František Vysekal se narodil v Kutné Hoře 1. října 1882 do rodiny, v níž se umělecké vlohy dědily po generace. Otec Jan i dědeček František byli zručnými dekoračními malíři i restaurátory historických obrazů. Mladý František absolvoval Vyšší reálnou školu v Kutné Hoře úspěšným složením maturitní zkoušky 23. července 1900. Následovalo studium na Vysokém učení technickém v Praze, obor architektura, a na pražské filosofické fakultě. Neutěšená finanční situace rodiny mu však neumožnila studia dokončit, a tak v roce 1904 nastoupil dráhu státního úředníka na tehdejším c.k. Zemském úřadě v Praze. V té době se seznámil se synem budoucího prvního prezidenta ČSR Janem Masarykem. Ten jej později navštívil v Kutné Hoře, a přátelství trvalo po celý Vysekalův život. Léta první světové války prožil jako záložní důstojník A z tohoto období se v jeho malířském deníku objevují skicy z míst, kde absolvoval vojenskou službu.
V začátcích Vysekalovy umělecké tvorby mu byla Kutná Hora a okolí velkou inspirací svým bohatstvím kulturních památek. Již v roce 1912 pomáhal svému otci při výzdobě zámku barona Šebka v Hodkově
i kostela v Záboří n. L. Jako ilustrátor spolupracoval později s významným vydavatelstvím Šolc & Šimáček, které začínalo svoji činnost v Kutné Hoře
a později ji přeneslo do Prahy.
V mládí absolvoval také studijní cesty po Itálii, Francii, Anglii, Slovensku, Rumunsku či Maďarsku. Inspirovaly jej k řadě skic a pozoruhodných obrazů.
Trafalgar Square, Londýn, 1936
Po vzniku Československa vstoupil do konsulární služby jako zaměstnanec Ministerstva zahraničních věcí ČSR. Pro budoucí postavení diplomata mladé republiky měl všechny předpoklady: jazykové znalosti němčiny, angličtiny a francouzštiny, pečlivost a inteligenci, široký kulturní rozhled a v neposlední řadě
i dokonalé společenské vystupování .
V letech 1920 – 1926 působil v Mnichově, odkud 1. června 1926 přešel na konzulát v Londýně. V té době byl již ženatý. Jeho manželka Zdenka pocházela z dobře situované rodiny Richterů v Čáslavi. V období svého londýnského působení se stal starostou londýnské odbočky českých Sokolů. Pohostinnosti manželů Vysekalových využíval v té době například mladý průmyslník Tomáš Baťa a také Emil Koukol, pozdější dědic prosperující kutnohorské firmy Koukol & Michera, vyrábějící světoznámé cukrovinky a čokoládu značky LIDKA.
Florencie, 1913
Po celou dobu působení v zahraničí udržoval Vysekal kontakty s domovem, zvláště se svojí rodnou Kutnou Horou, se svými přáteli v Praze
i s členy rodu Vysekalů, rozptýlené téměř po celém světě od Mnichova
a Vídeň přes Buenos Aires až po New York atd.
Začátkem II. světové války odešel František Vysekal z činné diplomatické služby a vrátil se do svého rodiště. Právem se domníval, že jeho působení v Němcům znepřátelených zemích může vyvolat nežádoucí pozornost o jeho osobu. V Kutné Hoře se velmi rychle zapojil do kulturního a společenského života města. Jako výtvarník se podílel na dekoracích a scénách inscenací ochotnického spolku TYL, podílel se na činnosti místního Sokola a začal se plně věnovat své lásce – výtvarnému umění. Stal se také vášnivým sběratelem obrazů, a co nemohl koupit, sám pro sebe okopíroval. Uměleckých schopností také mimo jiné využili jeho rodinní příslušníci. Ještě před začátkem II. světové války například Josef Richter, mladší bratr Vysekalovy manželky Zdeny, k dekorativní výzdobě vstupní haly vily v Ruthardce, zakoupené Josefem Richterem
v roce 1937. Toto pozoruhodné Vysekalovo dílo, v němž se propojovala jeho vlastní dekorativní malba s kopiemi šesti Mánesových lunet, však bohužel bylo v roce 1965 nenávratně zničeno tehdejším majitelem vily.
Kutná Hora v zimě, 1942
Po skončení II.světové války se stal členem kutnohorského revolučního národního výboru, v němž působil do 2. června 1945. Stal se členem místní osvětové rady a předsedou výtvarné komise okresní osvětové rady. Jednou z posledních jeho prací byl návrh diplomu čestného občanství Kutné Hory pro druhého prezidenta ČSR Dr. Edvarda Beneše.
Kutná Hora v zimě, 1942
František Vysekal zemřel v Kutné Hoře 14. února 1947. Jeho pohřbu se zúčastnila řada významných osobností té doby v čele s jeho dlouholetým přítelem, ministrem zahraničí ČSR Janem Masarykem.
Miroslav Štrobl
Prameny:
– I. ročenka Spolku rodáků a přátel Kutné Hory, Praha 1947
– Aleš Rezler, Katalog výstavy díla Františka Vysekala v Kutné Hoře, GFJ Kutná Hora 1998
Leave a reply
You must be logged in to post a comment.