Jako Návštěvníci v roce 1395

3.7.2015 Publikováno v Z regionu

Uslyšela jsem slovo „stříbření“. A pak hned „Nic tak úžasnýho jsem nezažil“. Nebylo pochyb, o čem si ti dva mladí lidé, sedící přede mnou v tramvaji číslo 22, která právě míjela Pražský hrad, vyprávějí. Bylo neslušné nastražit ucho, a tak jsem slyšela jen útržky, ze kterých bylo patrné, že se baví o letošním XXIV. ročníku Královského stříbření Kutné Hory. A nešetřili chválou.
Svou roli v jejich hodnocení možná sehrál fakt, že se Stříbření namísto tradičního parku pod Vlašským dvorem kvůli jeho probíhající rekonstrukci tentokrát poprvé konalo před svatostánkem patronky horníků, katedrálou sv. Panny Barbory, před sousedící Jezuitskou kolejí a v jejích nádherně zrekonstruovaných zahradách. A také určitě to, že se po vstupu do areálu potkávali s lidmi doby lucemburské v nádherných kostýmech – s královskou družinou, rytíři, měšťany, řemeslníky, horníky i mnichy. Jako by si s Návštěvníky ze slavného filmu vyměnili role – ocitli se nikoliv v budoucnosti, ale v minulosti. Tak si ostatně mohla připadat většina z víc jak 6 000 návštěvníků a téměř 4 000 dětí, kteří kutnohorské Stříbření 20. a 21. června navštívili.
Dramaturgie největších historických slavností u nás se vrátila k principu návratu do minulosti a postupného opakování událostí let 1395-1414, přičemž letos si vybrala rok 1395, tedy dění, odehrávající se přesně 600 let před zápisem Kutné Hory na listinu Světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO (1995). Znovu ožil dvoudenní fiktivní příjezd a pobyt českého krále Václava IV., královny Žofie Bavorské a jejich dvořanů a rytířů ve stříbrné pokladnici Království českého.
Návštěvníky čekalo kromě bohatého programu i poučení – v zahradách se v pěti dřevěných domečcích mohli seznámit s řemeslnými profesemi, běžnými počátkem 15. století. Jak se to dělalo tehdy, předváděli s dobovými nástroji kovář, dřevosoustružník, brašnář, přadlena a bednář. Trhovci nabízeli řemeslné a rukodělné výrobky, například dřevěné rytířské zbraně a brnění pro děti, keramiku i občerstvení, z jehož celkem fádní nabídky vybočovala třeba tradiční a původní středověká česká placka, tedy směs několika mouk s vodou, pečená na plotně bez tuku…
Lidé volně přecházeli ze zahrad ke katedrále, na Královskou cestu a zpátky, na bastionech měli pěkný pohled z výšky na scénu před katedrálou, v zahradách se v prostoru vodního amfiteátru odehrával další program s mušketýrskými souboji, byly tu stánky, hudba, pohoštění, volnost, prostor, posezení na lavičkách, odpočinek na trávnících… Před Jezuitskou kolejí si pak všichni mohli ve „stánkové promenádě“ vybrat skutečně podle svého gusta.
Atmosféra úžasná vzhledem k úžasnému prostoru, propojujícímu úžasným způsobem gotiku s barokem v jeden celek. To je prestižní vizitka Kutné Hory v duchu zápisu do UNESCO i vůči milovníkům historie, návštěvníkům i turistům. Tady by se mělo Stříbření odehrávat i nadále!

Dana Čermáková
Fotografie Antonín Vodička