Moje maminka se narodila v roce 1928 v Radimi u Peček. Na přelomu tisíciletí jsem ji vzala podívat se na rodný dům.Tehdy ještě existoval v nezměněné podobě, dnes je na jeho místě nová stavba… Pak jsme se vydaly na procházku a narazily na zámek, ukrývající se u rybníka. Zdevastovaný, chátrající jako většina památek, poznamenaných „péčí“ reálného socialismu.
Netušila jsem, že jde o zcela jedinečnou renesanční stavbu.
Její krása byla odhalena až v roce 2009, kdy nový majitel zámek otevřel veřejnosti v podobě prvního prohlídkového okruhu. Tehdy ještě probíhala celková rekonstrukce. Dnes se zámek skví ve své plné obnovené kráse. Maminka by měla radost… Zažila ho jako dítě v době, kdy ho vlastnil poslední majitel před komunistickou konfiskací, profesor MUDr. Jaroslav Bukovský, osobní lékař rodiny prezidenta Masaryka. Ani ona, ani její rodiče stejně jako lidé ze vsi nejspíš nevěděli, že zámek je vzácnou památkou, protože si z něj doktor Bukovský udělal reprezentativní soukromé sídlo, kam měli přístup jen pozvaní. Celý ho elektrifikoval, jeho vzhled doplnil pseudorenesančními štíty a původní francouzský park přeměnil na anglický, takže v něm dnes najdeme ojedinělé arboretum, které se pyšní například sekvojcem obrovským, tureckou lískou, jinanem dvoulaločným a dalšími vzácnými dřevinami. Do interiérů však nijak nezasahoval, protože věděl, že koupil výjimečnou stavbu.
Díky tomu, že zámek nikdy nevyhořel ani nebyl vyrabován a nezasáhla ho nijak vážně ani třicetiletá válka, dochovaly se neuvěřitelné unikáty – původní renesanční krov paláce z let 1608 – 1609, dřevěné trámové záklopové stropy, zdobené nádhernou malbou, renesanční výsečové klenby se štukovými žebry a rozetami v přízemí a v místnostech 1. patra nebo renesanční portály dveří i oken.
Od Zárubů k Lichtensteinům
Zámek vznikl zčásti přestavbou původní gotické vodní tvrze ze 14. století a zčásti novou výstavbou. Za jeho vybudováním stojí starý český vladycký, později šlechtický rod Zárubů z Hustířan. Základní stavba v podobě dvoupatrového paláce byla dokončena Karlem Zárubou z Hustířan v roce 1610. Jde o u nás docela vzácný styl saské renesance, který byl výrazně protestantský – Zárubové se jím hlásili ke své víře. Což se jim pak nevyplatilo, když byl zámek Karlovu synovi Janovi v roce 1631 zkonfiskován za podíl na přípravě saského vpádu do Čech. Příkladů saské renesance v Čechách najdeme jen pár, asi nejvýznamnější je zámek v Benešově nad Ploučnicí.
Během bouřlivého vývoje v 17. století a 18. století se na panství v Radimi vystřídala celá řada majitelů. Po Zárubech zde sídlili Šternberkové, ve 30. letech 17. století se dostalo do správy Albrechta z Valdštejna. Koncem března 1634, měsíc po jeho vraždě, ho koupil císařský rada, hrabě Berchtold z Uherčic. Od Berchtoldů Radim koupili Gräfenburgové. Ti ji v 80. letech 17. století prodali Gallasům. Roku 1702 zámek koupil nově povýšený rytíř Jan František Brahier, původním povoláním pražský poštmistr a jeden z prvních vydavatelů novin v Čechách. V dědickém řízení po manželech Brahierových ve 20. letech 18. století ho získal generál Leopold hrabě Šlik, ten však brzy zemřel, takže majetek zdědil jeho syn František Jindřich. Za jeho správy zámek dopadl neslavně – v roce 1750 se dostal až do soudní dražby. V ní Radim koupila Augusta, hraběnka Kinská, která si zdejší zámek zvolila za své sídlo. Život v Radimi pro ni plynul celkem spokojeně, byl vyrušen jen bitvou u Kolína v roce 1757. Bojiště bylo tehdy nedaleko a radimský zámek posloužil jako místo, kde byli verbováni rakouští dragouni, slavní holobrádci.
Druhou nepříjemností byla selská bouře z roku 1775, tu už ale hraběnka Kinská nezažila. Zámek rebelie naštěstí nijak nepoškodila.
V roce 1783 hraběnčin syn František Josef Kinský prodal panství Lichtensteinům. Ti jej spravovali celých 140 let až do roku 1923. Kolik jen generací to bylo… Během jejich vlastnictví byl zámek upraven na správní centrum radimského panství, šlechta v něm již trvale nesídlila.
Po první pozemkové reformě (1923) zámek s přilehlými statky koupila statkářská rodina Bukovských. Ti na zámku bydleli až do roku 1950, kdy došlo k jeho zestátnění a přeměně v sídlo Místního národního výboru. Vznikly tu kanceláře, byty a oddací síň. Bývalá majitelka paní Bukovská, vdova po doktoru Bukovském, měla být vystěhována, ale tehdy se za ni postavili lidé z Radimi, takže jí bylo dovoleno na zámku dožít.
Vana Anny Rakouské, prevét a postel jako z Angeliky
Radimský zámek se po revoluci v rámci restitucí vrátil rodině Bukovských, která jej v roce 2005 prodala manželům Dotlačilovým. A ti se pustili do jeho rekonstrukce. Vzhledem k tomu, že se v objektu za „panování“ socialismu nedochoval žádný inventář, protože se i zde nejspíš uplatnila tehdejší obvyklá praxe svozu historického nábytku, během něhož se část poztrácela, část zničila, část byla rozkradena a zbytek poházen na skládkách, noví majitelé interiéry postupně zaplnili originály renesančního a raně barokního nábytku, který nakoupili na dražbách po celé Evropě. Díky tomu si při prohlídce zámku připadáte jako v dobách Ludvíka XIII.
a mušketýrů. V jedné ložnici je například umístěna zcela unikátní celoměděná vana gondolového typu, v níž není těžké si představit koupající se Angeliku… Tyto vany se začaly vyrábět v Anglii, na kontinent si ji do Francie jako první nechala přivézt matka Ludvíka XIV. Anna Rakouská. Jediným novějším kusem z celé původní dobové vany je špunt z 19. století… V ložnici se kromě ní nachází rovněž originální postel z roku 1634. Zájemci v ní mohou strávit noc, zvláště milá je pro novomanžele…
Další zajímavostí z vnitřního vybavení radimského zámku je barokní francouzský astrologický globus, na němž jsou k souhvězdí domalována znamení zvěrokruhu. Podle znalců patří k jednomu z nejzajímavějších exponátů etážová skříň norimberského typu, která je národní kulturní památkou. Pochází z počátku 17. století a jde vlastně o sestavu ze soklu, dvou velkých truhel
a spodního zásuvkového dílu. Dodnes na ní fungují i zámky.
Raritou, která je velmi kvitována návštěvníky, jsou pak renesanční toalety, tzv. prevéty, staročesky řečené výsernice. Aby renesanční dáma nemusela na nočník nebo nedej bože putovat studenými chodbami, měla v ložnici k dispozici svůj prevét. Na zámku jich bylo několik, každý z nich měl svoji vyzděnou šachtu, která končila žumpou. K patě zámku tak nic nevoňavého nepadalo (jak bylo běžné ve středověku). Po příchodu z prevétu měla dáma k dispozici hned vedle dveří zdobenou nádržku na vodu a malé umyvadlo. Takové komfortní renesanční WC…
Dnešní návštěvník si může prohlédnout jak úchvatný velký sál s ochozem a nádherným původním malovaným stropem, všechny renesanční místnosti včetně pánské a dámské ložnice, ale i suterény zámku v podobě bílé a černé kuchyně s cínovým a měděným nádobím, vrchnostenskou kancelář, strážnici nebo sklepení. Probíhají tu programy včetně speciálního okruhu pro děti
s pohádkou, příběhem a hádankami.
Návštěva zámku v Radimi u Peček stojí skutečně za to. Není to žádná náhražka, ale skutečný, ba spíše neskutečný originál. Perla české renesance.
Dana Čermáková
Fotografie Roman Šulc
Leave a reply
You must be logged in to post a comment.