Makrobiotika a dělená strava

3.7.2015 Publikováno v Zdraví

V minulém vydání jsme se věnovali pyramidě výživy a základním vegetariánským směrům, nyní si přiblížíme další návody na zdravou výživu.

 Veganství
Nejpřísnější ze směrů vegetariánství, který vylučuje konzumaci jakýchkoliv živočišných potravin, tedy i vajec a mléka. Používá však máslo a med.

Makrobiotika
Jejím zakladatelem je proslulý staročínský filozof Konfucius, pokračovatelem Japonec George Ohsawa (1893–1966) a novátorem další Japonec Michio Kushi, který navrhl různé její varianty. Jde o výživový směr, který stojí na principech tradiční japonské kuchyně. Nedoporučuje konzumovat maso s výjimkou ryb a plodů moře, brambory, mléko a mléčné produkty, cukr, med a některé druhy ovoce. Doporučuje obiloviny, luštěniny a semena důkladně vařená (obvykle dvě hodiny), zkvašené sójové boby (tempeh) a zelenina, místní ovoce v malém množství, mořské řasy a mořská sůl.
Doktor Jonáš makrobiotiku praktikoval 5 let jako jeden z prvních u nás a má s ní jen ty nejlepší zkušenosti. Pomohla mu při odstranění zdravotních potíží, zejména s oslabenou ledvinou.
Makrobiotika rozděluje potraviny na jin a jang, což jsou základní principy staročínské medicíny. Jde o vzájemně se ovlivňující a doplňující protiklady – jin je hmota, jang je energie. Jin znamená vyšší obsah vody nebo její větší zadržování, jang nižší obsah vody a silnější koncentraci energie, živin ad. Tyto pojmy se částečně kryjí se zásadotvorným a kyselinotvorným působením jednotlivých potravin.

Dělená strava
Tento výživový směr zformuloval na počátku minulého století americký lékař Dr. Hay. Vycházel z přesvědčení, že klasická smíšená strava neodpovídá přírodním zákonitostem (kterým podléháme i my), protože je plná rafinovaných, tedy uměle upravených potravin, potravin kyselinotvorných (masa, masných výrobků, luštěnin a ořechů) a navíc se jí přejídáme. Tím pádem se narušuje přirozená rovnováha mezi kyselinami a zásadami ve prospěch pro náš organismus nepříznivých kyselin. Je pravda, že všechny procesy v našem těle probíhají v mírně alkalickém prostředí (při pH kolem 7,2 až 7,4). Nadbytek kyselin je nutno neutralizovat, což vyčerpává tzv. alkalickou rezervu. To může způsobit celou řadu komplikací a zdravotních problémů.
Doktor Hay rozdělil potraviny na kyselinotvorné a zásadotvorné. Potraviny s vysokým obsahem bílkovin jsou kyselinotvorné. Tuky jsou neutrální a zelenina, některé ovoce a mléko a mléčné výrobky zásadotvorné. Aby se nerovnováha nevytvářela, doporučoval jíst 4 x více alkalizující potravy než kyselinotvorné. A protože průmyslově upravené potraviny jsou svým obsahem chemikálií většinou kyselinotvorné, nabádal ke konzumaci co největšího množství syrové, přírodní stravy. Na to navázali manželé Diamondovi, kteří jeho doporučení dovedli až do podoby výživového systému „Fit pro život. Já sama tento systém praktikuji nejméně 15 let a mohu potvrdit, že jsem díky němu zhubla a zlehčilo se mi trávení. Je to ovšem velmi individuální, komu tento způsob stravování nedělá dobře hned na začátku, měl by od něj upustit a hledat jiné řešení své situace (nejen hubnoucí, ale i ozdravné).
Základem dělené stravy podle Haye je oddělování škrobových potravin a potravin bílkovinných, tedy v praxi obilovin a luštěnin, od masa a sýrů, a škrobů od kyselého ovoce. Tyto principy dělené stravy jsou velmi podobné principům makrobiotiky, která rovněž vychází ze dvou protikladů, jež ovšem nazvala podle staročínské terminologie jin (kyselinotvorné) a jang (zásadotvorné).
Podstata Hayových doporučení se opírá o to, jak naše zažívání jednotlivé potraviny či živiny zpracovává. Žaludek je svým kyselým prostředím uzpůsoben k trávení bílkovin. Trávení cukrů se naopak odehrává v zásaditém prostředí tenkého střeva. Sníme-li v jednom jídle dohromady bílkoviny a cukry (což je v naší smíšené a typicky české stravě typické), omezíme tím trávení bílkovin v žaludku. Namísto toho, aby se dokonale zpracovaly, začínají v něm hnít. Cukry zase, pokud jsou dlouho v kyselém prostředí, začnou kvasit, takže se do tenkého střeva nedostanou v žádoucí podobě. Výsledkem jsou poruchy využití živin a zejména chronický zánět, poškozující jak žaludeční sliznici, tak sliznici tenkého střeva. O tom, že se tím naruší imunita, protože v tenkém střevě se v oblasti Peyerských plaků nachází významné místo tvorby imunitních buněk, ani nemluvě! Není divu, že se pak objevují potravinové alergie. Narušenou střevní stěnou se totiž nedokonale zpracované produkty trávení, zejména živočišných bílkovin, dostanou do krve, a tím do celého organismu. Ten je bohužel vnímá jako cizorodé, a tak se vůči nim i zachová.
Principy dělené stravy podle Haye rozvinul dr. Sharon ve své knize Komplexní výživa. I když dělená strava není jejím jediným obsahem, je zde prezentována jako základ současné moderní výživy, odpovídající potřebám dnešního člověka.
Manželé Diamondovi se od dr. Sharona liší v tom, že zdůrazňují existenci „biologických orgánových hodin“ , podle kterých bychom se v zájmu zachování svého zdraví měli řídit. Odtud tedy pochází jejich doporučení nekonzumovat během dopoledne nic jiného než ovoce, aby se zažívání zbytečně nezatěžovalo a organismus dostal šanci se vyčistit.

Strava podle krevních skupin
Jejím autorem je americký genetik Peter J. D´Adamo, který pátral po odpovědi na otázku, jak spolu souvisejí krevní skupiny a náchylnost k určitým druhům nemocí. Vycházel – společně se svým otcem, lékařem přírodní medicíny – z teorií o prapůvodu člověka a jeho migraci z „kolébky lidstva“ v Africe na ostatní kontinenty. Jde tu o genetické dispozice, které souvisejí s krevními skupinami, zdravím, životním stylem a výživou. Každý člověk má jednu ze čtyř krevních skupin – 0, A, B nebo AB. Ty se svou charakteristikou dosti podobají nejen starověké antické typologii sangvinik – cholerik – melancholik – flegmatik (která dodnes tvoří základ psychologie), ale i ájurvédskému rozdělení lidí na tři odlišné skupiny váta – pita – kapha. Proč mají lidé různé krevní skupiny, na to lze hledat odpověď ve změnách, vyvolaných vývojem našeho druhu, které zapříčinila nutnost přizpůsobit se měnícím se životním podmínkám.
Princip této stravy vychází z poznatku, že pro každého jednotlivce jsou vhodná jídla, na která byli zvyklí jeho předci, takže jeho tělo snáší jen určité druhy potravin. Pro každou krevní skupinu proto existují doporučené a zakázané potraviny, které tělo beze zbytku využije a naopak nesnese, protože by se narušila jeho rovnováha. Potraviny jsou rozděleny na velmi prospěšné – působí jako lék -, neutrální a zakázané – ty působí jako jed.
Skupina 0
Je nejstarší krevní skupinou, proto se nazývá lovecká nebo myslivecká. Nejvhodnější je pro ni maso. Lidé s touto krevní skupinou mívají odolné zažívání. Kromě hovězího, skopového, telecího a ryb by v jejich jídelníčku neměla chybět cibule, papriky, kedlubny, dýně, brokolice, petržel, pórek, špenát a švestky. Vyhýbat by se měli obilovinám a potravinám z nich, mléčným výrobkům, oleji z kukuřice, burským oříškům, bílému a červenému zelí, kukuřici, květáku, olivám, žampionům a kyselému ovoci.
Skupina A
Lidé s krevní skupinou A jsou spíše zemědělského založení, byli také prvními vegetariány, proto se tato skupina nazývá zemědělskou. Jejich jídelníček by měl stát na obilovinách, potravinách z nich a na rostlinné stravě vůbec. Tito lidé jsou poměrně citliví na své zažívání. Měli by jíst ryby, velké množství zeleniny, citrusových plodů a pečivo ze sójové mouky. Není pro ně vhodné maso, sýry a černý chléb.
Skupina B
Nazývána je také kočovnou. Lidé, kteří do ní spadají, mohou mít díky velmi odolnému zažívání různorodou stravu. Dopřávat si mohou divočinu, plody moře, všechny mléčné výrobky, baklažány, červenou řepu, papriku, květák a mrkev. Měli by se vyhnout drůbeži, ořechům, dýním, pšenici, žitu a kukuřici.
Skupina AB
Jde o nejmladší skupinu, proto o ní nejsou ještě takové poznatky jako o zbývajících třech. Lidé s touto krevní skupinou mohou jíst potraviny určené jak pro skupinu A, tak i B, mohou mít pestrou stravu. Vhodné je pro ně drůbeží maso, jogurty, sýry a červené fazole. Měli by se však vyhnout vepřovému masu, máslu, paprice, ředkvičkám, kukuřici, banánům, tučnému mléku a sýrům.

Recepty pro inspiraci

Falešný humrový koktejl

Syrový celer, syrová mrkev, citronová šťáva, pepř, sójová majonéza, dýňová semínka, nerafinovaná mořská sůl
Mrkev a celer nastrouhejte nahrubo, zakapejte podle chuti citronovou šťávou, přidejte pepř, sójovou majonézu a osolte. Dobře promíchejte a podávejte vychlazené posypané dýňovými semínky a ozdobené petrželkou.
Výbornou přílohou je špaldové pečivo.

Guláš z hlívy ústřičné s pohankovými haluškami
Hlíva ústřičná, cibule, 1 lžíce sladké mleté papriky, sojkyška (sójový kvašený nápoj) nebo kozí jogurt, špaldová a pohanková mouka, kmín, nerafinovaná mořská sůl
Pokrájenou cibulku osmažte, přidejte k ní mletou papriku, na kousky nakrájenou hlívu a podlijte vodou. Osolte, okmínujte a duste doměkka. Lžíci mouky rozmíchejte v sojkyšce, přidejte ke směsi s hlívou a dobře povařte.

Arašídové buchtičky
180 g špaldové mouky, 90 g přírodního tmavého cukru, 60 ml slunečnicového oleje, 125 ml sójového mléka, 1 lžička bezfosfátového prášku do pečiva, 60 g mletých mandlí, 60 g nesolených arašídů, 50 g arašídového másla, 2 bio vejce, špetka nerafinované mořské soli
Žloutky vyšlehejte s cukrem a špetkou soli, přidejte olej a mléko. Mouku smíchejte s práškem do pečiva, mandlemi a s polovinou nasekaných arašídů. Opatrně vmíchejte do ušlehané směsi a na závěr ještě vmíchejte sníh z bílků. Těstem naplňte vymazané formičky na muffiny (nebo jiné). Pečte v předehřáté troubě při 175 C° zhruba 25 minut. Vychladlé buchtičky nazdobte arašídovým máslem a posypte zbylými arašídy.

Dana Čermáková