Orel skalní, raroh velký, sokol stěhovavý, výr velký, kříženec sokola loveckého a raroha, puštík obecný. A tygři. Mýlíte se, pokud si myslíte, že jsme navštívili nějako zoologickou zahradu. Ocitli jsme se docela jinde, kde byste to nečekali – na vojenské letecké základně v Chotusicích u Čáslavi, kde draví ptáci slouží jako ochrana stíhaček před ostatními ptáky a zvěří „tygrům“ neboli pilotům 211. letky zdejších 14 gripenů. Říká se tomu biologická ochrana letiště a funguje tu už třicet let. Česká republika byla jednou z prvních zemí, která toto opatření zavedla na civilních i vojenských letištích.
Sokolník a myslivec Miroslav Heiser, civilní zaměstnanec české armády ve funkci chovatele instruktora, se o zdejší dravé ptáky stará už přes dvacet let. Cvičí je od útlého věku, většinou od dvou měsíců, aby byli schopni plašit ostatní ptáky a lovit zvěř, která se dostane do areálu letiště. Týká se to zejména špačků, havranů, racků, vlaštovek, bažantů, zajíců, srnčí a černé zvěře, ale i dalších druhů. Srážka letadla s ptákem totiž není žádná legrace, což dokládá například i jeden z dílů kanadského dokumentárního seriálu Letecké katastrofy, kdy se krátce po vzletu střetl Airbus A-320 s divokými husami, které nasály jeho motory, a on musel nouzově přistát na řece Hudson. Od roku 1988 do roku 2009, tedy za víc jak dvacet let, představovaly srážky letadel s ptáky 229 zmařených lidských životů a škody ve výši 1,1 miliardy dolarů. Nejvíce dochází ke srážce letadla s ptáky v oblasti proudových motorů, statisticky to činí 37%, ovšem střet s kabinou je daleko horší zvláště u stíhaček. Srážka stíhačky, letící rychlostí 900 km/h, s dvoukilogramovýn ptákem, třeba kachnou, znamená, že na sebe působí obří silou 25 tun! Důsledkem je proražení kokpitu a následně letecká havárie s poškozením letadla nebo dokonce letecká katastrofa, kdy dojde ke smrti pilota. Škody na špičkových strojích jdou do desítek či stovek milionů. Jen pro příklad, který jsme ve fotodokumentaci viděli při naší návštěvě na čáslavské základně – gripen se na dráze střetl se zajícem, což mělo za následek poškození hydrauliky jeho kola a škodu milion korun.
Draví ptáci na letištích tedy plní velice důležitý a prvořadý úkol zajištění bezpečnosti letového provozu. Na čáslavském letišti jsou proto u pilotů velice oblíbení. A že jich tu je požehnaně! V současnosti 14, ale počty se mění podle toho, kolik ptáků je právě na výcviku. Starají se o ně čtyři sokolníci, kteří musí disponovat nejen znalostmi o jednotlivých druzích, ale také dokonale znát tzv. ornitologickou situaci v okolí letiště. Což znamená, že třeba registrují hnízdící čápy v Čáslavi, hejna špačků na vinicích na Kačině nebo vodní ptáky na rybnících v okolí základny. Ti všichni mohou ohrozit letové dráhy gripenů.
Ovšem i zvěř v podobě zajíců, bažantů, vysoké a divokých prasat může proniknout na území základny a ohrozit letový provoz, takže dravci nejenom plaší ptáky, ale i loví. Orel skalní loví pouze na zemi, dokáže ulovit i srnu, sokol zase jako „čistokrevná stíhačka“ je schopen při svém střemhlavém letu mezi 300 – 400 km/h ulovit i dvoukilového bažanta, přitom váží maximálně jeden kilogram. Loví ovšem pouze ve vzduchu. Raroh loví ve vzduchu i na zemi, výr na zemi.
Každý z dravých ptáků na letišti v Chotusicích má svá specifika, která sokolníci dokonale využívají. Na své dravce nedají dopustit, oslovují je jmény a dokonce se s nimi mazlí. Vidět Gábinu neboli orla skalního, jak ji Miroslav Heiser nežně hladí po rozčepýřené hlavě a uklidňuje svým hlasem, byl docela zážitek. Ten pták s uhrančivýma žlutýma očima a zobákem ostrým jako žiletka je obrovský a budí respekt… Však také váží mezi třemi a čtyřmi kilogramy, měří skoro metr, rozpětí jeho křídel dosahuje 195 až 220 centimetrů a jeho spáry s dlouhými drápy mohou ve stisku vyvinout tlak 10 až 15 atmosfér. Není divu, že si Miroslav Heiser při výcviku mladé Gábiny dával do kožené rukavice ocelovou destičku…
K ochraně čáslavského letiště přispívají i dva psi – rotvajler Falco se svými 60 kilogramy živé váhy je hlídací, kdežto lovecký pointer Harry působí v tandemu s dravci, kterým pomáhá, pokud je to potřeba, s vystavěním kořisti.
Miroslav Heiser nám ukazoval na fotografiích, jak to vypadá, když se stíhačka srazí s ptákem. Nebyly to pěkné pohledy… Přítomnost letištních dravců je tedy nedocenitelná. Z letiště jsme odcházeli s pocitem obdivu k náročné práci zdejších sokolníků, fascinováni spojením špičkové moderní technologie s přírodou.
Dana Čermáková
Fotografie Antonín Vodička
Leave a reply
You must be logged in to post a comment.