Portugalsko je bezpochyby jedna z nejromantičtějších zemí, kam se můžete v Evropě vydat. Na rozdíl od jiných jižanských zemí, např. Španělska, je Portugalsko rozvážnější, klidnější, pomalejší. Že jste již zažili francouzskou noblesu a hledáte něco prostšího? Či jezdíte každý rok do Itálie a chcete vyměnit nepořádek v ulicích a troubící italské řidiče za poetiku portugalských ulic? V Portugalsku, pravda, hromadná doprava nikdy nepřijede načas, zato její řidič se usmívá.
Každý, kdo se rozhodne navštívit Portugalsko, nikdy nezapomene na prohlídku města Porta. Porto je výkladní skříní Portugalska. Tomuhle městu nechybí vůbec nic. Úzká zákoutí i promenáda u Atlantského oceánu, typické portugalské speciality, portské víno, památky i sportovní vyžití. Pro ty, co si to ještě neumí představit, nebo si už nemohou vzpomenout, začnu pěkně popořádku.
O Portu, portském vínu a národním jídlu
Pro slavný výhled na město, které je lemováno řekou, po jejíchž stranách vystupují podniky známých výrobců portského vína (např. Porto Cruz či Sanderman), musíte vystoupat z centra až na místní pahorek, kde se nachází most Ludvíka I.
Sejdete-li zpět do jeho ulic, nebude stát velkou práci najít příjemný podnik, kde vám nabídnou degustaci portských vín, také nazývaných dezertních pro svůj zbytkový obsah cukru. Mezi typické odrůdy známějšího červeného patří Tawny či Ruby, existují však i nasládlá bílá či růžová portská vína. Jakákoliv z nich výborně doplňují portugalskou kuchyni, která se skládá, pokud se dodržuje protokol, z několika chodů. Fyzická potřeba příjmu jídla se tak stává příjemným společenským programem, který může trvat až několik hodin. (Není nemožné se z oběda projíst rovnou k večeři.) Je jasné, že pokud Portugalsko leží při pobřeží Atlanského oceánu, v jeho kuchyni budou převládat mořské plody i různé druhy ryb. Co je však pro tuto krajinu velmi typické – a jinde to na světě nezakusíte, je jejich masitá Francesinha: dva sendvičové chleby, svírající šunku, steak z vepřového či kuřecího masa, pokrytý vaječnou omeletou, podélně krojenými párky a plátky rajčat. To vše se zapéká s plátky sýra na vrchu a podává se s pálivou pivní omáčkou. Zkuste a posuďte. Pro Francesinhu nemusíte chodit daleko. Najdete ji totiž jak v běžných cukrárnách – pekárnách, tak i v luxusních restauracích. Ne každý jí musí přijít na chuť, ale „koho Francesinhu jíš, toho píseň zpívej“, aneb kdo chce být pravým Portugalcem, i když třeba jen na chvíli, musí tuto „dobrotu“ přinejmenším zkusit.
Pověst o červeném kohoutovi
Galo de Barcelos, jeden z typických symbolů Portugalska, je bohatě malovaný kohout, který kdysi zakokrhal na soudcově talíři, a z krádeže stříbra neprávem osočený poutník byl zachráněn před svou popravou. Tak aspoň pověst vysvětluje přítomnost všudypřítomného emblému. Jako suvenýr byste si ho z návštěvy Portugalska určitě měli přivézt stejně jako vzorek modré Azulejos, což je pro tuto zemi velmi typická záležitost – modré kachličky, kterými se obkládají domy zvenčí. Impozantní dojem však zanechávají v křížových chodbách památek či veřejných budov. Vlaková nádraží či stanice metra se tak vmžiku stanou nádhernou kulturní památkou.
Všeobecná pohoda
To, že Portugalci nikam nespěchají, je poznat z každého předchozího řádku. Degustovat portské víno za zvuků fado, jejich melancholických zpívaných melodií, znamená hýčkat si každý okamžik zrakového, čichového i chuťového vjemu. Jet dopravním prostředkem, který nejede načas, značí, že i vy budete mít zpoždění. Trávit odpoledne pojídáním jednotlivých chodů portugalského oběda s přítulnou kočkou pod nohama, to je umění zastavit se a užít si sílu příjemného okamžiku. Největší kouzlo má však procházka pod palmami, kde – schovaní před přímým sluncem siesty – tráví svůj čas portugalští staříci. Hrají mariáš, náruživě podporují své favority… Volný čas už prostě nemohou trávit jinak, vždyť to tak s pravidelností dělají už několik let.
Přívětiví lidé, skvostné památky, bohatá historie, surfařský ráj, levné ceny… Cestovní agentury mohou lákat na spoustu dalších atributů, které jsou pro Portugalsko typické. Já to však vyjádřím jinak – slovy Jana Wericha: „Člověk, který cestuje s touhou dozvědět se, cestuje přes všechny dálky hlavně k sobě samému.“ Na vaší cestě do Portugalska vám přeji, aby se vám tam líbilo tak jako mně. Já byla v Portugalsku již dvakrát. A bylo mi tam vždycky dobře, skoro jako doma.
Barbora Bártová
Fotografie Tomáš Čech
Leave a reply
You must be logged in to post a comment.