Ve sněhovém hávu
v paprscích lednového slunce na modré obloze byla návštěva Záboří nad Labem, obce na hranici okresů Kutná Hora
a Kolín, pohádková. Sníh krásně čistý, bílý, třpytivý, křupavý, krom několika stop neporušený. Idylka… Příjemný pocit pokračoval i při povídání se starostou Ondřejem Smočkem. Ve své funkci je v tomto volebním období poprvé v životě, takže se dá říci, že je jakási „tabula rasa“… Obeznámen s problematikou komunální politiky však je, protože předtím pracoval na pražském magistrátě.
V komunálních volbách 2014 jste uspěl jako starosta za nezávislé. Co vás jako „novice“ čekalo?
V první řadě jsem musel poněkud aktualizovat chod úřadu ve smyslu většího zapojení IT, koupil jsem si nový počítač, protože ten po mém předchůdci neodpovídal soudobým požadavkům. V té době probíhala výstavba kanalizace V Habrkovicích a také v Kobylnici, která byla do roku 1990 naší místní částí.
V současné době k nám patří jenom Habrkovice. Kolaudace stavby proběhla v létě loňského roku, jsme rádi, že se nám akci podařilo dotáhnout do konce, i když to
s sebou nese řadu následných úkonů a problémů, například vyúčtování apod. Projekt nás zaměstnával tři roky a přišel na 27 milionů korun, z nichž 15 milionů pokryla dotace
z ministerstva zemědělství, pomohla i dotace ze Středočeského kraje ve výši 1,5 milionu korun. Zbytek jsme hradili z našeho rozpočtu.
K základní občanské vybavenosti dnes patří kromě kanalizace
i vodovod a plyn. Jak jste na tom u vás?
V Záboří se vodovod s čističkou odpadních vod vybudoval už někdy před 15 lety, v Habrkovicích před dvěma lety, byla to velká investiční akce. Plynofikace proběhla v roce 2010.
Máte mateřskou školku i základní školu od 1. do 4. třídy. Jejich kapacita je naplněna? Ptám se proto, že v některých obcích zdědili z minulého režimu velké budovy, které dnes nejsou schopni naplnit ani
s pomocí dětí z okolních vesnic…
My jsme naplněni, dalo by se říci, až po okraj. V mateřince musela být před třemi lety zřízena druhá třída, dnes v ní máme 35 dětí. Starají se o ně tři učitelky včetně paní ředitelky. Dětí pořád přibývá, trvá totiž ještě boom z minulých let. V základní škole máme 33 dětí ve dvou dvoutřídkách – 1. a 4. třída
a 2. a 3 třída.
To je půvabné, dnes se malotřídky a dvoutřídky už málokde vidí… Kolik učitelek máte?
Dvě a paní družinářku, která zároveň vyučuje „výchovy“ neboli výtvarku, hudebku a další. Základní škola je po částečné rekonstrukci, která proběhla v roce 2011 a přišla na 2,5 milionu korun. Tehdy se opravila střecha, vnitřní prostory a osadily se nové dveře a okna. Je podle mého názoru velice dobře vybavená, děti mají k dispozici interaktivní tabule, v každé lavici notebooky…
Některé děti dojíždějí do škol
v okolí, například do Týnce nad Labem, který je od nás vzdálený dva kilometry, nebo do Nových Dvorů – tam zejména děti z Habrkovic. U nás jsou rodiče velice spokojení, školu si chválí. Dojíždějí k nám děti třeba ze Svatého Mikuláše i odjinud.
Celkem máme 68 dětí v předškolním a školním režimu, což si myslím, že je na tak malou vísku jako naše velké číslo.
Co vás čeká v letošním roce?
Zůstanu u dětí, protože prioritou současného vedení naší radnice je, stručně řečeno, dělat maximum pro děti. Proto se chystáme na rekonstrukci budovy mateřské školy, kde chceme v jejím prvním patře vybudovat tělocvičnu pro děti za hruba 6 milionů korun. Děti zatím musely cvičit buď v družině, nebo dokonce i v prvním patře obecního úřadu, tedy nad mou kanceláří, kde jsme těmto potřebám přizpůsobili bývalou jednací síň. Všechno to ale byla provizorní řešení. Na tělocvičnu máme hotový projekt i stavební povolení, takže stavět bychom mohli začít už letos. Projekt počítá se zřízením tělocvičny se šatnami a sprchami, v podkroví výhledově plánujeme vybudování bytu pro správce. Součástí rekonstrukce bude i zateplení budovy, protože dosud se opravily jen vnitřky a dala nová okna.
Jen tak pro zajímavost, v budově mateřské školy sídlil za první republiky nevěstinec.
Co vás čeká v letošním roce?
Ano, Polabí bylo vždy úrodnou oblastí, takže tu prosperovali sedláci, kteří byli bohatí a mohli si podobnou „službu“ dovolit. Ostatně všechny budovy v obci pocházejí ze začátku 20. století, platí to o budově základní školy i obecního úřadu. Jediné, co bylo postaveno za minulého režimu, v 70. letech, je objekt prodejny potravin, dříve Jednota, dnes COOP, který stojí kousek za budovou obecního úřadu. Socialistická betonová klasika, vybudovaná v tzv. „Akci Z“, tedy silami místních občanů zdarma. V létě je tu horko
a v zimě zima…
Co dalšího z občanské vybavenosti svým obyvatelům a návštěvníkům nabízíte?
Máme dvě prodejny se smíšeným zbožím a drogerii, dvě hospody,
z nichž jedna zároveň i vaří obědy, které rozváží seniorům, její součástí je bourárna masa a řeznictví. Jednou týdně k nám ze Starého Kolína dojíždí praktický lékař pro dospělé.
S dětmi musí naši občané jezdit po okolních sídlech – do Týnce, Kolína, Kutné Hory, někteří i do Žehušic. Záleží na rodičích a jejich spokojenosti s péčí pediatrů o jejich děti.
Máme tu také knihovnu, která se pro místní otevírá jednou týdně ve středu.
Jak je to u vás s možnostmi zaměstnání?
Nezaměstnanost máme celkem nízkou. Působí u nás zaměstnavatelv oblasti bourání masa a vaření obědů, o tom jsem už hovořil, dále tu máme podnikatele ve sběrných surovinách, odvozu odpadů a autodopravy, podnikatele v oblasti mostních staveb, a pak drobné živnostníky, například v kadeřnictví, pedikúře, masážích ad.
Naši občané dojíždějí za prací asi nejvíc do Kolína, ale také do Kutné Hory, Přelouče, Pardubic i do Prahy. Máme výhodu, že jsme na hlavním železničním koridoru na Pardubice a Brno a dál.
Hovoříte o dětském boomu, to se však během několika let může změnit. Obyvatelé vám přibývají nebo ubývají?
Jaký je jejich věkový průměr?
Počet obyvatel je setrvalý, věkový průměr činí 40,9 %.
To není vůbec špatné. Máte nějaké nabídky pro posílení chuti lidí bydlet právě u vás?
Máte asi na mysli nabídku stavebních parcel. V naší obci už v minulosti, před 10 až 15 lety, proběhly dvě vlny výstavby nových domů, nyní připravujeme třetí etapu. Chystáme k prodeji deset pozemků ve směru na Vinařice, což je asi nejhezčí místo v Záboří. Projekt se nyní nachází ve fázi příprav stavebního povolení. Letos bychom v lokalitě měli začít stavět inženýrské sítě včetně cesty a osvětlení, což nás přijde na cca
5 milionů korun. Zájemce máme jak z řad místních, tak i přespolních. A je jich opravdu hodně. A je jich opravdu hodně.
Jaký je u vás kulturní a společenský život?
Máme tu sbor dobrovolných hasičů, rybáře a fotbalisty z TJ Sokol Záboří. Většinu akcí – pálení čarodějnic, loučení se školou, pouštění draků, rozsvěcení vánočního stromu – organizují hasiči. Mají na to vybavení – postaví stany, umístní lavičky, opečou buřty, natočí pivo… Kromě fotbalistů fungují v rámci jednoty
i volejbalisté, kteří mají vlastní hřiště stejně jako fotbalisté.
Co máte v plánu pro toto volební období?
Kromě vybudování tělocvičny pro děti v budově školky také rekonstrukci dětského hřiště v Habrkovicích, které jsme loni koupili od soukromého vlastníka. Chceme je osadit novými herními prvky. Na obě záležitosti žádáme o dotace. Dále chceme opravit chodníky
v obci až k nádraží.
Tak ať se vám ve spolupráci s vašimi kolegy podaří splnit všechny
záměry, které ve svém prvním
volebním období pro občany máte!
Dana Čermáková
Fotografie autorka
Záboří nad Labem
Záboří nad Labem je jednou z nejstarších osad v širokém okolí. Své jméno má od lesa Bor, zvaného též Markový les, který určoval hranice území rodu Slavníkovců. V roce 995 vyvrátilo kmenový slavníkovský hrad v Libici vojsko Boleslava III. Les Bor přešel do držení Přemyslovců, pozdější písemné prameny kladou založení obce Záboří (za Borem) do roku 1080, doby vlády knížete Vratislava. Lidové pověsti kladou do Záboří existenci loveckého hrádku českých knížat, žádné panské sídlo však nebylo dosavadními průzkumy
v Záboří n. L. doloženo. Hypopteticky se uvažuje i o existenci dvorce Miroslava z Cimburka, který si zde mohl po roce 1142 vybudovat po fundaci sedleckého kláštera.
Každopádně když v roce 1278 prodává Přemysl Otakar II. les Bor sedleckému klášteru, o vsi Záboří není při tomto prodeji zmínka. Zdá se tedy, že kolonizaci uzemí provedl až sedlecký klášter těsně před rokem 1300. První písemná zmínka
o Záboří pochází z roku 1338, kdy se uvádí, že ves Záboří drží klášter od roku 1301, kdy získal zdejší statek od Držislava z Kojic. V majetku sedleckého kláštera zůstalo Záboří až do roku 1421, kdy byl klášter vypálen
a jeho statky rozebrány. V roce 1436 (18. listopadu) zapsal císař Zikmund zboží kláštera Bedřichovi ze Strážnice, který tyto statky včetně Záboří připojil ke kolínskému panství.
V jeho majetku zůstalo až do roku 1636, kdy Záboří přešlo sňatkem na Bedřicha Kašpara Švihovského, majitele panství Nové Dvory, s jehož osudy bylo nadále spojeno. V roce 1764 koupil panství Jan Karel Chotek
a v Chotkovské správě zůstalo až do roku 1848.
Dominantou obce je původně románský, později několikrát přestavěný kostel svatého Prokopa. Jeho západní portál vznikl kolem roku 1225 a patří k nejvýznamnějším románským sochařským a stavebním památkám v České republice, je zapsán na seznamu památek UNESCO. Portál je ústupkový
a v pásech má bohaté reliéfní ornamenty (pletenec, palmeta, klikatka, šroubovice) prokládané figurálními pásy s motivy stáda dobytka a prasat, poháněnými pasáky. Na soklech jsou dva reliéfy mořských panen. Sádrová kopie portálu z roku 1898 je v Lapidáriu Národního muzea
v Praze.
Leave a reply
You must be logged in to post a comment.