V našem seriálu o detoxikaci těla podle MUDr. Josefa Jonáše budeme pokračovat vysvětlením toho, jak toxické zátěže z prostředí, v němž žijeme, i z našeho těla, mohou negativně ovlivnit naše zdraví. Začínáme plícemi, protože bez kyslíku není na naší planetě život.
Plíce
Dýchací cesty představují první a nejdůležitější přístupovou cestu pro mikroorganismy (viry, bakterie a plísně) a „neživé“ toxiny v podobě plynů a prachových částic, které se vzduchem dostávají do našeho těla. Jejich sliznice si vytvářejí na ochranu hlen, který obsahuje některé látky imunitního systému bránící tomu, aby se mikroorganismy a další toxiny dostaly dál do organismu. Hlen také sliznice zvlhčuje a umožňuje funkčnost celého dýchacího systému. To platí v ideálním případě.
Hlen tedy sehrává pozitivní roli, jen pokud má tyto specifické vlastnosti. Pokud je nemá, což dnes najdeme u většiny lidí, zahušťuje se a vytváří na sliznicích tzv. hlenové zátky. Jejich obsahem bývá nejčastěji mléčný hlen mucin, ale i mléčná bílkovina (kasein) a také hlen vytvořený z cukrů či pšeničného lepku. Do zátek se ukrývají nejrůznější mikroorganismy nebezpečné pro dýchací systém – tuberkulózní, streptokokové, stafylokokové, různé plísně, chřipkové a jiné respirační viry. Vznikají tak infekční ložiska. Ta produkují toxiny, které zhoršují stav v celém dýchacím ústrojí a jsou příčinou vzniku ložisek v dalších úsecích dýchacích cest.
Dále se na sliznici dýchacích cest nachází mikrofilm velkého množství mikroorganismů, které vylučují různé látky mající zabránit postupu nepřátelských mikroorganismů do našeho těla. Je tu i množství dalších látek a buněk imunitního systému. Jde o přirozenou imunitní obranu, kterou má každý orgán. Člověk tyto přirozené nárazové štíty však zcela nesmyslně poškozuje vlastní neuváženou činností, ať už jde o kouření, příjem nezdravé stravy nebo znečisťování životního prostředí.
Hlenová ložiska v dýchacím ústrojí vznikají obvykle jako první, a proto je lze nalézt již u velmi malých dětí. K dalším příčinám jeho oslabování patří stres, zejména psychické napětí. V dýchacích cestách zatížených stresem a ložisky pak špatně probíhá spontánní odbourávání toxinů ze životního prostředí a nezdravého životního stylu. V jejich sliznici se ukládají chemikálie, kovy, radioaktivní látky, zbytky léků, očkování a různé infekce. Tím se vytvářejí podmínky pro vznik akutních, opakujících se nebo chronických zánětů dýchacího ústrojí.
Přidají-li se poruchy v imunitním systému jako například alergie, vznikají závažnější alergické záněty, přidají-li se poruchy periferního nervového systému, vzniká astma. V dýchacích cestách však mohou probíhat nejen zánětlivé a degenerativní procesy, ale i procesy nádorové a cystické.
Plíce, tlusté střevo a dysbióza
Plíce ovládají kromě jiných dva orgány, které patří v naší civilizaci k nejpostiženějším – tlusté střevo a kůži. Tlusté střevo se řadí k vylučovacím orgánům, odchází jím odpad ze stráveného jídla. Vzhledem k tomu, že plíce rozhodují o distribuci tekutin v těle, může se jejich toxické zatížení odrazit ve střevě a vyvolat buď příliš vodnatou (průjem), nebo příliš suchou stolici (zácpa). Pro přesnost musím dodat, že vlivu plic nepodléhá celé tlusté střevo, ale jeho převážná část. Slepé střevo včetně apendixu a konečník jsou pod vlivem jater a řitní otvor pod vlivem sleziny.
Tlusté střevo je hustě osázeno mikroflórou, hovoří se asi o 400 druzích mikroorganismů. Ty zajišťují až 80 % procesů trávení živočišných bílkovin a tuků a také vznik některých vitaminů. Pokud dojde k jejich přemnožení či přesídlení do jiné části střeva – nejčastěji vlivem infekčních ložisek, ale také různých léků, antibiotik, hormonů či chybného složení trávicích šťáv -, nastává nefyziologický stav zvaný střevní dysbióza. Ta je velmi nebezpečná, protože vyvolává trávicí poruchy a vznik jedovatých látek. Ty se vstřebávají, a protože všechny látky vstřebané z tlustého střeva procházejí játry, kde se uskutečňují další metabolické či detoxikační procesy, játra jsou přetěžována, což má pro náš organismus závažné důsledky. Jedovaté látky z dysbiotického střeva se dostávají do krevního oběhu, čímž ohrožují celý organismus, zejména však nervový systém, imunitní orgány a další tkáně.
Ovšem nejen vlastní střevní mikroorganismy mohou být v případě přemnožení nebezpečné. Střevo totiž může sloužit také jako inkubátor pro přemnožení patogenních mikroorganismů, které se pak dále rozšiřují do těla, především do močových cest a gynekologického ústrojí.
Typické utváření tlustého střeva, které má „buřtíkovitý“ charakter, způsobuje, že se v jeho záhybech usazují zbytky potravy, cholesterol, žlučové kyseliny a různé mikroorganismy. V těchto místech se zahnízďují bakterie, plísně, viry a paraziti. Vznikají tak infekční ložiska, která vylučují toxiny, jež poškozují střevní stěnu a vstřebávají se do celého organismu. Produkují i tzv. imunokomplexy a antigeny, které jsou vychytávány některými orgány či tkáněmi (stěny žil, cév, klouby ad.) a mohou vyvolat záněty různých částí těla. Zánět střevní stěny může vést k poškození buněk imunitního systému, které jsou nakupeny ve slepém střevě v podobě tzv. Peyerských plaků. Může také způsobit zeslabení střevní stěny, čímž vzniknou střevní vychlípeniny (divertikuly), jež se pak stávají sídlem pro další infekce a představují nebezpečí v podobě protržení střevní stěny a ohrožení života.
Nejhorším důsledkem střevní dysbiózy je však porucha trávení tuků a živočišných bílkovin, jež může zapříčinit vznik tzv. vnitřních střevních karcinogenů, které jsou základním průvodcem každého onkologického onemocnění.
Plíce, kůže, žíly a deprese
Plíce ovládají také kůži. Projevy toxických zátěží kůže mají opravdu pestrý charakter, všechni určitě znáte ekzém, vyrážku nebo plíseň na nohou. O atopickém ekzému jako nejčastějším kožním onemocnění malých dětí se teď zmiňovat nebudu, protože souvisí s játry a nervovým systémem.
Nejčastějším kožním onemocněním obecně je zánět nazývaný ekzém, lišej nebo neurodermitis. V jeho pozadí ovšem stojí ložiska v podkoží, a podkoží podléhá vlivu nikoliv plic, ale ledvin. Detoxikace ekzému je velmi složitá, je třeba detoxikovat nejen plíce a ledviny, ale i tlusté střevo.
V kůži se nacházejí mazové žlázy. Ty jsou ovládány játry, a důsledkem jejich zánětu, vyvolaného ložisky, je akné, trápící většinu dospívající mládeže. Játra rozhodují obecně o tukovém metabolismu a distribuci tuku v organismu.
Důsledkem poruchy funkce mazových žláz je ovšem i přemašťování kůže, což je také častý kosmetický problém. Toxická zátěž potních žláz, které ovládají plíce, způsobuje zase nadměrné pocení. Na kůži se rovněž objevují charakteristické plísňové projevy.
Na zánětech kůže má podíl i imunita a nervový systém, především pleteň vegetativního nervového systému plic (plexus pulmonalis).
K významným orgánům, které ovládá dvojice plíce – tlusté střevo, patří také žíly. V žilním systému se velmi často tvoří ložiska a žilní stěna podléhá usazování toxinů a volných infekcí. Při genetické dispozici tak vznikají nejen poruchy žilní stěny a tvoří se křečové žíly, ale i záněty hluboko v žilním systému, které vedou ke vzniku městků neboli trombů. Ty představují velké nebezpečí, protože když se nějaký městek utrhne, cestuje žilním systémem a může způsobit orgánový infarkt. Týká se to především plic a mozku.
Porucha žilního systému se projevuje nejen varixy a emboliemi, ale i špatným prokrvením končetin, pocity chladu v nich, snadným tvořením modřin nebo vystupováním drobných žilek na povrch kůže, což je nepříjemný kosmetický problém. I ten mnozí z nás dobře znají.
Plíce mají velký dopad také na stav naší psychiky. Děje se tak prostřednictvím ovlivnění mezimozku, který lze v podstatě označit za emocionální mozek člověka, protože v něm vznikají emoce. Mezi základní emoce patří veselá nálada a její opak – deprese. V poruchách emocionality hraje významnou roli látka zvaná serotonin. Narušení jeho metabolismu bývá způsobeno jak plícemi a tlustým střevem, tak játry a žlučníkem. Plicní deprese je charakterizována pocity méněcennosti, pasivitou, sebeobviňováním a nehybností, jaterní deprese je provázena neklidem, někdy agresí, jindy sebepoškozujícím sebeobviňováním.
Deprese ovšem neznamená jen poruchu nálady, ale i oslabení funkce látek nazývaných neurotransmittery, jejichž úkolem je mimo jiné přenášení vzruchů mezi nervovými buňkami. Existuje jich kolem šedesáti a každá z nich má specifickou funkci. Porucha funkce neurotransmitterů tedy může vést k poruchám funkcí všech možných orgánů v těle.
Příště si povíme o toxických zátěžích a jejich vlivu na fungování srdce a jeho okruhu.
Dana Čermáková
Leave a reply
You must be logged in to post a comment.