Vážení a milí čtenáři,
s prvním číslem letošního ročníku vám přinášíme nový seriál, který se bude věnovat osobnostem stříbrného plátna a jejich životním příběhům mimo kameru. První z nich je Adina Mandlová (*28. 1. 1910).
Svůdná krásná žena, symbol erotiky a elegance. To byla Adina Mandlová. Společně s Natašou Gollovou a Lídou Baarovou tvořila nejznámější dámskou trojici zářících hvězd stříbrného plátna první republiky. Jaká ale doopravdy byla? Charakterizovat by se dala veršem z věhlasného díla Máj Karla Hynka Máchy: „Na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal.“ Život Adiny Mandlové je velice rozmanitý. Odvážný způsob jednání ji dovedl na vrchol slávy, později však do záhuby a téměř k zapomnění.
K umění ji od raného věku směřoval její otec. Měl doposud jen syny, a tak toužil po dceři. Adinu rozmazloval v pravém slova smyslu, ostatní sourozenci jí dokonce museli vykat. Chtěl z ní mít hvězdu. Učila se od čtyř let hrát na klavír a často recitovala při školních vystupováních. Když otec předčasně zemřel, Adině bylo pouhých osm let. Se svou matkou neměla příliš dobrý vztah, a proto se z rozmazlené dívky stalo problémové dítě.
Adina Mandlová nebyla vzorový studijní typ. Chodila za školu a její výsledky byly mizerné. Vedla bohémský život jak se patří. Školu nakonec nechala a různě se potloukala. Otčím jí později zařídil studium v Paříži, kde ovšem dávala přednost barům a různým večírkům. Tato záliba jí zůstala poměrně dlouho. Ne zbůhdarma vznikla vtipná průpovídka: „Baarová má oči mandlové a Mandlová má oči barové.“ Ze školy v Paříži byla zanedlouho vyloučena. Vedla nezodpovědný život. V Paříži také přišla do jiného stavu a musela jít na potrat. Celkově za svůj život potratila třikrát. Následně utekla do Prahy, kde se živila jako manekýna. Zde si ji začali všímat první režiséři a herci. Adina Mandlová byla všeobecně známá svým vysokým počtem milenců. Věděla moc dobře, komu má vlézt do postele. Sama se tímto talentem netajila. Aby se stala úspěšnou, vybírala si často vlivné nebo zámožné muže. Jedním z nich, díky němuž odstartovala svou velkou filmovou kariéru, byl ve své době známý herec a později i režisér Hugo Haas. Na něj si údajně počkala, až půjde v pražské Lucerně na toaletu, a svůdně se na něj před ní usmála. Stala se tak na delší dobu jeho milenkou a hlavní hereckou partnerkou, hráli spolu v sedmi snímcích. Hugo Haas jí nedovoloval hrát s “konkurencí“, proto teprve až po rozchodu hrála s Oldřichem Novým a dalšími. V tu dobu vznikly proslulé filmy jako Kristián, Přítelkyně pana ministra či Hotel Modrá hvězda. Přátelila se s Natašou Gollovou. Byly si velmi blízké, a tak vznikly pověry o lesbickém vztahu, vyvrací je ale skutečnost, že jejich přátelství rozdělil muž, s nímž střídavě navazovaly kontakt.
V prvních filmových rolí Adina Mandlová neprokazovala příliš valný herecký um. Když ale procházela pod rukama kvalitních režisérů jako režiséra komedií Martina Friče a režiséra psychologických filmů Otakara Vávry, její herecké dovednosti se začaly zdokonalovat. S Otakarem Vávrou natočila filmy jako Panenství, Kouzelný dům nebo historický film Cech panen kutnohorských, který byl v té době nejdražším filmem u nás. Adina ve svých filmech často vystupovala jako elegantní dáma v drahých kožichách či róbách, které mnohdy patřily jí samé. Ne snad, že by v té době honoráře filmových herců byly tak vysoké. Bylo to její schopností umět si omotat zámožné muže kolem prstu, jednoho činitele říšského protektorátu například dovedla až na mizinu.
Její vztah k mužům byl zpravidla špatný. Partneři Adiny Mandlové si často stěžovali, že její chování je až cynické. Mnoho teorií přiřazuje tento fakt nějakému neurčitému traumatu z dětství. Její první manžel, výtvarník Zdeněk Tůma, spáchal dokonce sebevraždu, neunesl její chování a zejména bujné večírky. Po jeho sebevraždě byla Adina poprvé velkou částí veřejnosti nenáviděna. Během války měla odpůrce nejen v kruhu prosté veřejnosti. Po válce byla z důvodu styků s německými producenty obviňována z kolaborace, na nějakou dobu byla odsouzena k trestu vězení. Když ji propustili, její cesty k divadlu a filmu byly dočista uzavřeny. Zorganizovala proto fingovaný sňatek a emigrovala do Velké Británie. Zde se snažila navázat na svou hereckou kariéru, ovšem téměř bez výsledku, což ji do konce života trápilo. Po krátkém pobytu v Británii se rozvedla se současným manželem a provdala se za módního návrháře a homosexuála Bena Pearsona. Po mnoha neúspěšných a nešťastných vztazích nakonec našla životního partnera, se kterým byla šťastná. Živila se jako prodavačka v Benově firmě, také se pokoušela uplatnit jako sochařka. V pokročilém věku se společně přestěhovali na Maltu a následně do Kanady, kde s pomocí Josefa Škvoreckého vydala své paměti v knize Dneska už se tomu směju. Když Ben zemřel, Adina se vrátila do Československa, kde po krátké době v roce 1991 v samotě a bez přítomnosti rodiny zemřela ve věku 81 let.
Jaroslav Beran
Leave a reply
You must be logged in to post a comment.