Mozek, imunita a emoce
Všechny zásadní fyziologické pochody v našem těle probíhají zároveň v našem mozku a mohou se v něm fixovat v podobě ložisek a volných toxinů. Následně se fixují v organismu, což se projeví na zdravotním stavu. Určitá část mozku je tak například postižena při chronických ekzémech, jiná „produkuje“ přemrštěné imunitní reakce. Naštěstí při očistě základního orgánu se většinou odstraní i ložiska a toxiny v části mozku s ním spojené – například u jater ze spánkového a temenního laloku, u sleziny z týlního laloku. Temenní lalok při svém toxickém ovlivnění může vyvolávat sklon k autoimunitním reakcím, ke snížení protinádorové imunity a k alergiím.
S určitou částí mozku bývají spojeny i emocionální poruchy. Například mezimozek má kromě jiných emocí úzký vztah k depresím, takže jeho toxické zatížení vede ke vzniku depresivních stavů charakterizovaných chybami v metabolismu neurotransmitterů, zejména serotoninu, který funguje jako přenašeč vzruchů mezi nervovými buňkami. K těžkým depresím má vztah i část mozku zvaná hippocampus, corpus striatum jako součást velkého mozku bývá zase při výskytu ložiska zdrojem úzkosti.
Patologické emoce zkrátka hrají při vzniku chronických zdravotních problémů zásadní roli. Při ložiskách v čelním laloku se objevují poruchy paměti a problémy s emoční a sociální inteligencí, tedy s odhadem, jak si adekvátně počínat v určitých situacích. Ložiska ve spánkovém laloku zase vyvolávají dráždivé chování – projevuje se zrychlenými pohyby a impulzivními reakcemi.
Na patologické pochody v těle může mít kromě mozku vliv i každá část nervového systému. Při ložiskách v prodloužené míše se objevují poruchy automatismu dýchání, koordinace polykání nebo autonomních močových funkcí, při toxickém zatížení mozečku poruchy rovnováhy a zhoršená orientace v prostoru, v případě mostu a mezimozku zase chronické snížení vitality. Ložiska v mozkové kůře se vyskytují již u velmi mladých lidí a projevují se zhoršenou schopností soustředění a méně kvalitní krátkodobou pamětí.
Všechny tyto poruchy v centrálním nervovém systému zhoršuje stres a také závažnější životní události přinášející silné emoce (porod, přechod, úmrtí v rodině apod.). Představují zároveň i jednu z významných příčin zahušťování hlenů a podílejí se na vzniku ložisek.
Nervový systém napadají především neuroinfekce (borrelie aj.), ale usazují se v něm i vlivy geopatogenních zón a polí, zbytky očkování, těžké kovy, radioaktivní látky a chemikálie.
Mozek a psychocysty
Velkým přínosem doktora Jonáše a jeho metody vnitřní detoxikace je objev tzv. psychocyst, které významnou měrou ovlivňují náš život. V našem nervovém systému se ukládají jisté programy, které vznikají v matce během těhotenství a porodu. Přitom nemusí jít o skutečné, reálné prožitky. Toto „nahrávání“ se děje i v raném dětském věku, čímž se vytvářejí určité ohraničené neboli opouzdřené psychické programy stejné jako opouzdřená infekční ložiska. Nejdou odbourat, v mozku jich každý máme desítky. Působí na naše prožívání a chování, což znamená, že kdykoliv se v pozdějším životě setkáme s tímto prožitkem, automaticky naskočí program uložený v mozku a my opět reagujeme tak, jak v podobné situaci reagovala naše matka nebo my samotné v raném dětství. Jde tedy o programy, které nejsme schopny si uvědomit, neboť existují pouze v podobě vzpomínek. Opět prožíváme stejný stres jako tehdy, ovšem tentokrát bez důvodu. Prožívaná situace je však podobná té původní a my pro ni zkrátka máme nahraný program, podle kterého na ni reagujeme.
Jakýmsi biopočítačem v nás je vegetativní nervový systém, protože funguje zcela automaticky ve smyslu vyrovnávání svých dvou pólů – sympatiku jako aktivní poloviny a parasympatiku jako poloviny pasivní, zklidňující. Jeho obdobou či spíše jiným vyjádřením je staročínské rozdělení lidské existence včetně zdraví na mužský a ženský princip – jang a jin (který staří Číňané aplikovali na celý pozemský život a vesmír).
Vegetativní neboli autonomní nervový systém se skládá z uzlin a pletení vegetativních nervů, které obalují všechny orgány a tkáně v našem těle. Bohužel vegetativní pleteně jsou schopny pamatovat si dlouhodobé negativní emoce a ty v nich pak zůstávají i po vymizení jejich zdroje. Důsledkem jsou pocity úzkosti a strachu v břiše, sevření u srdce či hněvu a vzteku, který nám stoupá z hrudníku do hlavy v okamžicích, kdy se přestáváme ovládat. Uvedené emocionální poruchy vegetativního nervového systému způsobují poruchy všech orgánů – třeba špatné prokrvení orgánů a končetin, výkyvy krevního tlaku se zácpami, dysfunkci žlučníku nebo podráždění a sevření průdušinek a průdušek při astmatu.
Shrnutí
Lidské tělo je stavěno a pracuje podle skutečností a zákonitostí, které odhalily anatomie a fyziologie. Tisíce let před nimi však měly takřka stejné, ne-li stejné vědomosti starověké medicíny. Jejich terminologie jen byla odlišná, takže stálo mnoho úsilí ji rozluštit a spojit obojí dohromady. Samozřejmě, moderní medicína opírající se o počítače a nejnovější vědecké disciplíny zmapovala vše naprosto detailním a vyčerpávajícím způsobem, takže dnes neexistuje v našem těle částečka, která by nebyla popsána, identifikována a zařazena do nějakého systému.
To však nic nemění na skutečnosti, že naše tělo funguje poněkud jinak, než jak si to současná medicína představuje. Funguje na principu propojenosti, celistvosti, tedy na principu „vše souvisí se vším“. Hlavní úlohu v něm hrají mateřské orgány – srdce, plíce, slezina, játra a ledviny -, nad nimiž stojí jako Zeus mozek. Mateřské orgány řídí čili ovládají dceřinné a podřízené orgány. V našem těle neexistuje orgán či tkáň (tím jsou myšleny třeba sliznice), které by nepodléhaly jinému orgánu. Významný vliv na funkce orgánů a tkání má nervový, hormonální, imunitní a lymfatický systém.
Na takto propojený organismus útočí ještě před jeho příchodem na svět toxiny z těla matky, která se do dítěte vyčistí, posléze toxiny z civilizací silně znečistěného životního prostředí a také toxiny z naší vlastní existence, tedy zejména z potravy, domácího prostředí, oděvů, kosmetiky, z očkování, léků a dalších.
Tyto jedy jsou likvidovány imunitním systémem, který vzhledem k tomu, že znečištění životního prostředí a změna způsobu života proběhly příliš rychle, není schopen zvládat takové nakupení a atak tolika toxinů už proto, že je jimi sám poškozován. Výsledkem je usazování toxinů v těle, a to jak ve formě aktivní, to znamená, že kolují v krevním oběhu nebo jsou jimi prosáklé orgány a tkáně, takže se některé z nich dají zjistit i soudobými medicínskými diagnostickými metodami (laboratorní vyšetření krve a moči), tak i ve formě pasivní čili skryté – usazují se do tzv. infekčních ložisek, kde jsou před imunitním systémem chráněny obalem povětšinou z mléčného hlenu (mucin) nebo pšeničného lepku, ale také z cukru či nevyloučeného živočišného tuku a masa.
Materiál ke vzniku těchto ložisek dodáváme ochotně my sami v podobě špatně složené a špatně upravené stravy, konzumované v nadměrném množství. Ložiska produkují toxiny, které narušují samotnou tkáň či orgán, čímž oslabují jejich funkci. Výsledkem tohoto plíživého a dlouhotrvajícího procesu jsou zdravotní problémy a potíže ústící postupně až do nemoci.
Skrytá opouzdřená infekční ložiska společně s volnými toxiny jsou příčinou většiny současných civilizačních chorob od alergií, astmatu, chronických zánětů dýchacích cest (bronchitid, laryngitid, opakovaných angin, zánětů dutin a středního ucha) přes ekzémy, akné, migrény až po artritidy, revma, chronické zácpy, poruchy menstruace, potíže v přechodu, srdečně-cévní onemocnění a rakovinu…
Bohužel současná medicína nevidí tyto souvislosti a vztahy, takže zdravotní poruchy odstraňuje nikoliv příčinně, ale pouze příznakově pomocí chemických léčiv. Ty mají navíc v drtivé většině nežádoucí účinky, takže léčba je pouze naplněním okřídleného rčení „vlk se nažral a koza zůstala celá“, tedy nemocnému se ulevilo – sice na chvíli, ale on už je tak lékaři a farmaceutickými firmami vychován – a“ svatozář“ medicíny přitom neutrpěla.
A bohužel za druhé – farmaceutický průmysl je nejziskovějším odvětvím na této planetě, to znamená, že svými zisky předčí i zbrojní průmysl (!). Díky tomu bez problémů financuje medicínu jako vědecký obor v globálním měřítku a zdravotnické systémy jednotlivých zemí v měřítku národním.
Ovlivnit sami dokážeme míru znečištění vlastního organismu toxiny. Ty se odstranit dají, pokud jsme trpěliví a začneme uvažovat jinak, než jak nás to naučila moderní medicína a socialistické zdravotnictví hlásající, že pro své zdraví nemusíte dělat téměř nic, snad jen trochu zdravěji jíst, víc se hýbat, eventuálně si nakoupit kupy vitaminových, kloubních, paměťových, žilních, menopauzálních a jiných doplňků (i tím naplníte kapsy farmaceutických firem), protože tu přece je „váš lékař“, který vás nenechá zahynout, a kdyby si přece nevěděl rady, jsou tu specialisté, specializovaná pracoviště a nemocnice… Tak nač se starat? Až to přijde, je to normální, protože přece stárneme, a s věkem přicházejí nemoci. Tak to bylo, tak umřela naše babička, a tak to bude i s námi…
V tomto kontextu se pak jeví jako naprosté rouhání říci, že to tak vůbec nemusí být, protože tzv. „nemoci stáří“ nejsou nemocemi stáří, ale pouze důsledkem celoživotního zanášení organismu toxiny a jejich ukládání v těle, které vyvolává stále rostoucí počet civilizačních nemocí, postihujících populaci vyspělých zemí už od útlého dětského věku.
Příště se začneme věnovat zásadám nepoškozující stravy.
Dana Čermáková
Leave a reply
You must be logged in to post a comment.