Depeše z veteše

13.4.2015 Publikováno v Seriál

Díl 7.
Zabíjačka v EU

V době Masopustu si nejen užíváme oslav a venkovských zabíjaček, ale také si připomínáme členství naší krásné „střediskové“ české země v Evropské unii. Je to právě jeden zákon či vyhláška, která se venkovských zabíjaček týká. Utahování řemenu kolem pomyslných křídel nás lidí brání v rozletu ke svobodě, klade překážky k mezilidským vztahům a snaží se držet v opratích to, na co jeden vůči druhému z lidského hlediska snad ani nemá právo.
Mluvím o vyhlášce, která zakazuje obdarovat člověka. Obdarovat souseda nebo kohokoli jiného výrobkem či jiným produktem, vyrobeným na vaší zabíjačce. Jitrničku dle zákona EU nesmíte odnést za hranici pozemku, na kterém se sláva odehrává, a to pod pokutou deset tisíc korun českých. Pokud si soused přijde dobrotu sníst k vám na zahradu, je vše v pořádku. Pokud si ji odnese bez vašeho vědomí za vrata a tam ji zkonzumuje, nastává zvláštní situace. Je-li znění vyhlášky opravdu takové, tedy bez doplňujících odstavců či kliček mezi řádky, jste z obliga. Pokud ne, měl bych nejspíše nahlásit tento čin jako krádež produktu, abych tak předešel nařčení z toho, že jsem vyhlášku porušil úmyslně, nebo po dohodě se spoluviníkem – tedy oním aktérem, který to jelito za plot vzal. Tím jsem nucen upřednostnit loajalitu k EU a potlačit loajalitu k jelitu a přátelům.
Tím vše ještě nekončí. Také se může stát, že kus tlačenky přiopilý řezník omylem švihne za vrata sám, když si otírá zpocené čelo. Jak naložit s touto situací, nevím. Zde by se možná hodilo poslat dotaz ombudsmanovi a přeptat se ho na práva onoho kousku, který by jistě raději zůstal ve dvoře, avšak vlivem vnějších okolností se stal smrtelně nebezpečným a ohrožuje tak nejen Evropskou unii a náš stát, ale i naši obec a všechny kolemjdoucí včetně nevinných dětí a zvířat. Také zde existuje možnost zavolat pyrotechnickou skupinu, která by za doprovodu vyjednavačů a bulvárních médií jedovatou jadernou třaskavinu zneškodnila. Jistota je jistota a nikdy nevíte, kdo nahoře sedí a na čem sedí a jakou z toho má náladu.

A tak je mi líto našeho pejska. Každý den se znepokojeně dívám z okna, kdy si pro něho přijedou, a jsem plný obav, jestli se s tím nesveze i celá má rodina. Dodržování zákonů je přeci tolik důležité pro bezpečné fungování států, a já se je snažím opravdu úzkostlivě ctít. Leč chybu udělá i zkušený a i mistr tesař se jednou utne.
Stalo se tak, abych byl tedy upřímný, že při poledním ovaru (to je ta kontaminovaná věc, kterou si nezodpovědní blázni cpou do úst přes všechna rizika stanovená vyhláškou EU ) mi notný kus upadl na zem. Co čert nechtěl, spadl právě před nebohého jezevčíka jménem Miloš. Ten, ač mnou poučen, neboť jsem velmi zodpovědný, kus masa popadl a odnesl ho za vrata, kde se k němu přidal sousedův špic a za doprovodu vrčení a štěkání tuto nepravost oba pozřeli. V tu chvíli mi zatrnulo, neboť jak vím, za plotem se tato potravina mění v nebezpečný jed, a zároveň došlo i mou vinou na porušení tak důležitého zákona. Navíc v době satelitů je jasné, že je vše natočeno vesmírnou kamerou a posláno direkt do Bruselu. Ještěže má úřední šiml tak dlouhé vyřizovací lhůty, a tak si posledních pár dní můžeme užívat společného života. Jak to ale bude zítra, nikdo neví. Ani já, ani Miloš, neví to pravděpodobně ani ten druhý Miloš (ikdyž ten ví asi všechno), a to je co říct.

Hezké časy přeje vaše
Divadélko Kůzle.