Z Kutné Hory do Londýna a zpět

20.10.2016 Publikováno v Osobnosti regionu

Jiří Keller, narozený před téměř 75 lety v Humpolci, následující léta prožívající v Kutné Hoře a od roku 1969 žijící v Londýně. Celý dosavadní život tohoto významného umělce je složen z neobvyklých situací, leckdy náhodných, občas cíleně vytvářených, ale nesporně velmi zajímavých. Moje první otázka byla možná poněkud provokativní, ale v odpovědi byla jistota člověka, který svojí pílí a uměním dosáhl uznání mezi umělci i veřejností po celém světě.

Svoje mladá léta jsi prožíval v Kutné Hoře, dnes více jak 40 let žiješ v Londýně. Cítíš se být více Kutnohorákem nebo Londýňanem?

Upřímně řečeno, Londýňanem. I když Kutná Hora je mojí, jak se zde říká, „srdeční záležitostí“. Mám tu spoustu výborných přátel , kterých si vážím, a při svém pobytu zde s nimi trávím  spoustu nádherných chvil.

Vím, že je značně absurdní porovnávat život v Kutné Hoře s životem v Londýně, ale přece – zkus to, prosím.

To je opravdu značně absurdní, ale když chceš… Samozřejmě, Kutná Hora je město plné historických památek, pečlivě dnes udržovaných, nicméně je jaksi zakleto do své historické paměti architektury středověku. Totéž se sice dá říci i o Londýně, ale v tomto případě zde najdeš mnohem větší pestrost výtvarných stylů, ale hlavně je to město s naprosto odlišnou společenskou atmosférou. V Londýně se mluví desítkami jazyků různých národností, ale občas se tu domluvíš v určitých situacích lépe než v Kutné Hoře. Ale toto platí podle mého pro celé Česko.

Kostel sv. Mikuláše v Humpolci – 2016

Zkus to, prosím, nějak blíže vysvětlit.

To není jednoduché. Snad je to
v tom, že ta londýnská mnohonárodní společnost akceptuje určitý kód vzájemného spolužití. Já osobně to cítím v takových „maličkostech“, jako je jednání například v obchodě. Chápu prodavačku v české samoobsluze, jejíž plat je, dovolím si říci, mizerný, a ona podle toho – samozřejmě ne každá – také jedná. V Londýně se na tebe prodavačka nejen usměje, ale pomůže ti s uložením nákupu, popřeje příjemný den a podobně. Vím, jsou to drobnosti, ale vytvářejí tu atmosféru společenského soužití, o které jsem mluvil. V Londýně nikoho nezajímá, s kým jdeš na večírek, na výstavu, do divadla a podobně. Tady je to občas téma pro to, čemu se říká „drby“. Ale s tím nic nenaděláš.

Opusťme obě města, a jakožto člověka, který má velký rozhled, široké spektrum životních prožitků, pohybuje se v multikulturní společnosti atd., se tě zeptám: jak ty osobně se díváš na současný problém  migrace, islámu atd.?

Na ten problém samozřejmě neznám lék, ale řeknu ti svojí zkušenost: můj londýnský doktor je Pakistánec. Jeho národnost mne nezajímá. Prostě umí. Skvělej chlap. Znám několik vynikajících chirurgů – Egypťanů… ale to je téma na dlouhé povídání a hledání kořenů nejen problémů současných, ale i těch minulých, jako třeba kdysi Vietnam, Kambodža a tak dále. Vždycky v tom hrály roli ambice těch nebo oněch vládnoucích struktur. To bychom ale zabíhali do velké politiky,
a já se za odborníka na toto téma určitě nepovažuju. Nehledě na to, že dnešní společnost je úplně jiná a jinak vnímá relikty minulosti.

Tvář z londýnského metra 2013

Dobrá, pojďme tedy do atmosféry dnešní společnosti.

Je samozřejmě jiná, reflektuje situaci své doby. V čím dál tím větší míře většinu současné populace tato témata nezajímají. Má své hry, svůj způsob komunikace, vnímání světa. Mně to evokuje společnost starého Říma s jeho mottem „Chléb a hry“, případně „Rozděl a panuj“.  Když jsi se zmínil o té komunikaci, je to jev, který zatím tady, v Čechách, není tak markantní, ale já ho výrazně vnímám třeba při jízdě v londýnské podzemce. Ti cestující spolu vůbec nekomunikují, hrají si během jízdy své hry na tabletech či v mobilech, a ten osobní kontakt tam úplně mizí. Dovolím si vyslovit svůj názor, že to není ta generace, která v období vlády Margaret Tatcherové byla schopna se výrazně postavit proti jejím tvrdým, ale jak další období ukázalo, smysluplným hospodářským krokům.

Tohle současné téma určité lhostejnosti k věcem veřejným jsem mimo jiné také vnesl do jednoho ze svých obrazů. Je to dost stísňující pocit. Zajímavý byl osud dalšího obrazu, do něhož jsem zanesl tvář starého člověka, sedícího osamoceně na sedadle podzemky. Člověka, jehož tvář nesla stopy těžkého života. Nic jsem o něm zprvu nevěděl, a teprve v okamžiku, kdy jsem portrét dokončil a hotové dílo bylo vystaveno na jedné z mých výstav, jsem prostřednictvím místních novin dostal kontakt na toho člověka.  Měl jsem možnost se s ním sejít, a věř, že to byl velmi zvláštní životní moment.

Slávek Hak

Vím o tobě, že jsi členem tří anglických uměleckých klubů s bohatou historií, zahrnujících špičkové výtvarníky, designéry i další umělecké obory, svá díla vystavuješ prakticky po celém světě. Vnímá nějak tuto skutečnost tvoje dnešní druhé bydliště Kutná Hora?

Kdysi jsem měl vystaveny některé moje portréty zajímavých  kutnohorských osobností, jako je MUDr. Jiří Plaček, RNDr., Jaroslav Hak, bývalý starosta Kutné Hory, Ing. Jaroslav Benada, skvělý muzikant Mirek Jiřišta, Josef-Pepino Matura, světově uznávaný kutnohorský výtvarník Andrej Németh a další v prostorách kutnohorského divadla. Po krátkém čase byly obrazy odtud odstraněny. Ať už byly důvody jakékoliv, stalo se tak bez mého vědomí, a já jsem byl jen vyrozuměn, abych si obrazy odnesl. Údajně z důvodů určité rekonstrukce výstavního prostoru. To je sice trochu starší záležitost, ale současnost je obdobná. Já si nestěžuju, jenom to konstatuju.

A nic to nemění na mém srdečním vztahu ke Kutné Hoře a k  mým zdejším přátelům, jako je už zmíněný Slávek Hak, výborný organizátor a producent Toník Novotný…a mohl bych pokračovat.

Bývalý starosta Kutné Hory
Ing. Benada

Až vyjde přepis tohoto našeho rozhovoru, budeš zpátky v Londýně a na kutnohorském knižním trhu se objeví tvůj kalendář na rok 2017,
v němž jsi zachytil poněkud opomíjené kutnohorské památky – 12 místních kapliček. Co tě k těmto malbám  inspirovalo ?

Opět moji kutnohorští přátelé, o nichž už tu byla řeč. Při jednom setkání jsem jim ukazoval některé své kresby a malby s motivy významných kutnohorských památek a obrátil jsem se na ně o radu, co by se ještě dalo zaznamenat. A byl to právě můj přítel doktor Hak, který mne upozornil na kapličku nad domem U jelena. Ta byla první. Následovalo upozornění na kapličky, některé jsem znal sám, no a tak postupně vzniklo 12 maleb, které jsou tématem kalendáře. Chtěl jsem tím připomenout výtvarnou pestrost města, kterému sice dominují velké stavby, jako je chrám sv. Barbory a další, ale také ji doplňují drobné stavby, charakterizující město převážně na přelomu 18. a19. století.

Kutná Hora v zimě

Pojďme tedy na závěrečnou otázku našeho povídání: čím je pro tebe dnes Kutná Hora?

Městem, kde jsem chodil do školy, prožil jsem tu řadu hezkých let, dodneška tu mám spoustu kamarádů a pořád na ní mám co obdivovat.  Dnes tu mám svůj dům v těsné blízkosti chrámu svaté Barbory a rád se sem vracím na krátké letní období. Snad si to budu moci užívat ještě řadu let.

K tomu ti tedy přeju pevné zdraví a díky za tvůj čas, který jsi věnoval našemu příjemnému povídání. Šťastnou cestu do Londýna a vrať se do Kutné Hory. 

Miroslav Štrobl