Má první cesta na asijském kontinentu směřovala do hlavního města Taiwanu neboli Čínské republiky, Taipei (pozor, nepleťme si Čínskou republiku a Čínskou lidovou republiku!). Všechny dosavadní cesty za poznáním Ameriky, Evropy či Oceánie by se daly popsat jako dobrodružné, leč civilizované. Krátký výlet na severní pobřeží ostrovního státu Taiwan mi však umožnil nahlédnout do asijského světa i místní duše, tolik odlišné od všeho, co jsem na svých cestách dosud poznala.
Co o městě Taipei říkají cestopisy, je skutečně pravda – je to pro Evropana opravdu jiný svět, jsou tu jiní lidé, jiné zvyky, všechno je tu jiné. Ale rozhodně to stojí za podívání
a ochutnání, jen si však zkuste dopředu trénovat ovládání jídelních hůlek, příbor tu seženete jen těžko.
Rozdíly mezi kulturami a jejich poznávání – to jsou jedny z nejdobrodružnějších věcí, které cestování nabízí. A stát Taiwan, má první asijská zkušenost, byl pro mě opravdu jiný, přesto přitažlivý. Měla jsem štěstí, protože se mi o program postarali místní – rodiče mé kamarádky, velmi otevření, vzdělaní a pohostinní lidé. Věnovali mi i několik suvenýrů, které mi navždy připomenou všechny ty krásné zážitky.
Vlajka Taiwanu
a zdravotnická rouška
Legitimita Taiwanu jako státu je popírána Čínskou lidovou republikou, která prohlašuje Taiwan za součást svého území bez ohledu na to, že ho vlastně nikdy v historii nezískala. Bohužel však ani OSN samostatnost Taiwanu neuznává. Pro místní obyvatele je tohle téma citlivé, ke svému národu a jeho autonomii se hlásí
s vervou. Pomáhají si tak získáním uznání ze strany ostatních států světa – Taiwan je aktivním členem mnoha mezinárodních hospodářských
a jiných organizací. Taiwanská vlajka proto hrdě visí nejen na vlastním území, ale i v jiných státech, kde si lidé uvědomují tento mezinárodní problém (Česká republika se hlásí
k tzv. politice jedné Číny, tedy uznává Taiwan jako nedílnou součást čínského území, území Čínské lidové republiky).
S malou vlajkou v mém kufru domů dále doputovala zdravotnická rouška. Někomu se ten pohled na ústa a nos chránících si Asiatů v našem, evropském prostředí, může zdát podivný, odosobněný až urážející. Oni jsou však kvůli nekvalitnímu ovzduší, plnému smogu, zvyklí chránit si své plíce. Na některých frekventovaných místech je nošení roušky dokonce oficiálně doporučováno (např. v obchodních centrech), tentokrát
z důvodu přenosu nemocí, jak hlásí vyhlášky. Chytit bacila tu lze snadno, když si představíte, že 23,5 miliónu obyvatel žije na území o polovinu menším, než je Česká republika.
Život na ulici a v chrámu
Život místních se odehrává především na ulici. S pravidly silničního provozu si málokdo láme hlavu, silnice jsou přecpány auty a skútry. Ty jsou velmi oblíbené a vždy dosti plné, zajímavé je, že na jeden skútr se pohodlně vejdou maximálně dva Evropané, ale Taiwanců o hodně víc, výjimkou nejsou například tři děti a jeden dospělý. Účastníky provozu jsou i chodci, protože chodníky jsou určeny pro obchodování. Prodávají se květiny, maso, ryby, ovoce, zelenina bez ohledu na množství nabízeného zboží. Taiwanské babičce stačí dvě přepravky převrácené dnem vzhůru – na jedné sedí, na druhé prodává svazek vypěstované cibulky a dvě rajčata. Já jsem si z trhu dovezla balíček proslulých sladkostí, tzv. mochi, jejichž základem je rýže a náplň tvoří např. červené fazole nebo oříšky. Ono se říká, že co je zdravé, nemusí být zrovna chutné…
K Taiwancům neodmyslitelně patří náboženství a „kultura chrámů“. Hlavními náboženskými směry na Taiwanu jsou buddhismus, taoismus a hnutí I-Kuan Tao, ke kterým se hlásí vždy zhruba třetina obyvatelstva. Pro evropské oko je pohled na místní svatostánky velmi exotickou záležitostí, umocněnou pronikavou vůní kadidla. Sochy svatých mají zářivě zlatou barvu a všem jim jaksi kraluje Buddha. Lidé se mu při vstupu do chrámu klanějí, přinášejí různé pamlsky, zapalují si svou vonnou tyčinku a modlí se.
Dřívka na jídlo a na psaní
Ze všech těch chrámů a božstev jsem brzy dostala pořádný hlad na nefalšovanou, pravou asijskou kuchyni. Jejím základem je samozřejmě rýže na tisíc způsobů k snídani, obědu i večeři, rýže je základem slaných
i sladkých jídel, ďábelských pálivostí
i přeslazených zákusků. Stinnou stránkou stravování je však způsob přípravy jídla. Je převážně smažené, ať už se stravujete v zařízeních typu fast food (ochutnala jsem jídlo
u stánku na ulici) či ve vyhlášené restauraci (měla jsem štěstí, mí průvodci mě vzali na večeři do drahé restaurace v bývalé nejvyšší budově světa Taipei 101). Smaží se zelenina, maso, ryby a plody moře, přílohy, sladké, zkrátka všechno a bez ohledu na denní dobu – pravidelná smažená snídaně je pro místní zcela běžná. Podiv místních však vyvolávají Evropané, kteří prosí o vidličku a nůž, aby se na to jídlo nemuseli jen dívat. Mnozí z vás určitě umí jíst hůlkami, ale jistě v tom nejsme tak obratní jako Asiaté. Nabírat hůlkami rýži (byť má jinou konzistenci než jsme zvyklí z domova) či drobnou zeleninu, to chce každodenní zvyk. Já si tedy přivezla alespoň dvoje, a protože se na Taiwan samozřejmě ještě vrátím, při příští návštěvě už budu
k nerozeznání od místních. Tedy alespoň co se ovládání hůlek týče.
Větší cvik bude vyžadovat psaní kaligrafickými štětci. Ty zdaleka neumí ovládat každý, mnozí lidé jsou zkrátka negramotní. Takoví, když se potřebují z úředních důvodů podepsat, používají razítko s vyraženým jménem, a tak se v případě potřeby také legitimují.
Taiwan je zemí s krátkou historií, ale bohatou tradicí. Tuto tvář země střídá i její druhá strana, velmi moderní. Co do počítačů, elektroniky, rychlosti internetu a dalších technických vymožeností je Taiwan jednou z nejprogresivnějších zemí světa.
V tomto ohledu jako kdyby životní styl Taiwanců připomínal uspěchaný západní svět. „Tvrdě pracuj a usilovně šetři“, takovou na Taiwanu zastávají filosofii. Dovolte mi však označit tuhle houževnatost za jaksi roztomilou, to proto, jakým způsobem jí dosahují. S omezenými prostředky, trochu nemotorně, avšak neokázale a s vděkem, na pozadí nádherné přírody a odkazu historie pevninské Číny, na kterou navazují po svém. Takový je Taiwan.
Bára Bártová
Fotografie Tomáš Čech
Leave a reply
You must be logged in to post a comment.