Máme společné kořeny, společnou víc jak sedmdesátiletou historii, nejpodobnější řeč, obdobné tradice i kulturu. Spojuje nás víc než bratrské pouto. I když jsme se před víc jak dvaceti lety rozdělili z jednoho státního útvaru do dvou, zůstaly nám společné vzpomínky, společné osudy a životní příběhy. Země Juraje Jánošíka, vysokých hor, hlubokých údolí, horkých pramenů, úžasných památek, bryndzových halušek, žinčice, oštiepku a borovičky je nám zkrátka nejbližší nejen vzdáleností, ale i srdcem. Slovensko.
Na Orave dobre, na Orave zdravo
Zpívá se v jedné z nejznámějších lidových písní slovenského regionu, který máme ve velké oblibě. Oplývá totiž nebývalými přírodními krásami, a navíc se do něj dostanete od hranic za nějakou hodinu a půl jízdy autem. Znáte-li Valašsko a Beskydy s jejich dřevěnicemi, ovcemi, haluškami, slivovicí a těžkým životem původních obyvatel, živících se tvrdou prací na horských kamenitých políčkách, pak vám Orava musí připadat jako jejich zkopírované dvojče. Hemží se to tu rovněž dřevěnicemi, které můžete spatřit během jízdy autem vlastně v každé oravské vesnici. Vrcholem je Podbiel, v němž se nachází živá rezervace 64 funkčních oravských dřevěnic z konce 19. století, v nichž lidé žijí, pronajímají je k ubytování a provozují v nich drobná řemesla. Cestu zdobí originální dřevěné sochy, podobné jako na Valašsku – i tam se místní řezbáři činí, takže lze usuzovat, že tomuto tradičnímu řemeslu beskydských hor nehrozí zánik, jak bylo předpovídáno v 80. letech minulého století.
Podobnost obou regionů není náhodná. Osídlilo je totiž postupně stejné etnikum – Valaši -, žijící salašnickým a pasteveckým způsobem života, kteří se ve 14. století vydali se svými stády z rumunského Valašska přes Zakarpatskou Ukrajinu na severní Slovensko, do jižního Polska a od 15. století na severní Moravu (jde o tzv. Valašskou kolonizaci). Zanechali po sobě stopy unikátní a svérázné kultury a způsobu života, které se dodnes projevují v tradicích jak v moravských, tak i v Kysuckých a Oravských Beskydech.
Existují dvě možnosti, jak se autem dostat na Oravu – ta první znamená odbočit z Makova vpravo na Bytču a Žilinu, což je delší trasa, která vás navíc zavede na dálnici, kde musíte mít známku (ta se dá dnes na Slovensku – na rozdíl od nás – pořídit elektronicky). Zase vám to ale umožní pokochat se nádherným panoramatem Velké a Malé Fatry směrem na Martin přes Žilinskou kotlinu. Po cestě se můžete zastavit třeba na zřícenině hradu Strečno na vysokém kopci nad Váhom na začátku Strečnianského průsmyku. Až dojedete do Kraĺovan, odbočíte vlevo nahoru na Dolný Kubín a Oravu.
Druhá cesta je kratší a neméně malebná – ze Žiliny směrem na Terchovú, tedy rodiště nejslavnějšího slovenského zbojníka Juraje Jánošíka, která je turistickým centrem Národního parku Malá Fatra. Tady můžete přespat a zkusit zdolat nejznámější zdejší vrchol – Veĺký Rozsutec (1610). Pokud jste po horách nechodili delší dobu, zvolte pro výstup raději delší trasu přes Jánošíkove diery a Malý Rozsutec, je povlovnější. Diery tvoří 20 menších vodopádů, nad kterými vedou železné lávky a žebříky, místy je cesta osazena i řetězy. Jde o velmi atraktivní výstup.
Až se vyfotíte pod stříbrnou sochou Juraje Jánošíka v nadživotní velikosti, můžete pokračovat z Terchovej směrem na Dolný Kubín. Po jeho projetí minete Oravský hrad, jeden z nejkrásnějších hradů na Slovensku, který se tyčí ve výšce 112 metrů nad hladinou řeky Orava. Patřil kdysi nekorunovanému „pánovi Váhu a Tatier“ Matúšovi Čáku Trenčianskému (1260 – 1321). Jeho návštěva stojí skutečně za to. Romantika místa je velice silná, není divu, že se tu natáčely pohádky, například v roce 2000 Král sokolů režiséra Václava Vorlíčka
s Jurajem Kukurou a Braňo Holičkem v hlavních rolích.
Jakmile dojedete do Podbielu, odbočíte doprava na Zuberec (760 m n. m.). Po několika kilometrech se před vámi otevře neskutečně nádherné panorama Roháčů, perly Západních Tater. Jste jen 150 kilometrů od hranic a přitom v místě, kde můžete absolvovat překrásné horské túry. Většina vrcholů Roháčů jsou dvoutisícovky, takže se máte na co těšit.
Oravský hrad byl postaven v polovině 13. století na strategicky důležitém místě uhersko-polské obchodní cesty
Čučoriedkovica, brusnica a spol.
Nástup na hřebeny Roháčů představuje bývalá Tatliakova chata ve výšce 1393 m, nejvýše položené občerstvení v Roháčích, ke které se dostanete po úzké asfaltové silnici Roháčskou dolinou za cca hodinu chůze z parkoviště, nacházejícího se ve výšce 1017 m. Bývalá je proto, že když v roce 1963 vyhořela, zbyla lyžárna, z níž je dnes bufet, v němž si znavení návštěvníci hor mohou dát pivo, párky, klobásu, česnekovou nebo zelnou polévku a další teplá jídla a hlavně čučoriedkovicu neboli místní speciální likér, který z poloviny tvoří roháčské borůvky. Roháče jsou bohaté jak na vzácné relikty z dávných geologických dob, tak i na endemity, které jinde nerostou. Řekla bych, že čučoriedkovica patří určitě ke zdejším nejoceňovanějším endemitům.
Hřebenových túr nabízí nástup od „Tatliakovky“ bezpočet, k nejatraktivnějším patří výstup na sedlo Zábrať a z něj na Rákoň (1867 m) a Volovec, což může být vaše první dvoutisícovka (2063 m). Je to taková poněkud delší vycházka po kamenité cestě do kopce… Patříte-li ke zdatnějším vysokorským turistům, z Volovce, z něhož se otevírají nádherné kruhové výhledy na polské Roháče, Sivý vrch, Osobitou a na hlavní hřeben Roháčů, můžete pokračovat na Ostrý Roháč (2088 m), nejfotogeničtější vrchol celých Roháčů. Přes něj pak dále na Plačlivé (2125 m), Tri kopy (2136 m), Hrubou Kopu (2166 m) až na nejvyšší vrchol Roháčů Baníkov (2178 m). To je ovšem trasa pouze pro velice zkušené trekaře, protože se většinou jde po velmi úzkých cestičkách s řetězy. Trvá minimálně 9 hodin. Nic pro člověka, který se bojí výšek…
Jinou velmi oblíbenou trasou je výstup na čtyři Roháčske plesá, na který se nastupuje asi v polovině asfaltky na Tatliakovu chatu z rozcestí Adamcuĺa. Během výstupu minete Roháčsky vodopád (1340 m), nejmalebnější západotatranský. Pokud je pro vás převýšení víc jak 700 m moc (horní pleso se nachází ve výšce 1719 m), můžete zvolit méně náročnou trasu od Tatliakovy chaty k dolnímu plesu (1562 m), což znamená převýšení jen nějakých 160 m. Tu běžně zvládají rodiny s malými dětmi, kterých do Roháčů přijíždí během léta jen z Česka opravdu hodně. Je příjemné slyšet češtinu a přitom vnímat spokojenost našich turistů…
Nejfotogeničtější hřeben Západních Tater – Roháčů
v podobě Ostrého Roháče (2088 m) a Plačlivého (2125 m)
Ať už zvolíte jakoukoliv trasu, hlad vám spolehlivě upokojí typické oravské koliby s nabídkou regionálních pokrmů v podobě snad nejznámějšího zdejšího jídla, bryndzových halušek, které patří mezi národní slovenské symboly, ale
i strapaček, což jsou halušky se zelím a slaninou, nebo oravských a zuberských halušek, které jsou jen variantou téhož se slaninou a klobáskou. Na Oravě najdete všude kvalitní restaurace a pizzerie, ale i stánky se „slovenským fast-foodem“ v podobě gulášů, lángošů, polévek, klobásek, kukuřice a samozřejmě všudypřítomých halušek. Ceny jsou srovnatelné s našimi. A ta výše zmiňovaná brusnica je něco podobného jako čučoriedkovica, tedy likér, ovšem v tomto případě s brusinkami. Mně osobně víc chutná čučo, jak tady borůvkovici říkají, protože je chutově výraznější…
Kdo chce zvolit jen malou procházku, může se vydat z poslední slovenské obce před polskou hranicí Oravice, pojmenované po stejnojmenné říčce, do Juráňovej doliny, což představuje hodinovou procházku částečně po asfaltce a pak přes nádherné roháčské louky do jedinečného skalního útvaru z vápence, úzkého kaňonu, který vymlel Juráňov potok. Strmé skalní stěny se zde svírají jen na několik málo metrů u dna doliny, a tak i stezka musela být na několika místech vytesána do skály. Několik úseků je dokonce zabezpečeno dřevěnými mosty, jednoduchými žebříky, klouzavé stupy jistí řetězy. Pro našince je celkem nepředstavitelné, že v minulosti kaňonem vedla úzkorozchodná železnice, svážející dřevo a vytěženou rudu z hor do údolí. Nad tou rozbouřenou vodou… Připomínají ji dochované dřevěné pražce.
Jinou příjemnou procházku představuje soubor Prosiecka-Kvačianska dolina v Chočských vrších. Je tu vodopád, soutok tří potoků a hlavně mýtina Oblazy, kde najdete dva mlýny, z nichž ve spodním funguje katr a mlýnské kolo. Jde o technickou památku, kterou již několik let rekonstruují dobrovolníci.
A pokud se vám už nechce moc chodit, navštivte Múzeum oravskej dediny v Zuberci-Brestovej. Seznámíte se s více jak 50 stavbami oravské lidové architektury. Jde o živý skanzen s vybavením a programem, z něhož si můžete udělat reálnou představu
o životě Oravanů v minulosti. Jeho krásy ocenili i filmaři – Jiří Strach tu v roce 2012 natáčel Šťastného smolaře a Alice Nellis v roce 2015 Sedmero krkavců.
Odpočinout si od horských túr – myšleno i od těch po Vysokých Tatrách – můžete také návštěvou Demänovských jaskyní, které se nacházejí v podhůří Nízkých Tater kousek cesty z Liptovského Mikuláše. Nejnavštěvovanější slovenskou jeskyní vůbec je Demänovská jaskyňa slobody, která udivuje jinovatkovými stalaktity a jeskynními perlami neboli kuličkami, podobnými hrachu. Neměli byste si však nechat ujít ani Demänovskou ĺadovou jaskyňu, národní přírodní památku, jejíž vyhlídkový okruh
v délce 650 m je mimořádně atraktivní. Vzhledem k teplotě kolme 0° C je třeba se teple obléci.
Kysuce, Orava i Liptov nabízejí také koupání. V obci Oravice najdete termální koupaliště s vodou teplou 36 – 41° C. Vysoce mineralizovaná voda vyvěrá z hloubky 1611 metrů a má lečivé účinky na nemoci pohybového aparátu, močových cest a ledvin. Kdo upřednostňuje „normální“ koupání, měl by navštívit Oravskou přehradu. Najde tu nejen písečné pláže, ale třeba i plavbu lodí po přehradě se zastávkou na Slanickom ostrove umenia, což je nejvyšší místo zatopené vesnice Slanica, kde se zachoval římskokatolický Kostol Povýšenia svätého Kríža, postavený v 18. století. Je v něm istalována velice zajímavá expozice oravského lidového umění, plastiky a malby. Mimochodem, přehrada v době svého vzniku (1953) zatopila pět vesnic…
Nejvýše položené, čtvrté Roháčské pleso (1719 m), naproti hřeben
s vrcholy Rákoň (1867 m) a Volovec (2063 m)
Na Kráĺovej holi stojí strom zelený
Oravská přehrada však není jediná, kterou můžete na Slovensku navšívit. Nejblíže od ní se nalézá Liptovská Mara, největší slovenská vodní nádrž, nacházející se nedaleko od Liptovského Mikuláše. Kromě koupání a výletů lodí nabízí super zážitky v největším aquaparku nejen na Slovensku, ale i v bývalém Československu – v Tatralandii.
A když už jsme u toho koupání, Slovensko je zejména ve své jižní a východní nížinné části poseto množstvím termálních středisek,
z nichž se vám zamotá hlava – najdete je už v kysuckých Rájeckých Teplicích (ano, tady pramení známá voda Rajec), v Trenčianských Teplicích nedaleko Trenčína na středozápadě Slovenska a pak třeba v Komárně, Patincích, Podhájskej, Velkém Mederu nebo v Diakovcích v Podunajské nížině. Při návštěvě Bratislavy neopomeňte navštívit Slnečné jazerá v Senci, vzdálené cca 25 kilometrů od hlavního města. Jde o nejnavštěvovanější letní středisko Slováků o rozloze 200 ha. Nabízí bezpočet atrakcí a skvělé služby. Vydáte-li se na východ, nemůžete minout vodní nádrže Veĺká Domaša a Zemplínská Šírava, která je označována jako „východoslovenské moře“. Zatímco Domaša dosahuje hloubky až 35 metrů, Šírava má jen 3,5 metru. Je to takový slovenský Balaton. Obě přehrady oplývají ubytovacími, stravovacími i sportovními službami na vysoké úrovni, dají se tu půjčit šlapadla i kola a mnoho dalších atrakcí.
Kdo upřednostňuje větší vodní dobrodružství, měl by zkusit sjíždění řeky Dunajec na raftu v Pieninském národním parku na severovýchodě Slovenska nebo splavení Malého Dunaje nedaleko Bratislavy.
Neměli byste si nechat ujít ani výstup na slovenskou národní horu Kráĺovu hoĺu, návštěvu Bojnického zámku, jednoho
z nejkrásnějších a nejnavštěvovanějších nejen na Slovensku, kde se natáčela Šíleně smutná princezna, Spišského hradu, nejrozsáhlejší hradí zříceniny ve střední Evropě a jednoho z největších hradních evropských komplexů, města Levoča, zapsaného do UNESCO, kde najdete nejvyšší dřevěný gotický oltář na světě o výšce 18,6 m, jehož autorem je známý pozdněgotický řezbář Mistr Pavel z Levoče, Slovenského ráje na východním Slovensku, který je znám svými roklinami a kaňony a Dobšinskou ľadovou jaskyní, Banské Štiavnice, přezdívané „Slovenská Kutná Hora“, horního města, v němž se nachází největší dřevěný pohyblivý betlém na Slovensku, nebo metropole východního Slovenska Košice s největší městskou památkovou rezervací a největší slovenskou gotickou katedrálou, katedrálou svaté Alžběty. A co teprve návštěvu Medzilaborců, obce na východě Slovenska, kde se milovníci moderního umění mohou vžít do tvorby světově proslulého mistra pop artu Andyho Warhola, jehož rodiče pocházeli z nedaleké vsi Miková.
Slovensko je nádherná, pestrá
a rozmanitá země, která skýtá nepřeberné množství zážitků z přírodních krás, živých folklórních tradic i z obyčejného života. Slovenština je libozvučná řeč, lahodící sluchu, a Slováci jsou velice milí, přátelští lidé, kteří se netají vazbami na nás, Čechy,
a tak se tu našinec cítí jako doma.
Není divu, že v posledních letech získávalo Slovensko u nás stále větší oblibu, až se nakonec v loňském roce stalo naší nejoblíbenější zahraniční destinací – navštívilo je 837 000 Čechů. Je tak první zemí, která po víc jak dvaceti letech překonala v našich preferencích tradičně nejnavštěvovanější Chorvatsko.
Demänovská ĺadová jaskyňa
je národní přírodní památkou
Dana Čermáková
Fotografie Antonín Vodička
Leave a reply
You must be logged in to post a comment.