Návod na Ameriku

16.3.2015 Publikováno v PEL–MEL

Nechci sdělovat strohá fakta, kolik lidí v dané zemi žije či jakého jsou náboženství. Neumím číst v mapách a v každé situaci věřím v její šťastný konec. Užívám si přítomného okamžiku a vždy se snažím vstřebat jeho atmosféru. Ráda se stávám „místní“, alespoň pro danou chvíli…

Na chvíli potlačit své já a zpívat stejnou píseň znamená snahu pochopit odlišnou povahu a způsob života lidí v jiných zemí. Možná, že mi někteří z vás vytknou takový přístup, na svých cestách jsem však poznala, že lidé jsou tím otevřenější a uznávají snahu, se kterou se jim snažíte přiblížit a nechat se do jisté míry ovlivnit. Jisté natolik, nakolik jste si jisti vy sami, že možný kulturní rozpor takříkajíc ustojíte.

Prázdniny ve Spojených státech
Léto minulého roku jsem pod nálepkou studijně-cestovatelského pobytu strávila na východním pobřeží USA, v oblasti Nové Anglie, v městě Bostonu. Sám název napovídá, že jde o kus Evropy za oceánem, britskou kolonii zachovávající si staroanglickou architekturu, často i původní farmářský způsob života. Kromě Bostonu jsem navštívila i jiná, typičtější americká velkoměsta, jakým je například New York. Snažím se zapřemýšlet nad jednoduchým popisem, který by tato místa dobře vystihl. Je to velký kontrast, který se projevuje na mnoha úrovních života místních obyvatel. Města jsou středisky špičkových medicínských zařízení a vědeckých center, fungujících na pozadí slavných univerzit (Boston je sídlem Harvardské univerzity), na druhou stranu si americkou zdravotní péči nemůže dovolit každý. V New Yorku naleznete ulice nejokázalejší módy a mrakodrapy, ve kterých sídlí společnosti určující současnou tvář světa. Mezi nimi zasazené historické budovy, např. kostely, před jejichž dveřmi spí bezdomovci a nikdo z kolemjdoucích se netváří překvapeně či bojácně.

Jak (ne)vybočovat
Nebyla jsem tam natolik dlouho, abych následující slova nazvala radami, ale ani tak krátce, abych se alespoň na oko nestala „místní“. Tlustý či hubený, hlavně se zářivým úsměvem na „tři prsty“. Na všech fotkách pózujte nejlépe se vztyčeným palcem
a na otázku: „Bavíte se?“ odpovídejte zúčastněně a samozřejmě pozitivně. Za všechno děkujte, a když někdo děkuje vám, nezapomeňte odpovědět „Není zač“. Dříve zmíněné kontrasty, tentokrát v mezilidských vztazích, dobře vystihuje fakt, že je nepřípustné, aby americký muž na ulici zastavil mladou dívku a zeptal se jí, kolik je hodin, například. Jakákoliv snaha neverbálně zaujmout její pozornost může být slečnou pochopeno jako sexuální obtěžování. Na druhou stranu, ve společnosti „známých“ – a takovým se pro americkou upřímnost můžete stát velmi rychle – není neobvyklé vzájemně se obejmout, cítí-li někdo tuto potřebu. Vaše osobní zóna může být narušena v době, kdy do kolektivu vcházíte či z něho odcházíte, sluší vám outfit či jste pouze pronesli něco zábavného nebo velmi roztomilého.
Americká móda, i na ní dokážu její unikátnost, či snad nevkus? Tady je nasnadě potlačit své předchozí návyky. Tak například, ráda se oblékám. A také, jak se říká, pro krásu trpím, je-li potřeba. Američané spíše hrají na pohodlí a na styl. Co se dá dělat, když ostatní, tak i já. Romantické háčkované šaty, společenský kostýmek či oblek mohou bez potíží doprovodit tzv. botasky. Důležité ale je, aby svítily mnohými barvami a jejich značka byla dostatečně viditelná. Také jsem si tedy jedny přivezla. Jakmile však přestala má duše být americkou, nepodívaly se dál než do tělocvičny.

Americká kuchyně
Američané nemusí cestovat. Svět se přece točí kolem nich (já jsem za necelé dva měsíce procestovala víc, než všichni mí američtí přátelé dohromady). Odvážím se říct, že takovému předsevzetí holduje většina místních obyvatel. Jazykem mluví světovým, kulturních památek mají dost, průmysl všech odvětví je zde přece nejlepší, i ten gastronomický je vlastně „světový“. Vlivy slavné italské, francouzské, pálivé mexické či třeba řecké kuchyně v jídelním lístku naleznete v sekci burgerů: hamburger s plátky mozzarelly, hamburger s dijonskou hořčicí, s papričkami jalapeños, zálivkou tzatziki… Sám burger má vlastně německý původ. Že byste rádi něco skutečně jejich? V takovém případě si sedněte po večeři k televizní show a pojídejte zmrzlinu zalitou sodou,
v lepším případě kolovou limonádou. Pěkně to pění a Američané na to nedají dopustit. Jste-li konzervativní
k těmto návrhům, držte se klasických, opečených marshmallow mezi dvěma sušenkami. Mňam.

Goin´out tonight
Pulzující města, žijící nočním životem, ukrývají mnohá zákoutí s romantickými bary různých stylů, kde probíhá společenský život místních. Na tom není nic zvláštního, je to moderní způsob trávení času s přáteli nejen ve velkých městech. Tady však opět přichází ke slovu styl. Samozřejmě, jako již v mnoha evropských státech, se
v restauracích nekouří. Je to zároveň jediné místo, kde získáte alkohol, který je jinak vázaný na prodej ve specializovaných prodejnách. Neznamená to však, že toho bude zneužívat kdejaké mládě – před vchodem do každého stravovacího zařízení bývá recepce, často dokonce bodyguard, na kterého platí pouze občanský průkaz (21 let). A žádné výmluvy, že už jste v jiných státech dávno plnoletí. Mimochodem, americké pivo (a vlastně jakékoliv další) má do toho českého daleko. Když máte štěstí a potkáte Američana, který ví, kde zhruba leží Česká republika, třeba vám i poví, že zná naše české pivo. A hokejisty. V takovou chvíli odpovězte „Cool!“ či „Awesome!“ Jde o typické americké výrazy vyjadřující váš momentální stav mysli. Zní dobře, ať už si myslíte cokoliv…
…třeba o nich. Troufám si říct, že pochopit odlišnosti americké mentality může člověka stát celý život. Vysoká cena, kvůli které volím zpáteční letenku, je však příslibem návratu.
Je načase poznat další zemi. Irsko. Tak snad v některém z příštích čísel.
Text a fotografie Bára Bártová