S dalším pobytem v další zemi jsem se nejspíš opět stala jiným člověkem, i když třeba jen na chvíli. A stačil k tomu vlastně jen první pohled do hlubokého fjordu a nasazené holínky. Ani tato obuv mi nezabránila stát se pravou norskou dámou. Pojďte se nyní spolu se mnou podívat na to, co dělá Norsko Norskem a proč je tato země snem mnohých cestovatelů.
Majestátní hory se sněhem, jež se drží v nejvyšších místech po celý rok, temně modré fjordy, jehličnaté lesy, ve kterých žijí sobi a také losi, zkrátka ta krajina, do které jsou zasazeny dřevěné domky nejčastěji červené nebo oranžové barvy, to je představa, kterou má o Norsku asi většina z nás. Pokud jste to však nezažili na vlastní kůži, těžko si asi představíte, jak to všechno vypadá, když pohled na tuhle přírodu umocňuje podzimní slunce a v lehkém větru vlají červené norské vlajky s křížem a večer se vám poštěstí zahlédnout polární záři…
Nahoru na horu a ještě výš
Norové jsou na svou zemi náležitě pyšní, třeba hned první věta národní hymny zní: „Ano, my svou zemi milujeme…“ Tamější příroda láká nejen turisty, ale hlavně vlastní obyvatele Norska. To, co je pro nás, Středoevropany, spíše současnou módou, je pro Nory tradice z dob, kdy nebylo jiné zábavy či lépe říci dopravy: outdoorové aktivity, pohyb na čerstvém vzduchu. Ti méně zdatní chodí na horské túry s občasnou pravidelností, pro ostatní je to trénink dvakrát týdně. Jsou dokonce tací, pro které je taková šestistovka každodenní záležitostí, po práci se převléknou ze saka do fluoreskujícího oranžového trička a hurá, běží se do vysokého kopce. Tuhle tradici a kondici místních jsem poznala v druhém největším městě Norska, v Bergenu, kterému se přezdívá „město sedmi hor“. Trénovaný dědeček může mít lepší fyzickou kondici než vy sami, pokud necvičíte pravidelně. Proto pozor na časové údaje
v norských mapách, takové považujte za minimální, a to ještě za ideálního počasí. To, co mapa říká Norům, tedy že doběhnou za půl hodiny, se pro netrénovaného Čecha může změnit na hodinu a půl. Hovořím z vlastní zkušenosti…
Od norské přírody k norské duši.
Jak popsat samotné Nory a jejich povahu? Ta jako kdyby vycházela z přírody a historie jejich země samotné. Je jako jedna z tamějších hor: větrem ošlehaná (nepříliš senzitivní nebo neschopná vyjádřit své city navenek), stojí sama (nesmělost a ostych, to jsou základní vlastnosti seveřana), v poklidu (je individuální a svobodomyslná), vyvolává respekt. Když přijde čas, dokáže vybuchnout jako sopka, která ještě nevyhasla (čas od času je potřeba uvolnit ten emoční přetlak, o který se doposud nepodělila – jižané si problém vyříkají hned a někdy i s pomocí rukou, Norové se však dlouho utápějí ve svých vášních a citech). Za svitu slunce je hora jasná, když se stmívá, tvoří ji jen smutné obrysy. V souvislosti s místním počasím Norové často trpí depresemi, proto Norsko vykazuje jednu z nejvyšších hodnot sebevražd na světě. A právě proto je alkohol v Norsku zatížen velkou daní a časovými podmínkami, kdy si ho můžete v obchodech zakoupit.
O Norech se toho říká mnohem víc, dovolte mi tedy přiblížit některé z jejich dalších vlastností, a takové doložit na příkladech: Norové jsou důvěryhodní. Když žijete v zemi, kde je odjakživa zvykem nekrást, nepodvádět a nezávidět si, ale raději si pomáhat
a spolupracovat (to aby všichni přežili další zimu), není se čemu divit. Ještě
v dnešní době na malých městech fungují takové sousedské vztahy, že není důvod zamykat si vlastní dům. Ano, v některých případech se důvěra stala naivitou, zvlášť když se taková spojí se sociálním cítěním. Pro vstřícnou imigrační politiku, vysoký životní standard, ale i nízkou hustotu osídlení a tudíž větší pravděpodobnost pracovního uplatnění (není divu, když je Norů dvakrát méně na území zhruba pětkrát větším, než je ČR) je Norsko lákavou zemí pro mnoho přistěhovalců. Mají různý status, pocházejí z různých koutů světa
a mají také různý vliv na Norsko a jeho kulturu. Jisté je však to, že si Norové začali zamykat svá obydlí, jelikož situace se trochu změnila.
Ještě jsme nezmínili, že je Norsko monarchií, v jejím čele stojí král. Snad jediný na světě, kterému jeho lid tyká. Norové se oslovují výhradně křestními jmény a tykají si všichni bez rozdílu,
i když se vůbec neznají. A přece to neznamená, že by k sobě nechovali patřičnou úctu.
K popisu Nora už snad zbývá jen doplnit, že je skromný, praktický a postrádá velká gesta. A prý se rodí s lyžemi na nohou, ale to si budu muset ověřit při další, zimní návštěvě. Stejně jako fakt, že norským dětem nosí dárky skřítek Julenissen…
Severská rivalita
Hrdost, se kterou se Nor hlásí ke své zemi a národu, vystihuje také jeho názor na ty ostatní, zvlášť pokud jsou jejich obyvatelé v pozici turistů, navštěvujících Norsko. Pokud sedí v autě Nor, který má naspěch a před ním stojí auto s belgickou značkou, je jasné, že je jeho volant zašpiněný od čokolády, kterou se právě nacpává (takto v té chvíli Nor smýšlí či hovoří). Přijede-li česká výprava, Nor si vzpomene, že v Československu byl před třemi lety a že mu moc chutnalo naše pivo. Nejzajímavější je však naslouchat jejich vtipům, namířeným proti Švédům. Ostatně udělejte si obrázek sami:
V Norsku je možné zakoupit si tričko s obrázky šesti vlajek. Jedna je norská, zbylých pět švédských. Pod vlajkami stojí nápis: „Najdi pět chyb.“ Když se však hraje hokej a Norové jsou již ze hry, fandí se sousedům ze Švédska. Mohou za to historické souvislosti (Norové byli až do roku 1814 podřízenou kolonií Švédska), stejně jako fakt, že to jsou vyspělé země severu, vzájemně si konkurující. Norové zkrátka nemají velkého pochopení pro systematické a organizované Švédy a na rozdíl od nich se více přátelí s Dány – s těmi je prý větší legrace, protože neberou věci tolik vážně jako právě Švédové. Trochu svérázný nacionalismus s nádechem empatie (zpátky k jejich potřebě pomoci ostatním, kteří v budoucnu pomohou zase vám, protože přežít můžeme jen společně), který by se dal shrnout úsměvným faktem: „Je třeba pomoci všem těm, kteří neměli to štěstí narodit se jako úžasní Norové.“
Těžko přebít všechna fakta o tom, jak je Norsko překrásné a že styl života na severu Evropy opravdu nemá jinde obdoby. Kupte si svetr s norským vzorem, posvačte karamelový sýr (protože Norsko je také zemí sýrů a třeba typický kráječ pro tyto pochoutky je norským vynálezem!) a vyjděte si v pátek večer ven, to abyste ztratili ten obecný severský ostych. Mám jeden zaručený návod, jak na to: dejte si o jedno pivo víc, než je váš standard. Sever si zamilujete, i když vás večerní útrata stála průměrných X piv krát tři sta českých korun v přepočtu! Za tu legraci, co zažijete
s Nory poté, co odloží svou studenou skořápku, to určitě stojí.
Barbora Bártová
Fotografie Tereza Bártová
Leave a reply
You must be logged in to post a comment.