Pokud vám není proti mysli balkánský způsob života, jestli máte rádi čisté moře a nádherné hory tyčící se hned za pláží, jestli chcete mít všechno tak trochu za rohem a hlavně jestli rádi odpočíváte a lenošíte, pak vám slibuji, že Černá Hora čili Montenegro se stane vaší skvělou dovolenkovou destinací a zároveň také životní láskou.
Stejně jako jiné země má i Černá Hora svůj nezaměnitelný styl. Její obyvatelé jsou nejvyšší v Evropě (prý za to může mimořádně kvalitní mléko), mimo turistickou sezónu se zde prý příliš pilně nepracuje (považujte tuto formulaci za velmi diplomatickou), stát má velikost zhruba Středočeského kraje a žije v něm na 600 tisíc Černohorců, přičemž domorodců je zde sotva polovina, zbytek tvoří přistěhovalci. A je věru proč zde žít.
Na pláž i do hor
V pobřežní oblasti Černé Hory vládne středomořské podnebí s teplým
a suchým létem, které láká návštěvníky z celé Evropy (a hlavně z Ruska) k odpočinku na převážně kamenitých nebo písečných plážích Jadranského moře. Mladá generace tuto bývalou svazovou republiku Jugoslávie možná ještě neobjevila, starší to ale vnímají úplně jinak. Černá Hora a její letoviska patřila už od začátku dvacátých let minulého století mezi nejoblíbenější dovolenkové destinace Čechů. Už v roce 1922 vypravil Čedok do této země první autokar s turisty, jméno nejslavnější pláži (Slovenska plaža) dali opět naši krajané, také jsme tu pomohli vybudovat první pivovar a naučili tak Černohorce vařit
a pít pivo plzeňského typu (Nikšičko pivo). A připomínat slavného českého malíře Jaroslava Čermáka, portrétistu posledního černohorského krále, je práce zbytečná, a tu místní nevyhledávají. Práce totiž není nic pro hrdiny, říkají.
Bude-li se někdo z vašeho okolí chlubit dovolenou kdesi v exotických destinacích, neseďte stranou
a chlubte se také. Pláže v okolí města Budva si už v roce 1935 vysloužily označení „Nejkrásnější pláž Evropy“. Ostrůvek svatého Štěpána (Sveti Stefan) se stejnojmennou rybářskou vesničkou dnes patří k nejluxusnějším a nejdražším destinacím světa, prázdniny zde trávila Marilyn Monroe, Robert de Niro či Madonna. V přístavu v Boce Kotorské kotví 10ti podlažní turistické koráby,
v Budvanské Marině odpočívají desítky jachet horních světových deseti tisíc.
Černá Hora je země plná hor, najdete je všude. Na rozdíl od subtropického přímoří vládne ve vnitrozemí mírné kontinentální podnebí, což zní stále příjemně, jen je potřeba pamatovat na to, že výlet do černohorských národních parků vyžaduje přípravu. Pěší stezky národních parků Durmitor či Biogradska gora lemují stánky, u kterých místní (typicky děti a senioři) prodávají nasbírané lesní plody, houby, domácí vína a pálenky, oblíbenou je třeba Loza, destilát z vinných hroznů. Zastavíte-li se u takových prodejců, zajisté neodejdete s prázdnou.
Těžký život hrdiny
Protože se Černohorci po staletí úspěšně bránili něčí nadvládě
(a nikdy je neovládli ani Turci!), sami sebe považují za hrdiny. Takoví však po dlouhých bojích zasluhují odpočinek, o kterém se hovoří snad v každé větě tzv. černohorského desatera. V něm se mimo jiné dočtete, že: Člověk se rodí unaven a žije, aby si odpočinul, Nepracuj – práce zabíjí nebo třeba Když uvidíš někoho, jak odpočívá, pomoz mu. Inu, v Černé Hoře je odpočinek součástí národního naturelu.
Místní kuchaři však nejsou líní ani náhodou. Černohorská kuchyně je samozřejmě kuchyní balkánskou – zeleninovou, masovou, lidovou, prostou a velice chutnou. K nejslavnějším pokrmům patří pljeskavica (grilované mleté maso, zkrátka balkánský burger), čevapi (válečky mletého masa dobře kořeněné a podávané s cibulí, v Čechách známé jako čevapčiči) a samozřejmě všelijaké druhy pečených a grilovaných ryb a plodů moře. V Černé Hoře se také vyrábí pršut, tradiční sušená šunka, místní specialita, vyráběná
v horách. U stánků s jídlem se můžete setkat i s burkem či musakou, tedy jídly původem řecko-tureckým, ale i tzv. skorupem. Jde o mléčný, nakyslý produkt podobný sýru, při stáří několika dnů potom spíše máslu. Chutná nejlépe k snídani, namazaný na bílou veku s pohledem na Jadranské pobřeží.
Černá Hora je nádherná země s hrdými lidmi. Země, jejíž obyvatelé dosud nepředstírají úslužnost vůči turistům, ale pohostinní skutečně jsou. Země, jejímuž jazyku porozumí i Čech. Země, kde stále ještě můžete najít pláž, která bude jen vaše. Místo, kde III. bod desatera říká: „Odpočívej ve dne, abys v noci mohl spát“. Země, kterou si zamilujete, slibuji. Dobro došli u Crnu Goru. Hvala na posjeti.
Bára Bártová
Leave a reply
You must be logged in to post a comment.