Pojďte se se mnou chvilku zamyslet. Zavřete oči a já vám začnu vyprávět příběh o tajemném zákoutí jedné stařičké zahrady.
Malebná zahrada byla objevena při jedné z mých pravidelných procházek nedaleko odtud. Cítila jsem únavu
a potřebovala jsem si trochu odpočinout. Najednou se přede mnou objevila kamenná zeď. Říkala jsem si, copak se za ní asi skrývá? Cesta mě vedla podél ní ke kované zdobené bráně. Vstoupila jsem dovnitř a dlouho jsem se rozhlížela, jaká krása se to přede mnou otevřela. Ani chvilku jsem neváhala a pokračovala jsem v cestě do zahrady.
Pevně jsem doufala, že stinná část mi poskytne příležitost posedět si a odpočinout. Kroky mě vedly po čerstvě posečené trávě. Z dálky byl slyšet zpěv ptáků. Slunce hřálo tak silně, že jsem dostala žízeň. Představuji si někde v dálce tryskající vodotrysk nebo nějakou čistě jasnou studánku s pár blyštivými mincemi na dně, které tam zanechal některý z předešlých návštěvníků.
Co to vidím? V rohu zahrady na mě čeká stará dřevěná lavička. Pohodlně jsem se usadila a rozhlížela se po krásně rozkvetlém květinovém zákoutí. Který zahradník to asi dokázal vykouzlit? Z pravé i levé strany lavičku obklopuje barevný koberec narcisů
a tulipánů. V oprýskaném květináči se začíná v teple slunečních paprsků probouzet pnoucí růže. Kamennou zídku zdobí popínavý břečťan.
Jak se tak rozhlížím, vidím na květinách jasně žlutý pyl, pilné včelky musí být nedaleko. Když se podívám na rudě zbarvený tulipán, představuji si na něm sedět krále motýlů, toho nejkrásnějšího motýla ze všech, babočku.
Kouzlo tajemné zahrady je natolik silné, že mě ani na chvilku nenapadalo místo opustit. Nemohu se vynadívat na tu zelenou krásu kolem sebe. Sedím a užívám si zářivých barev.
Z dálky slyším lidské hlasy, asi přicházejí další návštěvníci. Vstávám, abych uvolnila lavičku, která mi umožnila tak příjemné posezení. Teď už vím, že se do zahrady vrátím, abych mohla tu krásu spatřit ještě jednou.
Natálie Hrišková, Základní škola Žižkov, Kutná Hora
Leave a reply
You must be logged in to post a comment.