Poruchy metabolismu

9.10.2015 Publikováno v Zdraví

V našem organismu mohou nastat poruchy zpracování všech potravin, které jíme. Narušený metabolismus stojí za většinou nemocí, na něž umíráme. Nejznámějším příkladem jsou srdečně-cévní onemocnění, ale i zhoubné bujení, které je – i když ve složitější formě – rovněž poruchou metabolismu stejně jako mnohá nervová onemocnění, choroby plic, ledvin a další.

Metabolity neboli nesprávně rozložené, nevyužité a nevyloučené součásti stravy se stávají nebezpečným jedem, který ohrožuje naše zdraví i život. Souhrnně je nazýváme hlen. Hlen se usazuje v různých orgánech a zabraňuje koloběhu energie čchi. Ten v určitém časovém rytmu prochází všemi orgány. Je velmi důležitý, protože náš organismus oživuje a umožňuje mu správně fungovat. Čím více je člověk nemocný, tím má horší koloběh energie. Člověk, kterému tato energie nekoluje, se cítí unavený, přibírá na váze, stává se nevýkonným a jeho mozek ztrácí na bystrosti. Lidé se zhoubným nádorem mají porušený koloběh energie nejméně ve čtyřech z pěti hlavních orgánů.
Samotné zahlenění způsobuje špatné vstřebávání vitaminů, minerálů, stopových prvků a dalších živin ve střevě. Člověk se zahleněnými střevy trpí jejich dlouhodobým nedostatkem, i když je třeba přijímá ve velkých množstvích. Nevstřebávají se ani základní živiny, takže dotyčný pak musí hodně jíst, aby měl dostatek energie. Jenomže pak tloustne anebo naopak hubne, jelikož nedokáže energeticky využít dodanou potravu.
Nejhorším důsledkem usazování hlenu je ale tvorba tzv. infekčních ložisek. V hlenových obalech, nejčastěji mléčných a pšeničných (také však například cukrových), se usazují různé mikroorganismy, které se do organismu dostávají v průběhu těhotenství z těla matky a pak v průběhu života z okolního světa. I když nevyvolávají příznaky infekce, postupně plíživě rozkládají naše tělo i mysl tím, že produkují vlastní toxiny. Ty se přes stěnu ložiska dostávají do organismu, kde otravují nervovou tkáň, imunitní systém a všechny ostatní tkáně. Infekční ložiska se ovšem během života rozpadají a vytvářejí se nová, takže mohou být i zdrojem opakovaných infekcí. Typickým příkladem je borreliová infekce – člověk má pozitivní test na její přítomnost, a přitom si není vědom toho, že by se někdy setkal s hmyzem borrelii přenášejícím.
Vliv hlenu, ložisek a toxinů z nich způsobuje narůstání chronických zdravotních problémů, které mohou vést až k závažným nemocem či ke smrti.

Porucha metabolismu rostlinných bílkovin
Pokud člověku v zažívacím traktu chybí enzym štěpící obilnou bílkovinu, má nemoc zvanou celiakie. Jde o celiakii prvního typu, která je vrozená a zakazuje konzumaci lepkových obilovin, tedy pšenice, žita, ječmene i ovsa. Dotyčný musí celý život dodržovat bezlepkovou dietu, která dovoluje použití rýže, kukuřice, jáhel a pohanky. V posledních letech ovšem věda přišla na to, že existuje ještě celiakie druhého typu, která často vzniká až v dospělosti. Vyznačuje se neschopností metabolizovat bílkovinu pšenice. Touto poruchou dnes trpí už 70 % Evropanů!
Nesnášenlivost pšeničného lepku nezpůsobuje závažné nemoci, avšak zpomaluje metabolismus, což ve většině případů znamená přibývání na váze. Donutí-li se člověk s touto poruchou k dietě, omezující příjem kalorií, příliš bohužel nezhubne. Jediným řešením je prostě pšenici a výrobky s ní ze svého jídelníčku zcela vyloučit.
Nejvážnějším důsledkem nesnášenlivosti pšeničného lepku je zanášení ledvin. Do lepku usazeného v ledvinových kanálcích se totiž vysrážejí některé soli, například kyseliny močové nebo oxalátové. Vytvoří se tak hlenové zátky neboli měkké kameny nebo infekční ložiska, které pak využívají mikroorganismy, aby se v nich ochránily před imunitním systémem. Měkké kameny v ledvinách mají dopad nejen na samotné ledviny, ale i na další orgány spadající pod ledviny – kosti, klouby (především kolena), páteř, vlasy, uši – a vyvolávají úzkost. Přibývá lidí, kterým předčasně vypadávají vlasy, trápí je potíže s klouby, křivící se páteř, stoupá počet endoprotéz a pacientů na psychiatrii pro úzkost, panické stavy a vegetativní projevy srdečních, zažívacích a dýchacích neuróz.
Nelze se tomu divit, uvážíme-li, že středoevropská společnost je pšeničnou moukou zatížena víc než kterákoliv jiná. Vždyť chleba, pečivo, koláče, knedlíky a většina sladkostí stojí právě na ní. Navíc lepek se stále více využívá v potravinářském průmyslu například jako plnidlo do masných a dalších výrobků (bohužel i těch zdravých, například sójových a vegetariánských).

Porucha metabolismu živočišných tuků
Živočišný tuk má mezi potravinami tu nejhorší pověst, přesto ho konzumujeme několikanásobně víc, než činí doporučená dávka. V naší stravě totiž převažuje maso, masné a mléčné výrobky, které jíme i třikrát denně, a ty mohou obsahovat až 70 % tuku. Za rok tak sníme 60 až 70 kg živočišného tuku. Podle odborníků na zdravou výživu bychom ho ve skutečnosti měli sníst o 40 kg méně. To bychom ovšem většinu potravin museli vyměnit za vegetariánské výrobky nebo ryby, což je pro řadu lidí nemyslitelné. Mnozí to řeší tím, že preferují drůbeží maso, které je méně tučné. Bohužel chybějící množství tuku, na který jsou po léta zvyklí, pak doplňují mléčnými výrobky. Navíc drůbeží maso z velkochovů má nižší biologickou hodnotu (ptáci nemají možnost přirozeného pohybu, jsou tak v permanentním stresu) a obsah nežádoucích látek, podporujících růst a eliminujících nemoci (zbytky růstových hormonů, antibiotik, chemikálií z krmiva apod.).
Špatně metabolizovaný tuk (vzhledem k jeho nadměrnému každodennímu množství) může být nejen zdrojem rakovinotvorných látek, ale zároveň vytváří obdobné měkké kameny jako pšeničný lepek, ovšem ve žlučových cestách v játrech. V případě těchto kamenů jde zejména o nadměrný cholesterol. Ložiska v játrech mohou mít vliv na podřízené orgány – nehty, některé klouby, hlavně kyčle, oblast páteře mezi lopatkami, – a z psychiky na agresivitu, výbušnost a nerozhodnost.
Dieta s omezením živočišných tuků neznamená jenom to, že je vyměníte za rostlinné oleje. Znamená především výrazné omezení konzumace masa a masných výrobků a změnu struktury celého jídelníčku.

Obezita
Obezita představuje největší epidemii 21. století. Počet obézních poprvé v historii lidstva převýšil počet podvyživených! Na světě dnes žije jedna miliarda lidí s nadváhou a 300 milionů obézních, tedy celá jedna pětina současné lidské populace. V USA trpí nadváhou dvě třetiny lidí, každý pátý Američan je obézní (za obézní jsou považováni lidé s BMI nad 25). Navíc se tu počet lidí s extrémní obezitou (tj. více než 45 kg nad normu) zvyšuje dvakrát rychleji než počet všech obézních. Tato obezita se zvýšila za 20 let více než čtyřikrát.
V Evropě je obézních 36 % žen a 23 % mužů. Třetina mladých lidí má nadváhu. V roce 2010 bylo na starém kontinentu 150 milionů dospělých obézních.
Obrovský nárůst počtu obézních lidí zaznamenávají také v bohatnoucích zemích třetího světa. Například v Číně je obézních 65 milionů lidí, což představuje 5 % všech obyvatel.
Nadměrná hmotnost je druhou nejčastější příčinou předčasného úmrtí. Doprovází ji i cukrovka, dosti často spojená s impotencí a neplodností, kardiovaskulární choroby, problémy s dýcháním, vysoký krevní tlak, postižení kloubů a nádorové bujení. Zdravotní potíže však začínají už při nadváze. 58 % případů cukrovky stejně jako každý pátý případ srdečně-cévních chorob postihuje lidi s BMI nad 21.
Hlavní příčiny obezity spočívají v dědičných vlohách, vysokokalorické stravě a nízké tělesné aktivitě. Nedávno se ovšem objevily výsledky nových výzkumů, které hovoří ještě o jiných, velmi překvapivých možných příčinách obezity. Jedním z vysvětlení obezity je složení střevní mikroflóry. Zatímco u štíhlých lidí převažují ve střevě bakterie ze skupiny Bacteroidetes, u obézních jsou to bakterie ze skupiny Firmicutes. Aby se tento poměr změnil ve prospěch těch prvních, musí obézní držet přísnou dietu. Jiné výzkumy uvádějí, že za obezitu mohou viry ze skupiny adenovirů, které přenášejí například i rýmu. Jde o viry šířené kapénkovou nákazou, znamená to tedy, že obezita je nakažlivá a přenosná! Další výzkumy prokazují, že za vznikem obezity stojí i nedostatek spánku. Mozková centra, řídící spánek a příjem potravy, jsou totiž navzájem podivuhodně propletena. Pokud tělo nemá dostatek spánku (tj. 7 až 8 hodin), má tendenci si potravu ukládat do tukových zásob pro zajištění nadbytečné potřeby energie během prodlouženého bdění. V tomto směru příliš nezáleží na tom, kdy naposledy jíte, protože úsporný mechanismus je nastartován průběžně. Léčba obezity spánkem vykazuje překvapivě dobré výsledky.
Jen další výzkumy prokážou, která z uvedených teorií stojí na pevném základě. Možná jde o kombinaci všech výše uvedených. V každém případě však bezezbytku platí, že zdravý způsob života, tedy zdravá strava, dostatečný pohyb, spánek a relaxace jako eliminace každodenního stresu, jsou základem pro prevenci vzniku obezity i účinným vedlejším léčebným prostředkem.

RECEPTY PRO INSPIRACI
Krevety v grapefruitu
2 větší grepy, mražené neloupané tygří krevety, citronová šťáva, 2 lžíce kozího bílého jogurtu, 2 lžíce sojanézy, bílý pepř, kopr, nerafinovaná mořská sůl
Grepy rozpulte a vydlabanou dužinu rozkrájejte. Mražené krevety krátce povařte v páře a pak zakapejte citronovou šťávou. Oloupané krevety, dužinu z grepů, sojanézu a jogurt osolte a opepřete. Směsí naplňte vydlabané poloviny grapefruitu.
Podávejte vychlazené ozdobené koprem a plátkem citronu.

Šoulet
250 g neloupaného žlutého hrachu, 150 g ječných krup (velikost 10), velká cibule, olivový olej, 2 stroužky česneku, majoránka, bazalka, nerafinovaná mořská sůl
Hrách předem namočený 12 hodin uvařte bez soli doměkka. Kroupy máčejte pouze 2 až 3 hodiny a vařte také bez soli. Po uvaření oboje smíchejte, přidejte lžičku majoránky a bazalky, rozdrcený česnek a osolte. Na závěr přidejte osmaženou cibulku pokrájenou nadrobno, promíchejte a nechte pod poklicí stát.
Jako příloha se hodí kysané zelí nebo okurka.