Sen o jaru

17.3.2017 Publikováno v Z dílen žáků

Je jaro. Procházím se po zelené louce a slyším zpívat vodopád. Zářivě zlaté květinky na louce mě úplně omámily svojí úžasnou vůní.
Popojdu kousek dál proti proudu řeky až k těm padajícím vodám. To asi roztává na horách sníh a řeka ho unáší někam hodně daleko. Stromy v lese mě také svojí vůní lákají prohlédnout si je zblízka.
Vylezu se podívat na mohutné gigantické skály, o které se tříští vodopád. Už jsem nahoře. Dívám se dolů do vodní pěny. Připadá mi, jako by se chystala strhnout celý svět. Sednout si kousek od vodopádu na toho kamenného obra a donekonečna hledět do zpěněných vod, to je to, co chci. Kéž by se teď zastavil čas! Jen tak sedět a dívat se okolo sebe. Modré nebe se tak usmívá.
Najednou se probouzím. Škoda. Byl to jenom sen. Procitám a jen obloha je pořád modrá. Tmavě modrá. Září na ní zlaté hvězdičky, které mě opět uspávají. Možná, že budu snít dál…

Kateřina Holá, Základní škola
Žižkov, 8.C, Kutná Hora