Zdá se vám titulek poněkud bulvární? Nenechte se mýlit. Následující příběh má k bulváru rozhodně daleko. Jeho hrdinou je Karel Jonáš, později Charles Jonas, narozený 30. října 1840 v rodině zemědělce a majitele malé tkalcovské dílny v obci Malešov na Kutnohorsku. Jeho životní příběh je plný dramatických situací a zároveň je dokladem o výrazné osobnosti člověka, který se z malé obce a skromných rodinných poměrů vypracoval mezi špičku tehdejšího politického a společenského života nejen ve své rodné zemi, ale i za mořem.
Karel Jonáš byl nesporně nadaný chlapec, tak trochu dobrodruh. Cestu vědění nastoupil na tehdejší obecné škole v Malešově. Následovalo absolvování Reálného gymnázia v Kutné Hoře, ale maturitní zkoušku skládá Jonáš až v Praze. Zde nastupuje na polytechnický institut a zároveň navštěvuje univerzitní přednášky. Jak bývalo v té době zvykem u většiny studentů z prostých venkovských rodin, přivydělává si na studia doučováním dětí v zámožných pražských rodinách.
V centru vlasteneckého dění
Díky svým schopnostem a nespornému osobnímu charizmatu se dostává do centra tehdejší české vlastenecké společnosti, jejímž střediskem byl dům U Halánků, patřící známému vlastenci Vojtovi Náprstkovi. Jonáš začíná publikovat své první novinové články v populárním Poslu z Prahy vydavatele Františka Šimáčka a uzavírá celoživotní přátelství s celou řadou významných vlasteneckých osobností té doby.
V roce 1859 podniká Jonáš za podpory F. L. Riegera prázdninovou cestu po Uhrách a Haliči, z níž kromě pravidelně zasílaných novinových reportáží vytěžil základ pro brožuru O germanizaci na rakouských gymnáziích a reálných školách. I když byla psána německy, byla na zákrok pražského policejního ředitele pro svůj výrazně vlastenecký podtext zabavena. Jonáš je vyloučen z vysokoškolských studií a každý jeho krok je sledován policií. Své české národnostní smýšlení dává najevo i svým vnějším vzhledem. Kabát, nazývaný čamara, a bílá košile s červenou stužkou byla tehdy jakýmsi symbolem českého vlastenectví a pro rakouskou policii byla tím, čím je červená toreadorská muleta pro rozzuřeného býka.
Začínalo být jasné, že Jonáš neujde v Rakousku policejnímu sledování. A opravdu, ještě v roce 1859 je bezdůvodně zatčen, uvězněn a následně přikázán k pobytu do své rodné obce Malešov. Bylo to poněkud absurdní opatření, s nímž se Jonáš rozhodně nemínil smířit. Měl mnohem větší ambice. Po četných intervencích významných českých vlasteneckých osobností mu bylo umožněno odjet na „ozdravný pobyt“ na statek svého přítele Václava Kratochvíla v Loukách u Roudnice nad Labem.
Vzhůru za moře!
Jonáš je však to, čemu se říká „muž činu“. V říjnu 1860 opouští i toto místo a odplouvá do Londýna, kde pracuje jako novinový korespondent. Ani zde však nezůstává dlouho a v roce 1863 ho najdeme ve městě Racine státu Wisconsin v USA. I za mořem zůstává věrný své výrazné vlastenecké činnosti. Od svého přítele V. Mušky přebírá vydavatelství týdeníku Slavia, tehdy nejvýznamnějšího listu pro českou menšinu v Americe, spojuje jej s Národními novinami a zakládá časopisy „Pokrok“ a „Amerikán“. V Americe se také v roce 1864 ožení s českou emigrantkou Kristinou Kořínkovou. Křestní jména čtyř dětí, které vzešly z tohoto manželství, nesou výrazné stopy vlivu americké společnosti na život českých emigrantů: Charles, George, Carrie a Jennie.
I při svém pobytu za „velkou louží“ zůstává Jonáš stále ve spojení s Vojtou Náprstkem, od něhož dostává pravidelné zásilky českých novin a časopisů a je tak dokonale informován o životě české vlastenecké společnosti na území tehdejšího Rakousko-Uherska v závěru 19. století. Jeho činnost nachází velkou odezvu u české menšiny v Americe,a tak lze doložit, že díky Jonášovu úsilí přispěli čtenáři jeho časopisů 172 dolary na tehdy vyrůstající pražské Národní divadlo, a významná finanční částka odchází také na podporu Pražanům, postiženým v roce 1872 tragickou povodní.
Válečným zpravodajem
Společenská i politická kariéra Karla Jonáše nabírá postupně značné obrátky. V pozici amerického válečného zpravodaje se v roce 1870 vrací do Evropy a jako přidělenec k pruskému generálnímu štábu absolvuje s armádou kruté boje u Versailles. Jeho objektivní líčení složitých bojových situací v časopise Posel z Prahy je však neprávem považováno za přílišné protěžování úspěchů německé armády a Jonášovo postavení dostává značnou trhlinu. Naštěstí jen nakrátko.
Po ukončení války v roce 1871 navštěvuje Jonáš na cizí pas Rakousko a s pomocí F. L. Riegera se mu podaří dosáhnout propuštění z rakouského občanství. V tomto období se také objeví ve své rodné obci – Malešově – a naposledy se zde setkává se svojí matkou. Nakrátko odjíždí do Německa a poté se opět přeplaví do USA, kde velmi rychle nastartuje další etapy své životní kariéry.
V amerických službách pro Čechy
Od roku 1877 je předsedou Rady města Racine a v roce 1882 se stává senátorem za stát Wisconsin. Podporuje demokraty a díky svým novinám přivádí do řad této strany značnou část přistěhovalých Čechů. V tehdejších prezidentských volbách výrazně podporuje demokratického kandidáta Grovera Clevelanda, jehož úspěch ve volbách a nástup do křesla amerického prezidenta znamená pro Jonáše další významnou životní etapu. Prezident Cleveland jej na období 1886 – 1889 jmenuje americkým konzulem v Praze. Na výrazné protesty rakouské vlády proti „českému nacionalistovi“ odpověděl prezident lakonickým prohlášením: „Buď Jonáš, nebo nikdo!“:
Po nástupu na úřad amerického konzula v Praze se Jonáš podle instrukcí své vlády vyhýbá národnostním a politickým sporům a s velkou energií se věnuje rozšiřování česko-amerických obchodních styků. Pro vládu USA vypracoval a veřejně publikoval pojednání o českém cukrovarnictví, lesnickém hospodářství, pivovarnictví i obecném pohledu na český průmysl. Přes výraznou nepřízeň německých policejních úředníků povznesl během čtyřletého působení svůj pražský konsulární úřad na vysokou úroveň.
Po následujících prezidentských volbách, v nichž vystřídal dosavadního prezidenta Clevelanda G. Harison, je Jonáš z pražského konzulátu odvolán. Cleveland se však v dalších letech do úřadu amerického prezidenta vrací a Jonáše pověřuje vedením úřadu konsula v porýnském Crefeldu (od roku 1920 Krefeldu). Zde 15. ledna 1896 Karel Jonáš umírá ve věku pouhých 46 let. Jeho ostatky pak byly převezeny zpět do Čech a byly uloženy do hrobky na Olšanských hřbitovech v Praze. Kdy a jak k tomuto aktu došlo, se zřejmě již nedozvíme. Stejně tak, proč Jonášovy tělesné ostatky nebyly uloženy v rodném Malešově. A také nic nevíme o dalších osudech Jonášovy rodiny v zemi „za velkou louží“.
Ke vzpomínce na osobnost malešovského rodáka Karla Jonáše rozhodně patří připomenutí jeho bohaté publikační činnosti hlavně v Americe. Pro potřeby českých přistěhovalců do USA vydal „Tlumač americký“ (1864), Anglicko-český a Česko- anglický slovník (1876), publikaci Americká federace a samospráva s úvahou o zásadách vnější politiky Spojených států (1872), Americké právo, sbírka zákonů a výkladů právních pro osadníky česko-americké (1879-1882), Practical Bohemian Courde for Englis-speaking People (1890) a další.
Karel Jonáš jistě patří k osobnostem, které by neměly být zapomenuty. A jeho rodná obec Malešov? Dovolím si konstatovat, že sotva má rodáka významnějšího, než je hrdina předchozích řádků. A že je to již příliš stará historie? I naše „žhavá současnost“ bude jednou historií. A jestli se v ní objeví obdobně pozoruhodná osobnost? Kdoví? Je na nás a našich potomcích, jak dokážou udržovat ono historické „vědomí souvislostí“. Ostatně, jak se říká: Kdo nezná dobře svoji historii, nezaslouží si dobrou současnost. A jak také tvrdí klasik české historie Jára da Cimrman: Můžete s tím nesouhlasit, můžete proti tomu protestovat, ale to je tak asi všechno, co proti tomu můžete dělat. Ale to jsme se již ocitli v poněkud jiném vnímání historických faktů.
Miroslav Štrobl
Za poskytnutí základních informací k tomuto článku děkuji
paní Evě Matějčkové z Kutné Hory.
Ilustrační snímky Wikipedie
Leave a reply
You must be logged in to post a comment.