Stane se to každému z nás, někomu se to již stalo: jednoho krásného, případně pošmourného dne budeme „díky“ svému věku jaksi oficiálně zařazeni do generační kategorie senior. Někdo to nese s úsměvem, někdo k úsměvu nemá z řady individuálních příčin důvod a někomu dokonce zdravotní stav zcela specificky vymezí či zamezí možnosti reálného pohledu na danou situaci. A tak tedy v kategorii seniorů se můžeme setkat s jedinci, jimž leckdy ani sebevyšší věk neubral nic na intelektuálních schopnostech, neomezil je ve fyzických či jiných aktivitách, zůstali plně soběstační v kruhu své rodiny a nezřídka pro ni bývají středobodem klidu v hysterickém toku denních starostí.
Téma „senior“ je dnes tématem vděčným, někdy rozporuplným, ale nesporně společensky důležitým. O tom, že česká populace v kategorii seniorů se početně rozrůstá, zatímco kategorie juniorů je na tom vzhledem k počtu nově rozených dětí na zcela opačné straně, snad není třeba diskutovat. Je to prostě tak. Z toho samozřejmě vyplývá skutečnost, že narůstající počet seniorů vyvolává společenskou nezbytnost příslušné péče o ty, kdo mládí, věk juniorský a posléze věk aktivních dospělých mají již za sebou a zaslouží si prožít „podzim života“
v podmínkách a prostředí, reflektujících vyspělost české společnosti na straně jedné a respektujících specifiku denního života seniorů na straně druhé. Jak by tato, pro někoho možná patetická teze měla vypadat v každodenní realitě? Pro odpověď a zároveň k příjemnému rozhovoru jsme si zajeli za ředitelkou Domova seniorů Uhlířské Janovice ing. Janou Pivoňkovou.
Než vás požádám o vyjádření k mé první otázce, dovolte mi připomenout, že Domov seniorů v Uhlířských Janovicích prošel před svým slavnostním otevřením řadou složitých situací, týkajících se začátku stavby v roce 1999, jejího zastavení a zakonzervování v roce 2001, poté postupné devastace rozestavěného objektu až po vyřešení všech těchto problémů. 21. srpna 2015 byl za spolufinancování z prostředků ROP Střední Čechy a Středočeského kraje slavnostně otevřen. Vy jste se díky svým odborným znalostem i profesním zkušenostem stala ředitelkou tohoto nesporně ojedinělého domova, který reprezentuje péči o seniory na úrovni 21. století. Pojďme tedy přímo k jádru našeho tématu: senior našich dnů a péče o něj v Domově v Uhlířských Janovicích.
To je trochu zjednodušená otázka. Musíme rozlišovat dvě základní skupiny: tou první je senior, který je naprosto soběstačný, bez problémů se o sebe dokáže postarat, případně má zaopatření v domácím prostředí své rodiny, což je situace naprosto optimální. Ale i tak někdy senior zvolí pobyt v našem domově, kde má společenství svých vrstevníků, sdílejících shodné zájmy, životní vzpomínky a podobně. Potom je tu však druhá skupina, v níž senior s určitými znaky problémů, daných věkem, zdravotními indispozicemi nebo také určitým stupněm demence se dostává do situace, kterou nejen že nezvládne on sám, ale postupně ji přestává zvládat i jeho rodina při sebevětší snaze a péči, která je však laická a samozřejmě jí chybí nejen odborné, ale také profesní možnosti a zkušenosti. Rozhodnutí rodiny umístit svého člena do naší péče domova se zvláštním režimem není krokem jednoduchým. Nese totiž v sobě určité stigma, s nímž se rodina ne vždy snadno vypořádá. Dovolím si však tvrdit, že náš domov seniorů je připraven zajistit každému klientovi nejen příjemné a klidné prostředí, ale také kvalifikovanou a odbornou pomoc a péči na špičkové úrovni. V současné době je u nás na 150 klientů z obou skupin.
Takto široce pojatá péče o vaše klienty jistě vyžaduje specificky proškolený personál.
Samozřejmě. Péče o kvalifikovaný tým pracovníků v přímé péči patří k denní nezbytnost stejně tak, jako na druhé straně jejich péče o každého našeho klienta. V určitých situacích denní reality kontaktu pečovatele s klientem se všemi znaky demence totiž může dojít k psychickému stavu tak zvaného vyhoření, protože zvláště u klientů s postupující demencí je proces asertivity, tedy vcítění se do leckdy absurdního světa klienta s demencí, psychicky velmi náročný. Náš personál tedy pravidelně absolvuje nejen proškolování v odborných znalostech, ale i pro něj je tu k dispozici podle potřeby psycholog, supervizor i možnost konzultace s psychiatrem. Ostatně stejně tak jako pro naše klienty. Víte, s některými kolegyněmi v našem domově spolupracuji již více než dvacet pět let, kdy jsme začínali v dnes již zaniklém Domově seniorů Rataje nad Sázavou. Jsou stále perfektní a „nevyhořeli“. Snad to postačí jako důkaz o dobré atmosféře
v celém našem týmu.
Dovolte mi možná nepříjemnou otázku: stařecká demence je stav, který se nedá vyléčit. Nebo se mýlím?
Vyléčit se nedá, ale její postup se dá zpomalit. Velkou roli zde hrají vedle lékařské péče také různé formy aktivizace narušených paměťových stop klienta. Návraty do let dávno minulých jsou pro něj mnohem bližší než vnímání reality okamžiku „teď“. Komunikace při kterékoliv aktivizační formě je značně složitá a opět vyžaduje velkou míru odborných znalostí ze strany pracovníků v přímé péči včetně znalosti životního příběhu konkrétního klienta. Nezřídka je to cesta, jak zklidnit případné projevy jeho agrese, která může mít mnoho podob.
A když už jsem se zmínila o té aktivizaci našich klientů, ráda využiji této možnosti, abych poděkovala nejen pracovníkům v přímé péči (sociální pracovník, pracovník v sociálních službách, zdravotní pracovník), ale všem našim pracovníkům, ať již je to údržbář či uklízečka. Všichni se podílejí na vytváření té aktivizační atmosféry. Někdy je to prostý rozhovor, někdy více méně prosba o spolupráci při některých jednoduchých provozních činnostech… to všechno pomáhá
k dovršení onoho pocitu domácího prostředí a vzájemné sounáležitosti. Náš domov je přístupný běžně i veřejnosti, která má možnost se zastavit v našem občerstvení ve vstupní části areálu, nechat si uvařit kávu, dát si dobrý zákusek, setkat se tu s klienty
a podobně.
O náročnosti práce vašich kolegů či spíše kolegyň, neboť ženský element v této pečovatelské profesi citelně převažuje, není pochyb. Pojďme teď našim čtenářům přiblížit takový běžný, obyčejný den, jak jej prožívají ti, kdo byli výše popisovaného problému ušetřeni.
Jsem ráda, že jste se vyhnul pojmu „denní režim“, který by mohl u čtenářů vyvolat snad až stresující pocit. Naším cílem je udělat vše pro to, aby zde náš klient našel svůj druhý domov. Místo, kde se bude cítit dobře, kde je obklopen péčí a pozorností, aniž by byl jakkoliv omezován v možnostech prožívání dne podle svých představ. Pokud mu to zdraví dovolí, může si kdykoliv vyjít do města, zúčastňovat se kulturních akcí ať již ve městě, nebo pořádaných přímo v našich prostorách, může se věnovat svému koníčku tak, jako se mu věnoval po celá léta. Ráda vzpomínám na vernisáž obrazů jednoho z našich klientů. Jedná se o manželský pár, kde pán se léta věnoval kresbě a malbě. Jeho obrazy, vystavené ve vstupní hale našeho domova, sklidily uznání nejen od klientů, ale
i od návštěvníků. A když už jsem u těch manželských párů: u nás je samozřejmostí, že vždy mají k dispozici společný pokoj.
K dalším formám aktivity patří třeba velmi dobře vybavená keramická dílna. Máme zde prostor pro vlastní kinosál, vlastní knihovnu, klientům je
k dispozici kadeřnictví, pedikúra… no, dalo by se ještě pokračovat. Stejně tak dobře je náš domov vybaven širokým spektrem rehabilitačních pomůcek, lokomokačních trenažérů, umožňujících udržovat si danou míru pohybových aktivit. Interiéry jednotlivých pokojů byly navrženy špičkovými architekty, jsou vybaveny tak zvaným levitujícím nábytkem, respektujícím jeho ideální využití jak ze strany klientů, tak ze strany běžné údržby a hygieny, a každý klient si jej může dovybavit drobnostmi, které si přinesl ze svého původního domova. To vše pomáhá vytvořit pocit pohody, klidu i dobrého společenského soužití. A abych nezapomněla: k výsledné podobě současných interiérů, navrhovaných mladým a velmi schopným architektem, se měli možnost vyjadřovat i naši klienti. To považuji za velmi důležité.
Zatím jsme nehovořili o spolupráci
s rodinnými příslušníky vašich klientů. Je důležitá?
Samozřejmě. Musí tady dobře fungovat propojení klient – rodina – pracovník. Pro všechny tyto tři „prvky“ se snažíme vytvořit příjemné prostředí vzájemné součinnosti. Tady si dovolím uvést chvályhodný případ, kdy jedna rodina našeho klienta nám
v rámci možností zcela regulérní příspěvkové spolupráce a jako výraz své spokojenosti s naší péčí o svého člena nabídla a posléze realizovala úhradu našich nákladů na zařízení, které slouží k vakuovému uzavření pytlů
s inkontinentními plenami. Naši klienti zakoupili židle do kaple a přispěli na vybavení vstupních prostor květinovou stěnout. Věřte, že nešlo o částky malé. Patří jim za to dík.
Nicméně přechod z důvěrně zažitého domácího prostředí, v němž klient prožil desítky let, do prostředí, které je pro něj zcela nové, byť sebelépe vybavené, není psychicky jednoduché.
Vím, co chcete říci. Jednoduché to opravdu v některých případech není. Klient přichází do jiného prostředí, do jiné společnosti, setkává se s jinými realitami všedního dne, a to vše na něj nesporně klade určité psychické nároky. Někdo se s tím vyrovná velmi rychle, někde je ten adaptační proces poněkud delší. A je na nás, na každém našem pracovníkovi, ať již zde pracuje na jakékoliv pozici, abychom mu nenásilnou formou pomohli ten adaptační proces zkrátit a co nejvíce zpříjemnit. Jak naší snahu přijímá, to byste se již musel optat některého
z našich klientů.
Z toho, jak jste mi umožnila nahlédnout alespoň ve stručnosti do života ve vašem domově, si troufám tvrdit, že odpovědi by se možná blížily superlativní chvále.
Nepřehánějte. On je také rozdíl, jestli k nám přijde klient o své vůli, nebo byl k tomuto kroku do jisté míry donucen vzhledem ke složité životní situaci, do níž se ne vlastní vinou dostal. Samozřejmě, superlativní odpovědi by mne i moje spolupracovníky potěšily. Ale buďme realisty. Je na nás, abychom si je zasloužili.
Na mnohé se v našem rozhovoru bohužel nedostalo a upřímně řečeno, záměrně jsem se vyhnul ekonomickým záležitostem. To je již záležitost zcela individuální a snadno dohledatelná na příslušných webových stránkách. A tak tedy stručné, ale upřímné – děkuji Vám za rozhovor.
Miroslav Štrobl
Fotografie archiv Domova seniorů Uhlířské Janovice
Leave a reply
You must be logged in to post a comment.