Na počátku byl kůň

9.2.2017 Publikováno v Z regionu

Zní to možná zvláštně, ale impulsem k založení spolku Kaňkovské sedlo byl skutečně kůň, tedy přesněji řečeno touha místního farmáře Jaroslava Vebera pořídit si toto krásné zvíře k vlastní potěše. Perličkou je, že na koni nikdy neseděl, a navíc se v počátcích svého farmaření bál i ovcí. Nicméně, jakmile si koně pořídil, přišlo mu jaksi „hamounské“ jezdit si jen tak sám, a pomyslel na zdejší děti, které by určitě takovou atrakci přivítaly. Padl si do noty  s Petrou Vášovou, speciální pedagožkou, dřívější spoluzakladatelkou  mateřského centra Kaňka, a domluvili se, že by chtěli s aktivitami pro místní děti pokračovat
a rozvíjet je. 

V podstatě nejlepší možností bylo založení občanského spolku (dnes zapsaný spolek), protože ten jako nezisková organizace má větší šanci k získání dotací na své projekty. Přemýšleli, jak ho nazvat. Došli k názvu Kaňkovské sedlo, který vychází opět od koně, symbolizuje však i skutečnost, že obec Kaňk, dnes součást Kutné Hory, leží „v sedle tří kopců“ – mezi Kaňkem, Kuklíkem a Sukovem.

První akcí spolku, založeného v roce 2014, ve prospěch veřejnosti byl projekt „Lavičky pro Kaňk“, na který získali svůj první grant, v tomto případě od kolínské automobilky TPCA.  Dvěma lavičkami pro unavené poutníky osadili cestu, zbylé čtyři jsou uvnitř Kaňku. Pak se přihlásili do projektu Lepší místo, organizovaného firmou Foxconn, a získali grant na vyčištění třešňových sadů pod rozhlednou. Členové spolku i dobrovolníci z řad občanů pomohli sady vyčistit a vysadit nové stromky. Slavnostní otevření sadů se uskutečnilo 23. října 2015. Potom už nic nebránilo tomu pořádat v takovém krásném prostředí akce pro veřejnost.

„První bylo loňské Líbání v třešňovém sadu na prvního května, kterým jsme chtěli tak trochu konkurovat pražskému líbání na Petříně,“ vysvětluje s trochou nadsázky Jaroslav Veber. „Sice jsme pražský rekord nepřekonali, ale měli jsme pěknou účast – kolem stovky lidí.“

Na „líbačku“ navázalo 20. června Třešňobraní, první ročník společensko-historické akce.

„Inspirovali jsme se Kutnohorským stříbřením, takže jsme akci věnovali určité historické události, v tomto případě obléhání Kutné Hory husity
a vypálení sedleckého kláštěra,“ pokračuje Jaroslav Veber.

Ke slovu se díky tomu dostal i jeden z jeho koní, na němž přijel coby Jan Žižka z Trocnova.

„Na akci s námi spolupracovala i mateřská školka Paraplíčko z Kaňku,“ doplňuje Petra Vášová. „Měli jsme dobové kostýmy a sehráli hru na dané téma, děti měly drátěné košile, v rukách cepy a zpívaly Ktož sú boží bojovníci.“

Součástí akce byl hudební doprovod kutnohorských umělců a také občerstvení, které spolek zajistil z místních zdrojů.

„Letos máme v plánu druhý ročník Třešňobraní, téma Vypálení Sedleckého kláštera musíme ještě doladit, hru s husitským námětem ale budeme hrát na tvrzi v Nebovidech 20. května v rámci jejich akce Keltové na tvrzi.“

Nutno dodat, že obě „třešňové akce“ financoval spolek ze svých vlastních prostředků, neměl na ně žádné granty.

„Těmito akcemi chceme upoutat veřejnost z blízkého i širokého okolí, chceme jimi propagovat místo,
v němž žijeme, kde je krásně a kde je nám dobře,“ říká Petra Vášová.

Druhý projekt po Lavičkách představoval Příměstský tábor Kaňk, který letos v červnu proběhne již popáté.

„Začínali jsme s týdnem, pak postupně podle zájmu přidávali, takže letos – stejně jako loni – bude náš příměstský tábor čtyřtýdenní,“ vysvětluje Petra Vášová. Tábor se odehrává
v centru Mozaika, což je budova kaňkovské základní školy, v níž je veškeré potřebné zázemí – herna, tělocvična, zahrada a jídelna, takže děti jsou během celého dne po všech stránkách zabezpečené.

„Na jeden turnus, tedy týden, přijímáme maximálně 15 dětí. Většinou jde o děti v předškolním věku, ale měli jsme tu i třináctileté. Horní hranice je 11 – 12 let.“

Každý by předpokládal, že účastníky tábora jsou děti z Kaňku, to by se však velice mýlil. Přihlašují se děti z Kutné Hory, Kolína i Prahy. Ty jsou většinou v obci u svých prarodičů, účastní se však třeba i děti známých a příbuzných členů spolku, což představuje
v podstatě celou republiku. Dokonce jsme měli děti anglicky mluvící.
A program?

„Využíváme herny i tělocvičny, většinou dopoledne, odpoledne se vydáváme na výlety po okolí – do Grunty, Libenic, Hlízova, na kaňkovskou rozhlednu, na menhiry… Zkrátka tam, kam děti dokážou bez problémů dojít,“ vysvětluje Petra Vášová.

Jídlo dovážejí z Kutné Hory, pitný režim zajišťují sami. K programu samozřejmě patří návštěva koní Jaroslava Vebera a vůbec celého jeho hospodářství.

„Zájem o náš příměstský tábor se stále zvyšuje, už teď se děti hlásí.“

Letos se bude příměstský tábor na Kaňku konat posledních čtrnáct dnů v červenci a prvních čtrnáct dnů
v srpnu. Tři hlavní organizátorky jsou totiž všechny učitelky, a tak musí termíny přizpůsobit požadavkům své profese. A jak známo, učitelé nastupují do škol čtrnáct dnů před začátkem školy…

„Zvyšovat kapacitu tábora nechceme, záleží nám na tom, aby zůstala zachována jeho rodinná atmosféra.“

V minulých ročnících  se snažili program obohatit například o návštěvu profesionální hudebnice, která děti učila hrát na hudební nástroje, nebo výtvarnice, která je učila různé výtvarné techniky.

„Stejně se jim ale nejvíc líbilo malování na obličej.“

Spolek také už pátým rokem pořádá v dubnu tzv. Kuličkiádu neboli zápolení ve „cvrnkané“ a „čáře“, což jsou hry, které znají především starší ročníky, proživší své dětství za socialismu. Tehdy se kuličkami cvrnkalo do jamek, vyhloubených kdekoli, kuličky byly hliněné, později se přidaly skleněnky. Dneska jsou hliněnky exkluzivní záležitost, která stojí spoustu peněz, kaňkovští se tím však nedali zastrašit a kuličky pro děti pořídili – za přispění města.

„Kutná Hora nám slíbila vybudovat kuličkovou plochu na dětském hřišti, které tu máme. Moc se na to těšíme.“

Spolek se rovněž přihlásil do tzv. Komunitního plánování města Kutná Hora na léta 2017 – 2020 proto, že od začátku bylo jeho snažení zaměřeno na děti, rodiny s dětmi, seniory a děti s handicapem.

Pokud jde o jeho aktivity v letošním roce, opět se účastní květnového Putování s Jakubem, což je společný projekt několika občanských spolků – Starokolínského okrašlovacího spolku, Hlízovského okrašlovacího spolku a dalších.

„Pronajali jsme si dvě místnosti
v budově zdejší radnice,“ říká Jaroslav Veber. „Adresa je výborná – Kaňk
č. 1, prostory jsou bezbariérové, což je paráda. První akcí, pro kterou tyto prostory využijeme, bude v květnu právě v rámci Putování s Jakubem výstava fotografií hlízovské amatérské fotografky paní Doubravové.“

„Pokud jde o další využití pronajatých prostor, uvažujeme například
o tom, že bychom v nich zřídili klub pro starší děti nebo seniory,“ přibližuje další možné aktivity spolku Petra Vášová. „Možností je ale víc.“

Novinkou v činnosti Kaňkovského sedla je týdenní zájezd na hory pro děti nebo rodiče s dětmi, který se uskuteční od 18. února. Organizátoři se postarají o dopravu autobusem, ubytování, stravování i program. Na tento projekt mají zažádáno o grant. I kdyby snad nevyšel, cena za dítě
i dospělého za den je velice, velice příjemná.

„Kapacita zájezdu je 30 osob, přesto jsme ho nestačili ani inzerovat na našich stránkách, byl do tří dnů vyprodaný,“ říká Petra Vášová.

Jak je na příkladu spolku Kaňkovské sedlo vidět, když se potkají aktivní lidé, kteří chtějí pro svou obec něco udělat, a jejich snažení se setká s pochopením a podporou vedení obce, je na dobrý úmysl zaděláno. Držme proto palce, aby se Kaňkovským dařilo. Zaslouží si uznání

.

Dana Čermáková
Fotografie autorka a archiv spolku Kaňkovské sedlo