Jsme uprostřed stříbrné zahrady diamantového zámku. Venku se začíná roztahovat zima, takže všechny rostliny v kamenném podstavci dočista pomrzly. Celá zahrada se leskne mrazem v ranním sluníčku, které svou září obehnalo a vybělilo všechny tiché stíny a zákoutí.
Lesklé stříbro rozsypané v trávě tvoří romantický břeh a hladina rybníka vypadá jako zrcadlo. I vrba si prohlíží zasněně svůj odraz na hladině. Naklání se, div do vody nespadne. Z křoví blízko kamenného podstavce vykukují dvě majestátní labutě a udiveně si prohlížejí diamantovou zahradu. Přišly se podívat na nastupující zimu
a užít si poslední paprsky sluníčka. Malé kapičky rosy a jinovatka na mne působí jako stříbro spadlé z mráčků.
V pozadí vyrůstají čarovné stromy, mezi kterými se vine tajemná cestička, která mě láká podívat se, kam až vede. Co se asi nachází na jejím konci? Za rohem se ukrývá v houští mnoho krásných barevných kvítků a kouzelné stromy, za nimiž se rozprostírá louka. Ta je, stejně jako všechno ostatní, posetá chladným stříbrným práškem. Na obzoru panuje už jen mlha, která nám nedovolí podívat se dál.
Probouzím se. Byl to jen sen. Škoda. Přesto ten pohled nikdy nezapomenu. Diamantový zámek se zahradou si už navždy uchovám pečlivě schovaný ve své paměti.
Kateřina Holá, 8. C, Základní škola Žižkov, Kutná Hora
Leave a reply
You must be logged in to post a comment.