vás tu očarovala.“ Byl to náčelník, a taky podvodník a zbabělec. Než by se přiznal ke svým lžím, tak raději nechal lidi své vesnice propadnout smrtelným nemocem. Byl poslední kdo ve vesnici umíral. Tehdy se stařena vrátila. Pohladila ho po tváři, usmála se a ukázala na slunce. „Pocházím ze Slunce. Jsem bohyně a tvé lidi jsem po jejich smrti odvedla tam nahoru do svého království. Jen ty za to, že jsi způsobil jejich smrt, zůstaneš zde na Zemi. Narodíš se jako nejchudší z nejchudších. Projdeš si peklem bolestí z nemocí a až budeš umírat, tak mě budeš volat na pomoc. Ale já nepřijdu. Nebudu mít slitování jako jsi ho neměl ty se svými lidmi když mě chtěli odprosit a vzít mě zpět. Tak zaplatíš za lži, které zaplatila celá tvá vesnice svými lidskými životy.“ Jak stará žena řekla, tak se stalo.
A vy? Sami si najděte poučení o pravdě a lži. O dobru a zlu. O činech a jejich následcích…..

Dagmara