Nejen major Zeman
Dodnes populární seriál Třicet případů majora Zemana jistě není třeba představovat. Mnozí si jej pamatujeme z televizních obrazovek v období 70. let minulého století. S odstupem téměř půl století se na toto dílo můžeme dívat z různých úhlů pohledu. Ponechme stranou jeho dobové ideologické poslání a pojďme za jedním z jeho hrdinů. Nebude jím Vladimír Brabec coby major Zeman, ale jeho seriálový profesní kolega Rudolf Jelínek, vynikající herec a kutnohorský rodák, který v seriálu vytvořil postavu majora Hradce.
U příležitosti významného životního jubilea tohoto vynikajícího herce udělilo město Kutná Hora Rudolfu Jelínkovi Čestné občanství města. Slavnostní akt převzetí oficiální jmenovací listiny z rukou starosty města Martina Starého a za spoluúčasti místostarosty Josefa Viktory se uskutečnil v pátek 20. února v kongresovém sále kutnohorského hotelu U Kata. Rudolf Jelínek tak vstoupil mezi významné osobnosti, reprezentující Kutnou Horu svým osobitým hereckým projevem.
Výčet postav, které Rudolf Jelínek ztvárnil na jevištích českých divadel, před filmovou kamerou i na televizních obrazovkách, by byl velice obsáhlý stejně tak, jako výčet jeho rolí, v nichž jako vynikající dabér propůjčil svůj hlas světově proslulým hereckým hvězdám stříbrného plátna. Nás však v následujícím rozhovoru zajímal vztah nového čestného občana k jeho rodnému městu – Kutné Hoře.
Kutná Hora vašeho dětství. Jak na ni vzpomínáte?
Jako na místo, kde jsem se svými báječnými rodiči a sourozenci i kamarády prožíval nádherná léta klukovských radovánek a rošťáren, i na místo prvního kontaktu s mojí pozdější profesí – divadlem.
Máte na mysli své začátky v kutnohorském ochotnickém spolku?
K tomu došlo až později. Mými prvními hereckými hrdiny byly loutky v tehdejším loutkářském spolku při kutnohorském Sokole. Nejdříve jsem je skoro každou neděli odpoledne sledoval jako nadšený dětský divák,
a o několik let později mne do zákulisí přivedl dnes již legendární profesor tehdejšího kutnohorského gymnázia Ladislav Znojemský. Otevřel mi nádherný svět plný fantazie. Později jsem vstoupil na ona „prkna, znamenající svět“, pokrývající jeviště současného Tylova divadla. To se psal rok 1948 a jako člen oddílu kutnohorských skautů jsem pod režijním vedením tehdejšího učitele Josefa Pírka spoluúčinkoval ve scénické dramatizaci románu Rudyarda Kiplinga Mauglí. Moc rád na toto představení vzpomínám a jsem rád, že dnes, i po tolika letech, jsem se tu mohl pozdravit s tehdejšími osobními i hereckými kamarády.
V archivu Tylova divadla však najdeme ještě jedno vaše účinkování na oněch kutnohorských prknech.
Zřejmě máte na mysli inscenaci hry N. V. Pogodina Kremelský orloj. To bylo o rok později, v roce 1949.
V té době již skautské oddíly pohltila tehdejší politická atmosféra. Divadlo hrálo v poněkud jiné atmosféře. Moje role v této hře byla celkem nepatrná, ale i tak si na ni rád vzpomenu a zvláště pak na některé tehdejší ochotnické herce či herečky, jako na příklad na Antonína Bojanovského, doktora Delavose, paní Bertu Ohrnsteinovou, Věru Hlavatou a další.
Pokud mne paměť neklame, na kutnohorském jevišti jste se po mnoha letech objevil znovu. A ne jednou.
Máte pravdu. Ale to už bylo v období mé profesionální herecké dráhy. Teď si na tituly inscenací, v nichž jsem tu hrál, nevzpomenu. Ale vím, že kutnohorské publikum bylo vždy velice vstřícné a vždycky jsem měl ten příjemný pocit souznění jeviště s hledištěm. Zkrátka, byl jsem tu doma mezi svými.
Přejděme k začátkům vaší filmové práce. Mám na mysli „český western“ Smrt v sedle z roku 1958, kde jste ve své herecké roli prokazoval také skvělé jezdecké umění. Láska ke koním vás provází i dnes, že?
Je to tak. Víte, začalo to v Orlických horách, kam jsem občas jezdíval na návštěvu k mé sestřenici. Tam jsem poprvé okusil ten nejkrásnější pohled na svět z hřbetu koně. Samozřejmě pro tu filmovou roli jsem absolvoval ještě výcvik pod vedením zkušeného trenéra. A koně opravdu miluju dodnes.
A další z vašich filmových začátků: ve filmu Štěňata jste dokonale hrál na trubku. Téměř profesionálně.
Musím vás vyvést z omylu. Na trubku jsem sice hrát uměl, ten tehdy populární šlágr jsem před kamerou hrál, ale pro potřeby filmu to nebylo až tak dokonalé, takže pro filmový zvuk byl ve studiu ten populární šlágr nahrán profesionálním hudebníkem. Ale těch specifických filmových úkolů byla během let celá řada. To už je herecký úděl, ovládat vedle základní profese i ono „devatero řemesel.“.
Kdybychom udělali velký časový skok, tak bychom se ocitli v 70. letech minulého století, kdy jste exceloval jako major Hradec v tehdy velmi sledovaném televizním seriálu Třicet případů majora Zemana. Jak na to vzpomínáte?
Stručně řečeno – v dobrém. Podle mne to byl z hlediska profesionality všech zúčastněných velmi dobrý seriál. Ten můj major Hradec byl s trochou nadsázky takový český James Bond. Dnes se seriálu poněkud zbytečně podsouvá ideologická poplatnost době. Jistě, některé epizody tu poplatnost v sobě nesly. Ale jako celek to byl seriál na špičkové profesionální úrovni, v němž účinkovali tehdejší špičkoví herci, samozřejmě v čele s hlavní postavou ztvárněnou Vladimírem Brabcem. A řeknu vám, velmi rád vzpomínám na období natáčení.
Více jak třicet let jste patřil mezi přední herecké osobnosti pražského divadla Na Vinohradech. Zavzpomínejte, prosím.
To by bylo opravdu dlouhé vzpomínání. S takovými hereckými kolegy, jako byl Radoslav Brzobohatý, Jiřina Bohdalová… Ale já bych nechtěl nikoho opomenout, takže musím jen konstatovat, že to byla léta nádherné práce s vynikajícími kolegy. S úsměvem si vzpomínám také na hereckou spolupráci s Janem Pivcem při inscenaci Shakespearova dramatu Othello. To byla nádherná práce. Jan Pivec byl tehdy opravdový velikán českého herectví.
Vaše účinkování v Shakespearovských slavnostech na Starém purkrabství v Praze… To jsou naprosto výjimečné zážitky z neopakovatelné atmosféry inscenací v ojedinělém prostředí. Jsem vděčný osudu, že jsem je ve své herecké profesi mohl prožít. Herecké vzpomínky jsou vděčným, ale téměř nekonečným tématem. Ty vaše začaly ve vašem rodišti, v Kutné Hoře, a dnes se sem vrátily. Zkuste říci jakési krédo v tom časovém rozpětí od vašich začátků po dnešní slavnostní den.
Jestli dovolíte, já bych to nenazval krédem, ale spíše poděkováním. Poděkováním všem, kdo mi umožnili prožít těch mých osm desítek let ve všech jejich podobách, se všemi jejich radostmi, starostmi a někdy i těžkostmi. Tohle poděkování je adresováno nejen mé rodině, ale i mým hereckým kolegům a v neposlední řadě i životní partnerce. Stejně tak ale patří i mým kamarádům z mládí, s nimiž jsem se dnes mohl setkat, i představitelům Kutné Hory, z jejichž rukou jsem převzal ocenění, kterého si opravdu velice vážím. Všem upřímně děkuji
a snad se budeme moci ještě nějaký čas setkávat.
Upřímně vám děkuji za rozhovor. Dovolil jsem si naše setkání začít připomenutím vašeho účinkování v oblíbeném televizním seriálu, a s přesahem desetiletí si jej dovolím ukončit s přáním pevného zdraví a životní pohody do let dalších.
RUDOLF JENÍLEK
Narodil se 27. února 1935 jako nejstarší z pěti dětí v rodině jednoho z mnoha kutnohorských živnostníků. Původně uvažoval o dráze učitele tělocviku nebo inženýrském studiu. Přesto však začal studovat herectví na pražské DAMU, kterou v roce 1957 úspěšně absolvoval.
První herecké kroky Rudolf Jelínek začínal jako člen kutnohorského skautského oddílu na prknech Tylova divadla v dramatizaci románu Rudyarda Kyplinga Mauglí, režírované Josefem Pírkem a uvedené
v programu VII. ročníku divadelního festivalu Tylova Kutná Hora
23. října 1948. Inscenace, k níž scénickou hudbu složila kutnohorská rodačka, hudební skladatelka Marie Kučerová-Herbstová, byla vlastně jakousi „labutí písní“ skautského oddílu, který byl krátce po premiéře v duchu tehdejších politických změn nemilosrdně rozprášen. Dodnes žijí v Kutné Hoře nejen pamětníci tohoto představení, ale také ochotničtí herečtí kolegové tehdy mladého Rudolfa Jelínka i řada jeho osobních přátel z mládí, kteří přišli jubilantovi osobně blahopřát.
Herecká hvězda Rudolfa Jelínka se velmi rychle rozzářila na filmovém plátně v roce 1958 ve filmu Smrt
v sedle, kde skvěle zahrál roli mladého milovníka koní Tomáše Boučka. V režii Jindřicha Poláka zde hrál po boku takových hereckých hvězd, jakými byli například Radovan Lukavský, Jiří Sovák, Martin Růžek, Eduard Dubský a další. Své první divadelní angažmá nastoupil do tehdejšího Beskydského divadla
v Novém Jičíně. Následovalo angažmá v divadle F. X. Šaldy v Liberci a poté Rudolf Jelínek odchází do pražského divadelního prostředí. Nejdříve do tehdejšího Divadla S. K. Neumanna (dnešní Divadlo Pod Palmovkou), od roku 1973 až do roku 2004 patřil k předním členům činohry pražského Divadla na Vinohradech. V současné době jej můžeme vidět v některých inscenacích pražského divadla Na Jezerce.
Miroslav Štrobl
Fotografie Dana Čermáková
Leave a reply
You must be logged in to post a comment.