V minulém vydání jsem hovořila o vnějším nebezpečí z jídla plynoucím pro naše zdraví, tedy o nadbytečných chemických příměsích, které si do něj moderní lidstvo dobrovolně dává.
Nyní se dostávám k vnitřnímu nebezpečí spojenému s potravou, které je z hlediska zdraví daleko závažnější. Jde o skladbu stravy, o to, co jíme. Většina z nás už dnes ví, že bychom měli konzumovat hodně čerstvé zeleniny a ovoce, celozrnných obilovin a pečiva, luštěnin, také ořechy a semena, a omezit či zcela vyloučit příjem červeného masa ve prospěch bílého (kuřecího, krůtího, králičího, rybího) a živočišných tuků ve prospěch rostlinných, nikoliv ovšem ztužených tuků, ale olivového oleje. Pokud tak činíte, lze vás jen pochválit, protože děláte to podstatné pro své zdraví i v pozdějším věku. Bohužel mnoho lidí i dnes stále setrvává na zvyklostech svých rodičů a prarodičů: „Děda jedl celý život to, co by podle vás neměl, a dožil se devadesáti. Tak proč bych já měl jíst jinak…“
Ano, děda jedl sádlo se škvarkama, klobásky, koláče a knedlo-vepřo-zelo, ale on měl – na rozdíl od nás – docela jiný kořínek, přeloženo imunitu. Zkrátka mu všechny orgány fungovaly tak, jak mají, vzhledem k věku, nebyl totiž ještě zatížen důsledky moderního průmyslu, protože se narodil na začátku minulého století. Umřel přirozeně – na stáří… O nás to bohužel už neplatí. Současný způsob života vede k tomu, že přibývá nejen lidí obézních a lidí s nadváhou (v naší populaci je to už více než polovina dětí a téměř 2/3 dospělých a v rámci EU jsme druhým nejtlustším národem po Němcích), ale přibývá pacientů s diagnózou některé civilizační choroby – cukrovkou, artrózou, hypertenzí, alergií, vysokým krevním tlakem, zúženými cévami a arteriemi… Nemluvě o dalším českém, ještě smutnějším prvenství – jsme první na světě v počtu nemocných rakovinou tlustého střeva. Stoupá také počet diabetiků, a to i mezi dětmi…
Čím to? Česká kuchyně je, pokud jde o skladbu, jednou z nejhorších na světě. Používá všechno, čeho bychom se měli vyvarovat, a navíc ve zcela nesmyslných kombinacích.
Jak trávíme
Všechno, co sníme, naše tělo musí rozložit na tři základní živiny – bílkoviny, tuky a sacharidy, které pak použije ke stavbě, obnově a provozu jednotlivých tkání, orgánů a systémů. Do metabolismu jsou zapojeny trávicí orgány jako žaludek, slinivka břišní nebo játra. Trávení je věc dosti složitá, děje se prostřednictvím enzymů, mnoha druhů mikroorganismů a jsou k němu využívány také vitaminy a minerální látky z potravy.
V ideálním případě se rozloží všechna přijatá potrava a její nepoužitelné zbytky jsou z těla vyloučeny. Tuky se rozloží na vodu a mastné kyseliny, živočišné bílkoviny na aminokyseliny, puriny a kyselinu močovou, složité sacharidy (škroby) na jednoduché. Bohužel naše nevhodná strava, konzumovaná navíc v nadměrném množství, způsobuje, že tělo není schopné všechno přijaté využít, a tak část přeměňuje na tuky a ukládá je. Další část nezpracované a nevyužité potravy v těle zůstává. Jde o metabolity, které kolují v krevním systému a ukládají se v různých tkáních od podkoží přes nervový a lymfatický systém až po klouby a tepny, zkrátka po celém těle.
Nejhoršími z nich jsou mléčný hlen (mucin) a pšeničný lepek (gluten). Proč?
Infekční ložiska
Odpověď hledejme v mikroorganismech. Na zeměkouli jich existují miliony druhů, ale jen několik stovek z nich je přizpůsobeno životu uvnitř lidského organismu. Jejich jediným cílem a smyslem existence je rozmnožovat se. Proto nás nechtějí zabít. Chtějí se v nás jen usadit a žít. A tomu musí přizpůsobit naše vnitřní prostředí. Jejich nájezdům brání imunitní systém, který si s většinou z nich poradí. Ovšem obranyschopnost je v současné lidské populaci stále více oslabována nejrůznějšími zátěžemi, stresem a nezdravým způsobem života, takže některé mikroorganismy přes její bariéru proniknou. Aby se v nás mohly usídlit, volí chytrou strategii: schovají se do ložisek obalených hlenem nebo lepkem (či jinými zbytky potravy) neboli infekčních ložisek, takže se stanou pro imunitní systém neviditelnými.
V ložiskách se sice nerozmnožují, zato vypouštějí do tkáně vlastní toxin, kterým oslabují její funkčnost stejně jako její imunitu. Potřebují mít tkáň lehce narušenou, churavou, protože taková je ideální k usídlení dalších mikroorganismů a jejich rozmnožování. A to je podstata nemoci.
Čím více bílé mouky, mléka a mléčných výrobků, masa a cukru jíme, tím více materiálu ke stavbě ložisek mikroorganismům poskytujeme, protože naše tělo není schopno se takového množství hlenu zbavit. A tak jej ukládá, zejména v měkkých tkáních (sliznice, plíce, játra, slezina…).
Obsahem ložiska mohou být všechny mikroorganismy od bakterií přes viry až po plísně. Umíte si to představit? Toxin vylučovaný z ložisek navíc poškozuje nejen tkáň, kde jsou uhnízděna, ale i vzdálené tkáně, protože je po těle roznášen krví a lymfatickými cévami. Co s tím?
Příště…
Dana Čermáková
Leave a reply
You must be logged in to post a comment.